Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

eGovernment za miliardy: šikana, ponižování, svévole. Rozhovor s Petrem Říhou

Martin Vlnas
Martin Vlnas
12. 5. 2012

„Co chtějí, vědí o člověku, mají na to kartotéku,“ zpívá Jarek Nohavica. Dnes už tedy nemají kartotéku, ale databázi. A ne jednu. Pokračování rozhovoru s Petrem Říhou z občanského sdružení Egonov, které poukazuje na zoufalou neefektivitu českého eGovernmentu a díry, kterými ze státních databází můžou utíkat data k nepovolaným očím.

eGovernment za miliardy: šikana, ponižování, svévole. Rozhovor s Petrem Říhou

Vstanou noví úředníci!

Minulý díl jsme zakončili nelichotivým hodnocením nového zákona pro základní registry, centralizovanou databázi základních dat. Ačkoliv měla novela původně odstranit snadno zneužitelná rodná čísla, posílit naše soukromí a zlevnit administrativu, nestalo se. Rodná čísla zůstávají v platnosti po „přechodnou dobu“ do roku 2025. Co se tedy vlastně reálně změnilo?

Pokud se zaměříme čistě na rodná čísla, tak vlastně nic. Rodná čísla zůstávají pro řadu databází naším identifikátorem. Kvůli tomuto zákonu se přitom muselo změnit dalších 187 dalších zákonů. Jde tedy o obrovskou legislativní úpravu, která samozřejmě něco stála. A ještě víc stála její implementace. Pro správce jednotlivých agend totiž tato změna představovala jedinečnou šanci, jak snadno získat prostředky na dlouho odkládaný upgrade jejich systému.

O jaké sumě je řeč?

Prokazatelné náklady na základní registry jsou už několik miliard. Tím nemyslím dodatečné náklady, jako byla úprava těch mnoha zákonů a přizpůsobení příslušných agendových systémů. Myslím tím přímé náklady, například výběrová řízení, u nichž byl už rok a půl předem známý vítěz. Jména čtyř vítězných firem dokonce redaktor MF Dnes uložil u notáře, stačilo mu k tomu oslovit několik IT odborníků. A hádejte, jak to po dvou letech dopadlo? Trefil se ve všech případech… Vítězné firmy přitom byly o 300 milionů dražší, než jejich poražená konkurence. Všechno se tak obrovsky prodražilo.

  • Kdo vyhrával v tenderech na základní registry?
    Tendr na registr práv a povinností za necelou půlmiliardu korun získala společnost Asseco Central Europe, registr obyvatel pak za víc než 300 milionů vytvořila firma ICZ. Registr adres a nemovitostí za zhruba 400 miliónů připadl společnosti NESS Czech. Zakázky na registr osob a informační systém základních registrů vysoutěžily společnosti Adastra a AutoCont CZ.
    zdroj: MF Dnes

Politici ale přesto zákon prodávají jako zásadní zjednodušení agendy a výhru…

… ano, tvrdí to. Když se jich ale zeptáte, kolik že bude v důsledku zjednodušení propuštěno nepotřebných úředníků, žádnou jasnou odpověď nedostanete. Právě naopak. Kvůli základním registrům vznikl nový úřad, další úřady pak rozšířily svoji agendu. A na to samozřejmě potřebujete další zaměstnance. Místo toho, aby se vše zjednodušilo, nastal pravý opak. A to je u moci koalice, která o sobě tvrdí, že je pravicová, a v jejímž volebním programu najdete věty o zeštíhlení státní správy.

Nacházíte na novele nějaká pozitiva?

Ale ano. Dřív bylo zcela běžné, že třeba v katastru nemovitostí byla uvedena stará adresa trvalého bydliště, i když jste si ho řádně přehlásil jinam. To se díky novele už stát nemůže. Všichni budou mít všude správnou adresu. Pokud ji bude mít někdo někde špatně, bude ji mít špatně všude. První úředník, který takovou chybu zjistí, pak má nově povinnost chybu opravit nebo zjednat nápravu. Obecně je ale možné říci, že se slibované velké zlepšení nekoná. Místo dat bude i nadále obíhat občan, protože ústup ze státního paternalismu se nekoná. Data budou sice obíhat také, ale vy nebude mít žádnou kontrolu nad tím, kam se zrovna rozeběhla. Už sice nebude tak snadné získat o vás během chvíle všechny dostupné informace, pořád to ale je daleko od ideálu.

Úřad se vás nebude ptát

Mluvíte o těžko kontrolovatelném oběhu dat. Co si pod tím mohu představit?

