Penzijní fondy v roce nula

Vládní program předpokládá sloučení druhého penzijního pilíře se třetím. Tedy jeho faktické zrušení. Není to stále úplná tragédie: nedošlo k nejhoršímu, lidem se nebudou konfiskovat peníze jako v Maďarsku nebo v Polsku. Jen se z dobrovolně povinné části penzijního systému stane část čistě dobrovolná. Mohlo to dopadnout hůř.

Co Čech, to stoprocentně závislý důchodce

Český penzijní systém má jednu světovou zvláštnost. Míra závislosti důchodců na státu je téměř stoprocentní. Objem soukromých penzijních úspor v přepočtu k velikosti ekonomiky činí podle údajů OECD pouhých 7,1 procenta. Dánové mají penzijní úspory v hodnotě 50 procent hrubého domácího produktu, Američané 75 procent, Finové 79 procent, a Nizozemci dokonce 160 procent domácího produktu.

Lze argumentovat, že Němci nebo Francouzi mají menší relativní objem majetku v penzijních fondech než Češi, ale v těchto zemích lidé mají daleko větší majetek v cenných papírech a v životních pojistkách.

Ve finančních úsporách na osobu jsou příslušníci zmíněných národů o desítkový řád bohatší než Češi. Je smutný fakt, že Češi nemají dostatečné finanční rezervy na stáří.

Příčinou patrně není tradiční česká rozhazovačnost a lehkomyslnost – tyto charakteristiky spíše nacházíme u jiných národů. Hlavní příčinou je fakt, že zatím žádná z českých vlád dostatečně nechápala podstatu investování a fondů.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Garance nevýnosu

Pomiňme kuponovou privatizaci, která byla zpackána naprosto zbytečně, a to jen proto, že nikoho z tehdejší vlády nenapadlo otevřít některou z mnoha učebnic o investicích a portfolio managementu. Nepodařený však byl i zákon o penzijním připojištění z roku 1994. Zákonodárci trochu znali životní pojištění, takže zákon o „připojištění“ střihli podle tohoto vzoru. Nebrali ovšem v úvahu, že investiční a pojistné služby zaměřené na penzijní zabezpečení mají naprosto odlišný charakter, strukturu a způsob správy.

Konkrétně: u investic na dlouhou dobu (desítky let) je logické preferovat výnosnější nástroje i za cenu vyššího rizika. Kdo posílá každý měsíc část mzdy do akciového fondu, nemusí se vůbec starat o dramatické epizody jako například pád Lehman Brothers nebo řeckou finanční krizi. Akciové indexy spadly o polovinu? Nevadí, do důchodu daleko a za pár let akcie znovu vzrostou. Tak se i stalo: krize je v mnoha zemích minulostí, akcie mnohde vydělaly od jara roku 2009 víc než sto procent.

Fondy českého penzijního připojištění jsou však konstruovány tak, že z podstaty věci smějí investovat jen konzervativně. Portfolia těchto fondů jsou z neuvěřitelných 94 procent investována do málo výnosných dluhopisů a do ještě méně výnosných nástrojů peněžního trhu. Tyto penzijní fondy jsou krajně nevhodné k plnění svého hlavního účelu.

V nových fondech třetího pilíře zatím není zrovna hlava na hlavě. Změní se to?

Ano, zatímní zprávy o výnosech přinášejí lákavá číslaAno, leckdo ještě přestoupí z penzijkaAno. Ale zas tam bude tlačenice u konzervativní strategieAno, ale za dost dlouhý časAsi jen tak neNeNemám šajn

Hlasovat

Záslužná přestavba třetího pilíře

Ani penzijní reforma schválená Nečasovou vládou nebyla provedena skvěle. Její autoři (či spíše autor) sice nějakou tu učebnici financí přečetli, ale ani oni nemysleli na všechno. Zejména nemysleli na riziko, že vstup do důchodových fondů druhého pilíře se stane svého druhu všelidovým hlasováním o oblíbenosti Petra Nečase a Miroslava Kalouska.

Abychom však nekončili úplně negativně: jednou ze skutečných zásluh minulé vlády je zásadní novela zákona o fondech třetího pilíře. Nově koncipované fondy budou mnohem více připomínat dnes již tradiční a osvědčené podílové fondy. (Pro pamětníky kuponové privatizace: nenechte se mýlit slovem „fond“. Jde o jiný nástroj s nesrovnatelně vyšší bezpečností.)

Vůbec poprvé v historii tedy česká veřejnost bude mít k dispozici penzijní fondy, které si skutečně zaslouží toto označení. Tím se zajisté neřeší nepříznivý demografický vývoj ani téměř naprostá závislost nynějších důchodců na státu. Přesto jde alespoň o malou změnu k lepšímu.

Psáno pro Hospodářské noviny

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a byl členem Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners, v níž působí jako ředitel pro strategii.