Leoš Novotný: Svět investičního bankovnictví je vzrušující. A naprosto zvrácený

Kdy jste si začal uvědomovat, že vás to táhne do podnikatelské sféry?

V patnácti jsem jel do Anglie na brigádu do jedné dodavatelské firmy. Člověk přiletí na letiště, musí si sám se svou nedokonalou angličtinou vyřídit ubytování, domluvit se ve firmě, kde bude pracovat, pochopit, co po něm vůbec budou chtít. Navíc jsem pracoval a bydlel v celkem drsné čtvrti na jihu Londýna, kde se všude potuluje spousta zlodějíčků a dealerů. Někdy se vás pokusí obrat o peníze, jindy se s nimi zase dáte do řeči, abyste poznali, jaký vedou život. Najednou si uvědomíte, jak je důležité umět dobře anglicky a mít ostré lokty. Došlo mi, že na sobě musím tvrdě pracovat, abych se prosadil.

Představovalo pro vás působení v otcově firmě Hamé odrazový můstek do velkého byznysu?

Už poslední roky na základce jsem do Hamé chodil na letní brigády. Na střední škole jsem pak začal pracovat na různých administrativních a později i manažerských pozicích. Postupně jsem měl na starosti obchodování firmy v Rusku a Rumunsku, takže jsem přerušil studia, abych mohl působit v těchto zemích. Byla to ale výborná škola života. Mimo jiné jsem se naučil perfektně rusky. Taky jsem si uvědomil, jak to ve světě obchodu chodí. Že všechno není jako ve škole, kde máte tři pokusy a přinejhorším dostanete pětku. Když ve velkém byznysu něco zkazíte, tak své firmě způsobíte finanční škodu nebo ještě hůř ztrátu reputace. Takovéhle chyby se jen tak neodpouští.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste působil jinde než ve světě financí?

Vždycky jsem moc rád četl. Dokonce jsem chvíli přemýšlel o tom, že půjdu studovat literaturu. Předchozí zkušenosti mi ale napovídaly, že tím se v tomhle nelítostném světě jen těžko uživím. Pragmaticky jsem se proto rozhodl pro svět financí, který jsem do té doby poznal ze všech stran. Ať už je to marketing, provoz nebo obchod, vždy jsou rozhodující znalosti ekonomických zákonitostí a toho, jak má firma správně hospodařit.

Jak vás v začátcích ovlivnila osoba vašeho otce?

Tátova role pro mě byla vždycky zásadní. Naučil jsem se od něj hrozně moc. Dodnes využívám jeho rad. Při řešení devadesáti osmi problémů ze sta mi je naprosto jasné, jak se mám rozhodnout. Nemám ale žádný problém zvednout telefon a popsat mu ty zbylé dva, se kterými mi vždycky pomůže. On byl v podobných situacích už tisíckrát, všechno si to také prožil a já bych byl přece hloupý, kdybych nevyužil jeho zkušeností a neporadil se s ním.

Po studiích na univerzitě ve Velké Británii jste začal působit ve sféře investičního bankovnictví. Jak na toto období vzpomínáte?

Na jednu stranu šlo o nepříjemnou zkušenost, díky které jsem poznal povrchnost světa investičního bankovnictví. Na druhou stranu to ale byla doba, kdy jsem se naučil lépe používat svůj mozek. Začal jsem o věcech přemýšlet úplně jinak a to mě posunulo dál. Na střední škole vám řeknou, co máte udělat, jak to máte udělat a kdy to máte udělat. Na vysoké už jen dostanete zadání, znáte způsoby, jak ho splnit, ale máte mnohem volnější ruku. V reálném životě, v mém případě v bance, máte úkol, který jste nikdy neřešili, a nikdo vám ani neřekne, jak ho máte řešit. Zkrátka skočíte do vody a musíte se naučit plavat. To je ale vždycky velmi prospěšná metoda, kterou se člověk nejvíc naučí.

Co to znamená, že je investiční bankovnictví povrchní?

Investiční banky přistupují ke klientům jako k lidem, kteří přinášejí jednorázovou tržbu. Představte si investory a skutečné firmy, kteří jednají o společném projektu. Mezi nimi stojí investiční banka, která jim dělá poradenství při fúzi nebo akvizici, ale i poradenství při vydávání dluhopisů a získávání kapitálu na rozvoj. Banka se sice tváří, že oběma stranám rozumí, ve skutečnosti jí ale jde jen o uskutečnění transakce a jednorázový zisk. Tím to pro ni končí a děj se vůle boží. