Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

LEGO příběh: Product placement může být báječný

| 10. 3. 2014 | Vstoupit do diskuze

Product placement má potenciál zničit i tu nejlepší scénu, zesměšnit i ten nejchytřejší tvůrčí nápad. Přesto se k němu uchýlil Steven Spielberg i Stanley Kubrick. Oba přežili bez ztráty pověsti. Věřili byste ale, že může být skvělý film, který je prakticky jedním velkým celovečerním katalogem? Právě teď v našich kinech!

LEGO příběh: Product placement může být báječný

LEGO® příběh – jak zní oficiální tuzemský název nečekaného trháku – se pyšní skvělými tržbami přesahujícími čtyři týdny po premiéře 300 milionů dolarů, což je při skromném (na CGI animák) rozpočtu 60 milionů dolarů skvělá suma. Opravdu překvapující je ale až to, že jde o vynikající film a že se na tom shodují jak diváci, tak i kritici. Dokonce i na serveru rottentomatoes.com jen šest z 163 sebraných recenzí neuděluje práci režisérského a scenáristického dua  Phil Lord a Christopher Miller pozitivní hodnocení. Na serveru IMDb.com poslali fanoušci animovanou podívanou rovnou mezi 250 nejlepších filmů historie, což není neobvyklé u očekávaných hitů, jež jako první navštěvují předem nadšení fanoušci, rozhodně ale u animáku, který před premiérou sklízel leda výsměch.

Hlavou proti zdi

Obecně se má za to, že aby product placement nevadil, musí být co nejdecentnější. Režiséři se proto většinou snaží být okatí tak málo, jak jen sponzor dovolí. U kvalitního počinu přece není třeba víc než vkusně naznačit, aby reklama splnila svůj účel. Leckdo si tedy pamatuje, že Jack Nicholson v geniálním Osvícení popíjí Jacka Danielse, aniž by se dalo říct, že nám logo známé whiskey cpali před oči. E. T. – Mimozemšťan je product placementem přeplněný a nezdá se, že by to někomu vadilo, protože se značky nehlásí o pozornost, spíš se válejí na pozadí.

LEGO® příběh tohle pravidlo staví na hlavu. Každý záběr lze vlastně označit za propagaci slavné stavebnice, celý svět a všechno v něm se zde skládá z kostek. Většina mluvících postav pak vychází z licencovaných značek, se kterými Lego už roky spojuje marketingové síly, a děj především propaguje myšlenku „stavět si je fajn, jděte do toho“. Nenajdeme vteřinu, kdy by šlo nebrat na vědomí, že všechno, co sledujeme, má být odkaz na reálné výrobky, které si můžeme po odchodu z kina jít koupit. Pohybujeme se už za hranicí product placementu, jde spíš o regulérní reklamu. Jak se mohlo stát, že to ani trochu nevadí? 

Scenáristé velmi dobře pochopili, že tady už nebude stačit obyčejný nadhled a poměrně odvážně se pokusili o něco, co by od LEGO filmu asi nikdo nečekal. O sebereflexi a satiru. Příběh začíná představením spořádaného města, jehož obyvatelé si od rána do večera prozpěvují o tom, že „všechno je awesome“, jen abychom postupně začali chápat zkaženost až do morku plastových kostiček téhle orwellovské společnosti a její perverzní bezchybnosti.

Hrdina postupně zjišťuje, že se octnul uvězněný ve světě prefabrikované komerce. Pokud chce přežít, musí v sobě najít potlačenou schopnost tvořit nad rámec všudypřítomných návodů. Jde v podstatě o sebemrskačské poselství, protože autoři jím dávají najevo vědomí, že roubováním populárních značek na LEGO z něj vlastně zmizel prvek fantazie. Děti dnes podle návodu sestaví složitý Batmobil, budou mít ale problém vymyslet něco vlastního, zcela nového. LEGO® příběh je očistnou cestou k jádru věci. Vybízí k návratu k původnímu ideálu podpory dětské fantazie.

Jak mohli producenti něco takového dopustit? Jak mohli dopustit vznik filmu, který vlastně kritizuje hlavní strategii firmy, jíž má být celovečerní reklamou? Nejspíš proto, že samotná značka „LEGO“ a její přednesené základní poselství vycházejí ze snímku přese všechno jako vítězové. Přiznané komerční skvrny nejsou nic proti hračce, u které jsou mozek se srdcem v rovnováze jako nikde jinde. Ve výsledku jde tedy pořád o skvělou propagaci produktu, jehož pravou podstatu nedokážou pošpinit ani jeho výrobci. 

Anketa

Vadí vám product placement ve filmu?

My to neumíme

LEGO® příběh zvládne být chytrou společenskou kritikou, metasatirou a zároveň pořád ještě zábavným dětským dobrodružstvím. Skloubit to všechno do funkčního celku chtělo přesnost chirurga, ba možná by se spíš dalo mluvit o zázraku, že se to podařilo…

O to smutnější je nahlédnutí do sousedních kinosálů. Tam se právě promítají Babovřesky Zdeňka Trošky a druhé Dědictví Bolka Polívky, který tentokrát spojil síly s režisérem Robertem Sedláčkem.

Zdeněk Troška o umístění značek nikdy příliš nepřemýšlel a být já majitelem nějaké firmy, hodně bych zvažoval, jestli opravdu chci mít logo v jeho projektu. V prvních Babovřeskách se například soutěže Haló, tady Impulsovi účastní snad nejotravnější postava už tak otravného filmu, což onu soutěž jen sráží – jako by Trošku prostě nenapadlo, komu jinému vložit do huby příslušnou větu. Ve dvojce jezdí záporáci v autě s velkým a vždy viditelným logem jakéhosi pneuservisu, pro nějž snad pracují (?) – děkujeme pěkně, jistě si necháme přezout auto ve firmě, kde dělají největší burani v zemi.

Rád bych věřil tomu, že jde o nějaký Troškův podvratný žert. Pravda bude mnohem spíš taková, že v jeho filmech se nachází product placementu tolik, že umístit ho pouze do scén lichotících sponzorům prostě nejde.

Robert Sedláček je přemýšlivý režisér a naopak považuju za možné, že každá jeho režijní volba působící jako trapas může být uměleckým záměrem. Myšleno zcela neironicky. Proto by mě zajímalo, jestli když v jeho druhém Dědictví najdeme scénu zcela mimo kontext, v níž hrdina rozmlouvá s řemeslníkem o nejlepších dveřích na světě a ještě se objeví nápis „product placement" na plátně, nejde o humor. Zvlášť když jiný, stále hojný product placement stojí mnohem víc na pozadí. Tady je alespoň člověk donucený přemýšlet.

Obecně platí, že čeští filmaři jsou na užití product placementu leví jako polena. Je to smutné, protože jsou na něm závislí víc než jejich zahraniční kolegové a uchylovat se k němu musí chtě nechtě. LEGO® příběh jim ukazuje, že okázalé předvádění značek nemusí být nutně odpudivé z principu, že existují způsoby, jak si diváka naklonit. Jen je hledat a nerezignovat prostým stavěním produktů na nejviditelnější místa v obraze a pasivním přizpůsobováním. To totiž nakonec není v zájmu nejen umělců, ale ani sponzorů – komu by se líbilo být cílem výsměchu a ještě za to platit?

Úvodní obrázek thelegomovie.com

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK