Petr Němec: Získat od banky zpět poplatek za vedení úvěru? Jde to! Jde!

Kdy jste se rozhodl, že se pustíte do boje proti poplatkům za vedení úvěru, který si u nás řada bank účtuje?

Angažovat jsem se začal loni v létě. Vedl mě k tomu článek Ondřeje Hrudy z Nejvyššího soudu České republiky, který upozorňoval na to, že v Německu byl poplatek za vedení úvěrového účtu prohlášen Spolkovým soudním dvorem za nezákonný. Situace, kdy banky na základě evropského práva poplatek v Německu neúčtují, a v České republice ano, je pak zcela absurdní. Souhlasil jsem s touto argumentací, a protože jsem sám splácel úvěr, rozhodl jsem se oslovit svou banku a případně ji zažalovat. Napsal jsem o tom na svůj blog v Respektu, začali se o to zajímat novináři a všechno nabralo rychlý spád. Pak už nebylo cesty zpátky.

O jaké argumenty se opíralo rozhodnutí německého soudu, který prohlásil tento poplatek za nezákonný?

Německý soud v podstatě argumentoval tím, že banka zřizuje úvěrový účet, ale klient ho vůbec nepotřebuje. Není to pro něj žádný přínos. Banka si může všechny úvěrové platby od klientů nechat posílat na jeden účet, jen s rozdílnými variabilními symboly. Když si ale založí zvláštní účet pro každý úvěr, tak se jí to lépe počítá, má v tom větší přehled. Je to ale služba, která má přínos pouze pro ni. Klient by tedy neměl platit za něco, co dělá banka sama pro sebe.

Čekal jste, že by se z toho v České republice mohlo stát tak velké mediální téma?

Velký zájem médií mě rozhodně překvapil. Když jsem se začal věnovat poplatkům za vedení úvěru, tak jsem to bral spíš tak, že si zkusím pohrát s bankou. Od začátku jsem byl ale rozhodnutý, že s tím chci jít k finančnímu arbitrovi, případně k soudu. Jinak by to nemělo cenu. Následná medializace mě vedla k tomu, že jsem založil webové stránky Jdeto.de. Obracela se na mě totiž spousta klientů bank s prosbou o radu a tohle mi přišlo jako nejlepší cesta, jak někomu pomoct.

Jak vlastně probíhala vaše jednání s Komerční bankou, po které jste chtěl vrátit poplatek za vedení úvěrového účtu?

Komerční banka se mnou v podstatě nikdy přímo nemluvila. Nejdřív jsem jim poslal výzvu k vrácení poplatku. Odpověděli mi, že výzvu obdrželi a že se k ní do třiceti dnů vyjádří. Za necelý měsíc se mi ozvali s tím, že moji žádost zamítají. To byl vlastně konec naší přímé komunikace. Pak už jsme komunikovali pouze přes arbitra a přes soud. Banka mě nezkusila nijak přímo zkontaktovat.  

Neobával jste se toho, že bude váš případ smeten ze stolu? Že se pouštíte do předem prohraného boje s větrnými mlýny?

Mám řadu zkušeností se soudy, které se zabývají spotřebitelskými otázkami, takže jsem věřil, že to může dopadnout dobře. Říkal jsem si, že předložím soudu své argumenty a ten nějak rozhodne. Banka má v tomhle případě celkem úzké pole argumentace.

Komerční banka, stejně jako většina dalších bank působících v České republice, se hájí tím, že je tu úplně jiná situace než v Německu. Že pro ně není rozhodnutí Spolkového soudu nijak závazné.

Banky mají pravdu v tom, že pro ně není rozhodnutí německého soudu závazné. Druhá věc je ovšem to, že argumenty, které uvádí Spolkový soud, jsou snadno aplikovatelné i u nás. Právní úprava v tomto případě je totiž v Německu a v České republice velmi podobná, protože obě vycházejí ze stejné evropské směrnice. Navíc v soudní praxi běžně platí, že se přihlíží k tomu, jak jsou podobné případy vykládány v jiných státech. Je proto logické se domnívat, že soudy rozhodnou stejně.

Aby se však dosáhlo judikátu, který by byl platný pro všechny bankovní klienty, kteří řeší stejný problém jako vy, muselo by jít o masovější záležitost než jen spor jednoho člověka s bankou. Jak obejít tento zádrhel?

Můj právnický cíl byl na začátku v podstatě jen takový, abych porazil banku. Když už v tom ale bylo zainteresováno tolik lidí, tak jsem to musel přehodnotit. Částky, kterých se mohou jednotliví klienti domáhat, většinou nepřesahují ani hranici bagatelního sporu, odvolání k soudu druhého stupně zde zákon tedy neumožňuje. Menšina klientů, která tuto hranici překročí, a dostane se před soud odvolací, na dovolání už jistě nedosáhne. Tyto spory obecně u soudu vyššího stupně skončit nemohou a judikát takového soudu nejde běžným individuálním sporem získat. Proto jsem si jako svůj cíl stanovil získat právní názor Městského soudu v Praze, který je odvolacím soudem pro pražské obvodní soudy, v jejichž různých obvodech sídlí snad všechny tuzemské banky. Městský soud v Praze je velmi respektovaný odvolací soud, a pokud by mi dal za pravdu, mohl by takový výsledek bohatě postačovat.

Časem se však do hry vložilo také Občanské sdružení spotřebitelů Test, vydávající časopis dTest. Jak to mění situaci?

Jejich vstup do celé věci považuji za zásadní. Oni totiž mohou tuto kauzu dotáhnout až k Nejvyššímu soudu. Jako spotřebitelská organizace jsou legitimováni podat žalobu na banku, u které mají podezření, že porušuje práva spotřebitelů. Výsledkem tak může být, že soud bankám zakáže účtování poplatku za vedení spotřebitelského úvěru. Už by se s bankou nemusel dohadovat a soudit každý klient individuálně, bylo by to prostě plošné a pro všechny. Avšak je nutné připomenout, že sdružení Test nemůže dosáhnout toho, aby se poplatky automaticky vracely i zpětně.

Co by k tomu bylo potřeba?

Myslím si, že banky zpětně poplatek jen tak vracet nebudou. To skutečně budou dělat jen v případě jednotlivých žalob.

Věříte, že bude sdružení Test se svou žalobou úspěšné?

Jsem přesvědčený, že to nakonec bankám zabrání účtovat tento nesmyslný poplatek.

Právníci sdružení Test podali žalobu na Komerční banku, soudem hrozí i České spořitelně. Jak dlouho může trvat takový spor?

Je možné, že se to bude táhnout dost dlouho. Než to projde všemi soudními instancemi, tak můžou uplynout klidně i tři roky. Věřím, že nižší soudy se do toho moc nepohrnou, protože jde o důležité rozhodnutí a ve hře je hodně peněz.

Máte zprávy o tom, jak dnes postupují banky vůči klientům, kteří chtějí poplatek vrátit zpět? A najdou se už takové, které si poplatek za vedení úvěru přestaly účtovat?

Nejzajímavější postup má Hypoteční banka. Pokud klient požádá o vrácení poplatku, tak mu ho sice nevrátí, ale nabídnou mu produkt hypotéky bez poplatku se stejným úrokem, jaký měl dosud, a to i přesto, že u tohoto produktu je původně úroková míra vyšší. Řada klientů mi pak píše a ptá se, co s tím, jestli to mají přijmout, nebo si dál stát za svým. Já jim říkám, že je to slušná nabídka a pokud se nechtějí dál s bankou handrkovat jenom kvůli samotnému principu, tak ať do toho jdou.

A co další banky?

Pak jsou tu další instituce jako Raiffeisenbank, Modrá pyramida a částečně i Komerční banka, které vám na žádost odpoví, že peníze za poplatek nevrátí. Vy se ale potom obrátíte na finančního arbitra, který komunikuje s bankou sám a ta nakonec poplatky radši vrátí.

Používají banky ještě nějaké další metody, jak si peníze za poplatky za vedení úvěru co nejdéle udržet?

Banky se nejprve snaží klientům vysvětlit, proč zamítají jejich žádost. Jejich argumentace je ale opravdu chabá. Začnou tím, že je tento poplatek zmíněn v zákonu o spotřebitelském úvěru. Tenhle argument používaly i banky v Německu. Soud jim na to řekl, že to sice v zákoně zmíněné je, neznamená to však, že je každé sjednání takového poplatku platné. Smlouva o úvěru je také zmíněna v zákoně a neznamená to, že si můžete účtovat lichvářské úroky dvě stě procent ročně. Druhý argument bank, který na některé klienty překvapivě často zabírá, je ten, že řeknou, že vše bylo uvedeno ve smlouvě, se kterou byl klient seznámen a kterou podepsal, takže je prý platně uzavřena a nedá se na tom nic měnit. To je ale opravdu komické. V podstatě tím tvrdí, že nemůže existovat neplatnost smlouvy. A to je nesmysl. Bohužel některé klienty tím odradí od další aktivity.

Petr Němec

Absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Během studia působil ve Studentské sekci Mezinárodního politologického ústavu MU. Studoval také bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií MU. Ačkoliv studium nedokončil, zůstal tento obor jeho velkým koníčkem. Už během studia začal pracovat v advokacii, která si jej rychle získala. V současné době je advokátním koncipientem. Zaměřuje se především na civilní spornou agendu z oblasti obchodního a občanského práva. Působí rovněž jako mediátor a věnuje se řešení konfliktů. Založil projekt www.jdeto.de. Ve volném čase se věnuje bojovým uměním, cvičení v sebeobraně a běhu. Zrovna poslouchá Lanu Del Rey a skupinu Zrní. Má rád Bohumila Hrabala a Jana Skácela.