Určitě si vzpomenete na kauzu, kdy Marian Hudec, detektiv varnsdorfské policie, špehoval vrcholné politiky a další vlivné osoby. A dařilo se mu náramně. Já osobně přitom nevím o žádné legální možnosti, jak zjistit, že mě někdo sleduje. A to je jen vrchol ledovce. Já ani vy nevíme, kolik lidí může získat naše důvěrná data ani kteří to jsou. Samozřejmě se můžete dotázat příslušného úřadu, který vám musí do třiceti dní odpovědět. Pokud ale nejste spokojen s odpovědí, máte smůlu. Můžete napsat ombudsmanovi.

A to jste přitom na vývoji informačních systémů pro státní správu participoval…

Pracoval jsem ve firmě, která takové systémy dodávala, a byla to slušná firma. Ale pracovala podle zadání, jinak to ani nejde. Tak třeba v systému, který jsme vyvíjeli pro Prahu 4, se musela úřednice, jež chtěla získat osobní údaje, identifikovat a vysvětlit, proč tyto údaje potřebuje. Stačilo ale napsat „požaduji to pro agendu občanských průkazů“ – a bylo to. Kontrola neexistovala. Údaje putovaly rovnou k úřednici. Pokud by je pak náhodou prodala někomu, kdo by je opravdu zneužil, v životě se viníka nedopátráte, protože ke stejným údajům má přístup prakticky kdokoliv. Další příklad. Pokud vyvážíte obraz nebo transportujete sošku na výstavu do zahraničí, co je úředníkovi po tom, jak se jmenovala vaše matka za svobodna? On k těmhle informacím přitom přístup má. Každý úřad si zkrátka při přípravě novely sepsal, co by tak potřeboval za osobní údaje, a ty taky, pokud to nebylo donebevolající, dostal.

Nikomu nepřišlo divné, že Národní památkový ústav nutně potřebuje jméno matky za svobodna?

Ne… Buď nebyl čas, nebo nebyla vůle.

Co se bude dít, pokud se vzepřu a údaje úřadu odmítnu poskytnout?

Nic. Úřad se vás totiž vůbec nebude ptát. Jakmile má jednou přístup do základních registrů, kde tyto údaje jsou, a přístup k těmto informacím mu byl schválen, máte smůlu. Do toho už nemáte co mluvit.

Když tedy přijde pohledná mladá dáma na Úřad pro kontrolu jakosti pletených kamaší a tamní úředník si bude chtít proklepnout, jestli je volná, teoreticky mu v tom nebude nic bránit, protože si úřad před lety požádal o přístup k rodinnému stavu?

Ano. Bez problémů.

Šikana, ponižování, svévole

Kolik státních databází a registrů vlastně dnes existuje?

To netuším, ale opravdu mnoho. Jeden příklad za všechny. Česká národní banka ze zákona eviduje a reguluje různé typy subjektů a služeb, mimo jiné i tzv. elektronické peníze. K tomuto účelu si zřídila dokonce 43 databází. Věděl jste to? Problém tak není jen v tom, že nevíte, kdo co shromažďuje. Na komplikace narazíte často i tehdy, pokud potřebujete něco najít. Databáze často nejsou propojené ani v rámci jednoho subjektu, Česká národní banka je toho zářným příkladem. Abyste tam něco našel, musíte nejprve vědět, kde máte hledat. Některé databáze jsou navíc úplně prázdné…

Zajímavá je ale třeba i situace v evidenci nezaměstnaných. Tady už nejde o hledání nebo o nejistotu, ale o klasický dohled Velkého bratra.

Jak to?

Kdo přišel o práci, ten se často musí pravidelně hlásit na poště nebo na Czech Pointu. Připomíná to dohled probačního úřadu, kde se odsouzený také musí pravidelně hlásit, tam je ale nutné rozhodnutí soudu. Zde stačí vzbudit podezření u příslušné úřednice na Úřadu práce. Pokud vás vyzve k návštěvám dvakrát týdně, nemáte šanci. Dostavit se musíte. A to v čase, který se dozvíte vždy jen jednu schůzku dopředu a který musíte dodržet s tolerancí plus minus 15 minut. Jste totiž podezřelý (presumpce viny), že chodíte makat načerno a úřad nestíhá nelegálního zaměstnavatele, ale preventivně trestá pracující. Zdá se to absurdní, ale není to problém několika jedinců. Na kontroly chodí přes 17 tisíc lidí. Šikana, ponižování, svévole, takhle také vypadá český e-government.

Ministr Drábek si na Prima Family pochvaloval, kolik ušetřili. Bohužel, bezmoc a naštvanost se nedají přepočítat na koruny a na krátkozrakost nejsou pilulky. Příkladem podobné bezohlednosti je VISAPOINT a mohli bychom pokračovat.

A pak je tu IZIP, elektronická zdravotní knížka.

Záchranka v akci nebude brouzdat po internetu

Co je nového tady?

Náklady na IZIP byly vyčísleny na víc než dvě miliardy korun a celý projekt byl pak ukončen. To je žhavá novinka. Jde ale jen o třešničku na dortu. To zásadní se událo dřív. Jak je možné, že byla firma s přístupem k citlivým zdravotním údajům prodána do Švýcarska společnosti, která existovala jen několik dní a jejíž majitel vlastní dalších 35 firem? Jak je možné, že takovýto prodej někdo schválil? Jak je možné, že Pavel Horák [ředitel VZP, pozn. red.] ještě nesedí? I kdyby měl sebelepší úmysly a i když uvěřím tomu, že z toho neměl ani korunu, tohle přece nejde… Tím ale otázky nekončí. Jak mohli takovou firmu prodat do zahraničí dva čeští europoslanci, kteří se o svých podílech v této firmě ani neobtěžovali informovat europarlament?

Zajímavé na projektu je i to, že za přístup k důvěrným informacím z IZIP nebyly stanoveny žádné pokuty, tedy pokud by takový přístup byl neoprávněný. Nechápu nikoho, kdo se tam dobrovolně přihlásil.

Lidé si IZIP přesto houfně pořizovali.

Protože nepřemýšleli. Stačilo trochu mediální masáže. IZIP vám může dokonce zachránit život. Pořiďte si IZIP, lékař okamžitě pozná vaši krevní skupinu. I laik ví, že krevní skupinu musí lékař zjistit pokaždé, když to stav pacienta vyžaduje. Ale přece nebude nad krvácejícím nebožákem brouzdat po internetu! To je mnohem pracnější. Nedokážu si bohužel vybavit ani jednoho lékaře, který proti tomu paskvilu veřejně vystoupil.

Nějak nám chybí optimistický závěr...

... a to by byla chyba. Úředníci jsou lidé a chtějí mít radost z výsledku své práce, pomozme jim v tom. Přestože všichni kritizujeme vládu, parlament a korupci, hlavně u velkých zakázek, svoboda slova a svobodné konání nám zatím zůstaly. Články jako je tento mohou vycházet i proto, že se autor ani redakce nebojí uvěznění, až si to přečte někdo s červenou knížkou. Hlavně toto si chraňme. Čtenáři také vědí, že jsou zde nezávislá média, sdružení a nadace, které jim pomohou. Tedy budou-li sami čtenáři mít odvahu a chuť. Cinkat klíči nestačí.


Kdo je Petr Říha?

Petr ŘíhaAutor prvního českého slovníku o internetových technologiích a dalších výkladových slovníků informatiky v tištěné i online podobě. Zažil rozkvět a pád kdysi slavného Podniku výpočetní techniky, poté pracoval v několika menších firmách s českými i zahraničními vlastníky. Z dlouholetých zkušeností při tvorbě online aplikací pro státní správu a z nekonečného vrtění hlavou nad poměry panujícími v české kotlině vznikla potřeba některá méně známá fakta publikovat, a ztížit tak jejich zamlžování a manipulace. S přáteli založil sdružení na podporu českého eGovernmentu.

Občanské sdružení Egonov se snaží o věcný, konstruktivní přístup, serióznost a nezávislost na veřejné správě. Předkládá věcná a podložená fakta, cituje své zdroje a striktně odděluje fakta od názorů a domněnek. Přednáší na školách, vystupuje v médiích a chystá se zastupovat své členy při odhalování nešvarů spojených s elektronickou vládou a správou veřejných statků. Sdružení je otevřené pro morální a vytrvalé lidi podobných názorů. Od roku 2008 sdružení poukazuje na nedotaženost tzv. základních registrů veřejné správy, na špatnou spolupráci úřadů s veřejností a na konkrétní případy, při kterých dochází k mrhání veřejnými penězi.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Rok studoval v Jižní Koreji. Během studia publikoval reportáže v Reflexu, Respektu nebo Týdnu, kariéru ale začal jako portýr. Od... Více

Související témata

11/2009 Sb.byrokracieČeská národní bankaČNBEgonov.cze-Governmentevidence nezaměstnanýchinformační systémyinformační technologieIZIPJaromír Drábekkatastr nemovitostíosobní údajePavel HorákPetr Říharodné číslostátní správaveřejná správaVISAPOINTzákladní registryzákon o základních registrech
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo