Komu patří peníze v bance?

| 29. 4. 2013

Když se začalo mluvit o danění vkladů v kyperských bankách, začalo se mluvit také o zločinu a krádeži. Možná je takové pojmenování kyperských událostí výstižné z nějakého morálního hlediska. Čistě technicky a účetně to ale přesné není.

Komu patří peníze v bance?

V půlce se března se objevila informace, že všechny vklady na Kypru budou zdaněny sazbou odstupňovanou podle výše vkladu. Tehdy jsem mluvil o měnové reformě.

Od té doby se situace x-krát změnila, snad poslední verze mluví o tom, že záchranu problémové banky (tzv. „bail-in“) zaplatí zejména vkladatelé s víc než stem tisíc eur na účtu. To, že vkladatelé přijdou o část vkladů a zbylá část jim bude vyměněna za akcie banky, označuje řada komentářů za krádež a podobně. Problém je v tom, jestli uložení peněz do banky považovat za investici.

Většina klientů banky by vložení peněz na bankovní účet za investování asi nepovažovala. Pokud se na ale na „bail-in“ podíváme z pohledu účetnictví, vypadá to trochu jinak. Tipuju, že čas účetní optiky v budoucnu znovu přijde...

Spoříte? Omyl, investujete

Jak to tedy z pohledu účetnictví vypadá?

Lidé často žijou v přesvědčení, že když své peníze vloží do banky, stále jsou to jejich peníze, že je mají v bance jaksi uschované. Omyl!

Ve skutečnosti člověk i vkladem do banky investuje – konkrétně půjčuje bance peníze (i když smlouva nemluví o půjčce peněz, ale o vedení běžného účtu, termínovaného vkladu nebo jakéhokoliv bankovního produktu) a dostává za to úrok (nehodlám teď na tomto místě diskutovat o jeho výši). To, co klienti bank vidí svých na bankovních výpisech, včetně úroků, není de facto to, kolik mají peněz uložených v bance, ale kolik jim banka dluží, kolik jí půjčili.

„Bail-in“ je postup podobný postupu při bankrotu jakékoliv jiné firmy. K tomu patří i to, že věřitelé přicházejí o část svých pohledávek, případně je budou rekapitalizovat.

Investice vkladatelů na Kypru, tedy věřitelů kyperských bank, nevyšla a oni o část investovaných peněz přišli. Podle vyjádření šéfa UniCredit Bank by se tento princip měl používat i v případě dalších problémových bank. Toto vyjádření by si všichni vkladatelé měli zapsat za uši. A bez ohledu na to, kde peníze do banky vložili: o podobném principu se mluví i v dalších zemích počínaje Spojenými státy či Kanadou a konče Velkou Británií.

Rozděl a plánuj

Co se stane, když se najednou banka ocitá v problémech a není schopna plnit své závazky? Co se stane pak?

V Evropské unii nepřijde vkladatel o všechno. Určitou část mu garantuje stát. Bývá to tak velmi často i jinde. V rámci Unie se garantují vklady do výše sta tisíc eur u každé banky. Stejný limit platí i pro vklady v České republice. V České republice garantuje výplatu vkladů Fond pojištění vkladů. Pokud jde o vklady vedené u poboček zahraničních bank, které působí na našem trhu (např. Zuno, ING…), ty jsou pojištěné v zemi, kde má sídlo mateřská banka.

V současné době Fond pojištění vkladů disponuje zhruba 25 miliardami korun (to je ovšem pouhé zhruba procento hodnoty pojištěných vkladů v Česku). Fond má ze zákona na zahájení výplaty pojištěných vkladů 20 pracovních dní od data vydání oznámení o platební neschopnosti.

Zmiňovaných 25 miliard korun by v případě problémů větší banky nestačilo. Proto v červnu 2012 preventivně schválila Česká národní banka desetiletý dluhopisový program fondu v objemu sta miliard korun.

Na začátku dubna oznámil Fond pojištění vkladů zahájení příprav zadávacího řízení na veřejnou zakázku na výběr poskytovatelů syndikovaného úvěru ve výši sta miliard korun.

Co z toho pro vkladatele plyne?

Nenechat se vyšachovat. Pro ty, kteří mají v bance víc než sto tisíc eur, by mělo být samozřejmé rozdělení vkladů mezi víc bank – když tedy odhlédneme od toho, že by rozhodně všechna aktiva neměla jen tak ležet na bankovních účtech.

Z praktických důvodů bych totéž rozdělení bank doporučil i lidem, jejichž prostředky ani zdaleka nedosahují částky sto tisíc eur. Přece jenom i přes pojištění vkladů by se ke svým penězům nemuseli v případě velkých problémů nějaký čas dostat a likvidita je v dnešní době exekucí a podobných věcí klíčovou záležitostí.

Článek vyšel na serveru pro investory

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Vít Hušek | 3. 5. 2013 06:43

Ještě k tomu Kypru - když se na to díváme takhle, tak úplně spravedlivé by bylo, kdyby všechny vklady byly kráceny nějakým procentem. Následně by se pojištěné vklady dorovnaly do hodnoty 100 tis. eur z fondu pojištění - a ne na úkor větších vkladatelů, jak se stalo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Kocourek | 29. 4. 2013 22:48

"Ve skutečnosti člověk i vkladem do banky investuje – konkrétně půjčuje bance peníze (i když smlouva nemluví o půjčce peněz, ale o vedení běžného účtu, termínovaného vkladu nebo jakéhokoliv bankovního produktu) a dostává za to úrok (nehodlám teď na tomto místě diskutovat o jeho výši). To, co klienti bank vidí svých na bankovních výpisech včetně úroků, není de facto to, kolik mají peněz uložených v bance, ale kolik jim banka dluží, kolik jí půjčili."

V tom případě by se jednalo snad o nejvíce zpoplatněný investiční produkt na trhu...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Toman | 30. 4. 2013 19:19
reakce na Tomáš Kocourek | 29. 4. 2013 22:48

Vzhledem k tomu, jak byly (resp. jsou) banky zachraňovány kvůli krizi, bych řekl, že celé současné bankovnictví je pro nás v globálu "nejvíce zpoplatněný investiční produkt" v historii :-)

Je otázka, zda lze vůbec vlastnit něco jako čísla v počítači (snad leda pronajmout si konkrétní paměťové buňky na serveru?), což je dnes drtivá většina tzv. peněz. Nicméně banka slibuje, že můžeme mít všechny své peníze kdykoliv k dispozici, což prostě v systému částečných rezerv nemusí být pravda (Northern Rock a další by mohly vyprávět).

K tomu si přidejme, že banky peníze nepůjčují, nýbrž vytvářejí peníze nové (za kterýžto výkon si přirazí nemalý úrok). No, není to bankovnictví úžasný byznys? :-)

Jinak si myslím, že situaci by prospělo zavedení dvou typů účtů - transakčního a investičního (viz http://bit.ly/12QbA1i).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Roman Roszka | 29. 4. 2013 15:32

Vazeny pane Dvoraku,
mylite se. V pripade bezneho uctu ja bance nic nepujcuji. Ja nemam sepsanou smlouvu o pujcce. ja mam v bance otevreny bezny ucet, na kterem si ulozim penize, ke kterym mam mit KDYKOLIV pristup. Tyto penize nepatri bance, ty jsou MOJE. Ja dokonce bance platim poplatky za vedeni uctu!
Jina situace je v pripade terminovaneho vkladu. Tam bance skutecne penize pujcuji a banka mi za to plati depozitni urok - na urcitou dobu se zreknu svych penez, nemam k nim pristup, po uplynuti urcite doby dostanu penize zpet i s uroky. Ve clanku mi rozliseni na bezny ucet a terminovany vklad chybi.

Problem kazde banky je, ze je inherentne insolventni. V jakemkoliv okamziku neni schopna dosat svym zavazkum. Tento problem nastal s odstupem od zlateho standardu a dokud banky nezacnou fungovat jako kazdy normalni podnik, tak se financich krizi nezbavime. Od roku 2009 centralni banky hasi ohen olejem. Pokud si nekdo mysli, ze jsme vyresili problem nejakym kvantitativnim uvolnovanim tak se horce myli. Krize z roku 2009 je slaby odvar toho, co prijde v budoucnu.

Pod komentovanym clankem rovnez vidim clanek"zlato. cas nakupu?" Moje odpoved - rozhodne ano. Souhlasim - zlato nenese urok, ale kdo ma zlato, ma penize a ne najake potistene cary papiru.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vlad Ender | 30. 4. 2013 15:32
reakce na Roman Roszka | 29. 4. 2013 15:32

Jak pan Dvorak pise, penize na beznem uctu opravdu nejsou Vase, je to porad pujcka bance. Ze nemate sepsanou (explicitni) smlouvu o pujce na tom nic nemeni. Bezny ucet je ve skutecnosti nekolik produktu dohromady. Pucjka s okamzitou splatnosti (vybrat penize muzete kdykoli), a nastroj k bezhotovostnim transakcim.

Za zlateho (ci stribrneho nebo mixovaneho) standardu banky padaly jeste casteji nez dnes. Rozdil byl, ze po vetsinu trvani metalickych standardu vetsina lidi nemela dost penez na to, aby pro ne mel smyl neco v bance mit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 30. 4. 2013 17:27
reakce na Vlad Ender | 30. 4. 2013 15:32

1) Za metalickeho standardu a systému plného krytí banka mohla padnout jen když podváděla a vystavovala více potvrzenek na kov, než ho bylo v sejfech. Samozřejmě se to dělo, ale byl to patologický jev (podvod, trestný čin), kdežto dnes jsou všechny banky insolventní z principu.

2) Za metalického standardu člověk mohl mít hrnec zlaťáků zakopaný pod jabloní či hrnec stříbrňáků zazděný ve sklepě. Sice to zní nemoderně, jenže takovéto úspory nemohla zničit žádná měnová reforma (hodnotu Au/Ag nelze zrušit dekretem) ani hyperinflace. Okupace ani válka. Rozpad měnové unie ani státní bankrot.
Když dnes najdu ten hrnec s 1925 Ag desetikorunami či 1913 Au desetikorunami, budu nepoměrně šťastnější, než když to bude kufr 1946 či 1960 či 1999 stokorun.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vlad Ender | 30. 4. 2013 18:00
reakce na Jan Altman | 30. 4. 2013 17:27

1) System plneho kryti byl na svete provozovan jenom jednou, Amsterdamsche Wisselbank.

Ad 2) - kdybych nasel na zahrade zachovanou cinskou bankovku dynastie Tang ze 7. stoleti, tak bude mit hodnotu podstatne vetsi nez poradne velkej hrnec Ag/Au.

Ag/Au je investice, a nikomu nebranim aby si ho poridil. Nicmene je to porad "jenom" investice, a v zivote jednoho cloveka muze stejne tak vydelat jak prodelat (81-99 ztrata kolem 3/4 hodnoty a podstatne vice pocitame-li inflaci, od 99 do ted zase naopak atd..).

Osobne preferuji investici do neceho co nejenom lezi ale generuje prijem, ale to je moje osobni preference.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 1. 5. 2013 00:38
reakce na Vlad Ender | 30. 4. 2013 18:00

ad1) Nepovažuji žádný, byť sebekrytější, bankovní systém za správný, pokud je monopolisticky násilně nadirigován zvrchu. Jsem zastáncem freebankingu, volné soutěže měn, zrušení zákona o jediném legálném platidle, zrušením omezení kovů (daň z kapitálových výnosů, DPH na Ag, atd...). Tzn. nechť si jedno sdružení finančních institucí založí systém elektronických účtů a transakcí v miligramech Au se 100% krytím. Jiná aliance bank ať si založí něco podobného ale s Ag. No a někdo jiný (klidně stát, pokud nebude mít žádné uzákoněné zvýhodnění) nechť si třeba provozuje nekrytou papírovou měnu. A ať si lidi/trh vybere, co chce používat.

Ad2) Hm. Ale já tady nemluvím o sběratelství. Když najdu starý obraz či šperk, také bude možná mít velkou hodnotu. Ale já mluvím o penězích a jejich kupní síle. A je jednoduché si srovnat stejný ročník papírové a kovové stokoruny z Rakouska Uherska, jakou která má dnes hodnotu.

AdZbytek: nijak nezavrhuji jiné druhy investic, portfolio má být vyvážené. Jen je podle mne třeba mít na zřeteli, v jaké situaci a době se nacházíme. Podle mne Banka, MF lobal a Kypr jsou jen předzvěstí toho, co přijde. A proto považuji za důležité vlastnictví i instrumentu, který není tak lehké zdanit či znárodnit, který lze skrýt či transportovat, který má hodnotu všude na světě a není závislý na prosperitě ČR či EU, jehož hodnotu není možné zrušit měnovou reformou, bankovními prázdninami, uzavírkou burzy, atd...

Drtivá většina lidí toto nechápe. Příslušník vyšší střední (tedy někdo, kdo nežije od výplaty k výplatě) má typicky 80-90% majetku v nemovitostech (2 byty v Praze jako investice a zdroj příjmu z nájmu na penzi, rodinný dům za Prahou na hypotéku, chata na horách). Něco možná v akciích (většinou poměrně netransparentně skrze fond) a něco (aniž to tuší) ve státních dluhopisech (penzijní pilíře, životní pojištění). Všechny instrumenty závislé na právním prostředí ČR. Většina závislé na prosperitě ČR a EU. Vše závislé na funkčnosti právního a finančního systému. Vše jednoduše zablokovatelné a vyvlastnitelné. Vše (hlavně nemovitosti) závislé na demografii a stavu státního rozpočtu a penzijního systému (kdo jim v těch bytech za 25 let bude platit nájem, když půlka národa bude v penzi a ta penze bude 6500Kč?).

Přestože se v novinách svého času psalo, že zlato kupuje i teta Trnková z Dolní Lhoty, realita je úplně jiná. Kolik asi tak uncí Au (a kolik Ag) připadne na hlavu? Kolik procent populace má nějakou citelnou expozici v kovech (neberu prstýnek po babi)? Řekl bych, že reálně to procento nebude o moc vyšší, než procento lidí, kteří nakoupili konzervy, generátor el.energie a filtrační stanici na vodu. Takže to nebude procento, ale promile. Pokud bychom počítali jen lidi s nějakou hmatatelnější pozicí - například kilo Au a 50 kilo Ag - tak myslím budeme rádi za čtyčmístné číslo (Bůh ví, jestli). Nebo ne?
Tedy podle mne hrubá podinvestovanost ve fyzických kovech a většinově nevyvážená portfolia.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dvořák | 30. 4. 2013 09:28
reakce na Roman Roszka | 29. 4. 2013 15:32

Bance půjčujete peníze i v případě běžného účtu.
Banka je má v rozvaze jako JEJÍ peníze (v aktivech) a zároveň jako závazek se okamžitou splatností vůči Vám (v pasivech).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Jan Dvořák
Autor je soukromý investor a provozovatel investičního portálu pro investory. Publikuje zejména analýzy primárně zaměřené na globální ekonomickou situaci...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!