Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ivana Řápková: Politická smrt za času dotací

Ivana Řápková odešla z ODS a prý i z politiky. Její cesta z maloměsta na obrazovky v českých obývácích je úzce spjata s evropskými dotacemi. Peníze z Evropské unie ji dostaly nahoru, aby ji pak srazily. Její příběh není výjimečný, spíš jeho kontury jsou zvlášť ostré.

Možná někdo někdy popíše šok, který v lokálních politicích a šíbrech vyvolala informace, že budou rozhodovat o miliardách. Z regionálních kmotříků, kteří nejvýš kradli drobné ze staveb okresních silnic, nemocnic či technických služeb, se rázem stali hráči, kteří rozhodovali o dříve nepředstavitelných částkách.

Do tohoto šťastného věku hojnosti přesně pasuje politický příběh Ivany Řápkové, bývalé primátorky Chomutov, poslankyně a donedávna členky ODS. O Řápkové se mimo hranice okresu na severu začalo mluvit v roce 2008, podle svých slov definitivní tečku za politickou kariérou udělala v lednu 2014. Ne náhodou její politický vzestup a pád kopíruje první dotační operační program Evropské unie v Česku, který byl spuštěn v roce 2007 a uzavřen 2013.

Z Billa na Nováka změním si svý jméno…

Dotace, které kontrolovali regionální politici a nikdo jiný, změnily zaběhlé způsoby vyvádění majetku. Jak se to dělalo dříve v Chomutově, máme díky soudnímu procesu s Alexandrem Novákem dobře popsáno. Jako starosta prodal městský majetek se souhlasem zastupitelstva pod cenou, inkasoval čtyřicet milionů přes kyperskou firmu a hotovo. Tradičně se také kšeftovalo s pozemky pod budoucími obchody nebo plynovodem. A jistě spousta dalších, řekněme komunálních podvodů.

Do tohoto prostředí vstoupila Ivana Řápková v roce 1998 jako kandidátka ODS v komunálních volbách. Kandidátku vedl Novák, který se stal starostou Chomutova. O čtyři roky později, kdy už byl Novák senátor a zároveň vyšetřovaný policií kvůli úplatkům, se namísto něho stala starostkou Ivana Řápková. V čele města vydržela dvě volební období. Za tato dlouhá léta zcela dokonale zapadla do systému služeb a protislužeb politického podnikání a přijala vzorce chování, ze kterých se pak už nikdy neměla dostat.

Poklad na Kamencovém jezeře   

Osudnou chybu spáchala chomutovská primátorka v roce 2008. Tehdy už bylo jasné, že z Unie potečou stovky milionů a bylo nutné je někde udat. A podle svých zvyků chtěli místní politici všechno. Radnici padl zrak na Kamencové jezero, světový unikát a symbolický zdroj lokálního patriotismu, jinak dost obyčejné, ale jediné koupaliště v okresním městě.

Město tehdy jezero přikleplo čerstvě vzniklé firmě CV Relax za směšný měsíční nájem na 50 let. Předsedou představenstva společnosti s akcionáři neznámými byl zastupitel za ODS a pravá ruka Alexandra Nováka. Hlavním argumentem pro pronájem bylo, že nový nájemce vloží do rozvoje areálu jezera desítky milionů korun. A zde poprvé načínáme zlatou žílu dotací. Peníze na investice akciovce ihned přiklepl hejtman Jiří Šulc (ODS), mezi policisty zvaný „desetiprocentní Jirka“, ale přezdívka bylo to jediné, co policie uměla Šulcovi přišít. Troufalost politiků dospěla tak daleko, že dotace byla udělena oproti zvyklostem a díky výjimce jako stoprocentní.

Běž domů Ivano, čeká tě Saša  

Pronájem jezera začal kritizovat Přemysl Rabas, tehdy člen městské koalice Strany zelených s ODS a ČSSD. Kauza se dostala do novin, Reportéři ČT o ní natočili reportáž. Na pozadí hráli Frankie Goes to Hollywood „veksláckou“ Relax, Ivanu Řápkovou natočili, jak jde s Alexandrem Novákem vyjednávat s tehdejším předsedou ODS Mirkem Topolánkem.

Řápková se mezitím mstila. Odvolala Rabase z vedení zooparku, kde šestnáct let působil. Byla to nepromyšlená pomsta v afektu ve stylu Ty mě vláčíš novinama, já tě vyhodím z práce. Primátorka si ani dopředu nepřipravila pro vyhazov žádné aspoň trochu věrohodné důvody. Zkoušel je najít pozdější audit, ale pouze s trapným výsledkem: Rabase auditoři obvinili z nepřesností v cestovních výkazech a dalších prkotin.

Chomutováci už měli jasno. Začali chodit na demonstrace, petici za odvolání vedení města podepsalo přes šest tisíc lidí. Dokonce stvořili jakýsi protestsong, kdy před radnicí zpívali snad píseň Běž domů Ivano, čeká tě Saša. Ovšem koalice ODS a ČSSD byla hodně pevná, podpořená stejným spojenectvím na kraji a ještě toho bylo potřeba hodně rozdělit.   

Život pokračoval dál, svým kritikům Řápková oslazovala život udáními zaměstnavatelům, případně jim nápadně často chodily kontroly, případně předvolání k přestupkové komisi či rovnou trestní oznámení. Na politické odpůrce v čele s Rabasem se začaly objevovat hanopisy v čele s vulgárním komiksem. Zkrátka takové to domácí politikaření.

Stadion za miliardu

V Chomutově se mezitím chystalo k velké investiční akci. Díky dotacím měl vzniknout velký sportovní areál v areálu bývalých kasáren na konci města. Nový zimní a fotbalový stadion, atletická dráha, 3D kino a akvapark na jednom místě za asi miliardu korun. Podařilo se, peníze dodala Evropská unie, spoluúčast a úvěry vysávají město dodnes.

Miliardový medvěd se stal logicky kořistí místních. Hlavní dodávku vyhrála firma North stav, která proslula vybudováním nejdražších záchodů v Ústí nad Labem, menší zakázky se rovněž rozdělily dle starých dobrých vzorců. Příkladem zpackanosti může být pokladní systém, který dodavatelská firma bez jakýchkoliv zkušeností nebyla schopná rozeběhnout; fanoušci trpěli v dlouhých frontách tak dlouho, až je pouštěli raději zadarmo.  

Z nového stadionu pro nejpopulárnější sport si primátorka udělala předvolební heslo. Chomutováky to ale moc neobměkčilo. Při otevírání nového zimního stadionu ji diváci vypískali, hokejoví ultras ji dokonce skandováním posílali do vulgárních míst. Jednalo se o tytéž fanoušky, kteří se později proslavili pokřikováním „opice“ na kanadského hokejistu tmavé pleti. To jen pro dokreslení, koho všeho uměla primátorka naštvat.

Hotel Chomutov

Chomutovští politici přišli na to, jak areál pumpnout ještě víc. Do projektu velkého areálu nijak nezahrnuli část bývalých kasáren. Naopak město je prodalo soukromé firmě, ve které figurovali příbuzní a známí předsedy představenstva jezerní CV Relax. A znovu stejné schéma – nová utajená akciovka, která vyhraje výběrové řízení přes Vánoce. Navíc neváhá a s výmluvou na ekonomickou krizi požádá město o slevu z kupní ceny, kterou dostává. Vzápětí získává 80 milionů evropských dotací na stavbu hotelu. Na tuto loupež za bílého dne dohlíží primátorka Řápková ze svého křesla.

Za vším hledej dotace

Pravda, tehdy už měla jiný zájem, a to svoji cestu do parlamentu. Místo jí mělo zaručit, kromě podpory Alexandra Nováka, který „na první dal Gandala, na druhý Ivanu“, tažení proti občanům, pro která zavedla termín nepřizpůsobiví. V Chomutově je problém sociálně vyloučených obyvatel živý a dlouho neřešený.

Ivana Řápková začala represí, dlužníkům začali exekutoři brát dávky přímo u výplatních okýnek. Dále se zvýšila aktivita městské policie a úředníků při vymáhání práva. Za tuto politiku byla opakovaně kritizována aktivisty, tehdejším ministrem Kocábem a někdy i z řad ODS. To ji pomohlo se stylizovat do pozice bojovnice a mučednice zároveň, která chrání slušné občany před těmi neslušnými.

Ale za vším hledej dotace. Její „boj proti nepřizpůsobivým“ mediálně obhospodařovala PR agentura, která nedlouho předtím získala šestnáctimilionový kontrakt na propagaci výše zmiňovaného sportovní areálu. To je podobná náhoda, jako když si Alexandr Novák koupil pozemky pod budoucím plynovodem.

Ivana Řápková se i díky této kampani dostala do parlamentu, ale za její cestou hledejme především dlouholeté spolehlivé plnění pro své kolegy z ODS.

Summary

Co je na dotačním mejdanu děsivé? Za prvé je to divokost, s jakou se lokální politici a kmotříci vrhali na stovky milionů korun z dotací, protože prostě mohli. A nestačilo jim něco, chtěli všechno s vlčí nenažraností. Za druhé je to samozřejmost, se kterou veřejné peníze zcela nepokrytě rozebírali, aniž by se snažili své činy nějak pořádně maskovat. Za třetí pak beztrestnost – Alexandra Nováka odsoudili za drobné ukradené před čtrnácti lety. Další politici jsou beztrestní úplně. Na mejdan doplatili především ředitelé dotačních úřadů, kteří však byli spíš jen technickými převodními pákami (což je samozřejmě neomlouvá).

Kocovina z dotačního opojení potrvá ještě dlouho. Ve městě se dvěma turisty ročně máme spoustu nových prázdných hotelů. Politici zůstali beztrestní, autor tohoto článku je přesvědčen, že už je nikdo stíhat nebude a předpokládá, že jim pár milionů zůstalo za prsty. Jediným lékem jsou volby, zázrak demokracie. Voliči ukázali, že když už je to moc, tak už nic. Ivana Řápková i ODS v komunálních volbách propadla, na veřejných akcích ji vypískali. Ji to zas až tak trápit nemusí, své daňové poradenství, za které každoročně inkasuje přes milion korun, jistě potáhne dál.

isifa/Lidové noviny/ONDREJ NEMEC

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jiří Čertík | 3. 3. 2014 14:52

Volby nejsou špatné, ale existují i takové, kde o tom, kdo bude vúbec kandidivat, nerozhodují v Česku nenáviděné strany. Výměna stran bez členů potom nestačí, potřebujeme většinový volební systém, aby se slušný občan nestyděl vstoupit do politiky.

+8
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Eva Šimek | 15. 3. 2017 10:28

Shrnutí všeho, co se tu dělo v určitém období, o čemž nikdo dnes nemá pochyb, a historii všichni dobře známe. Článek mi ale nepřipadá nikterat objektivní. Dva turisti ročně? Hokej, Kamencové jezero, když byl v provozu WAKE PARK - mistrovství, lesopark...? Už dávno sem nejezdí jen němci. A tu spoustu hotelů bych chtěla vidět. Nenapočítala jsem ty (nesmyslné - o tom není pochyb a nejen o nich) nové hotely ani na prstech jedné ruky.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK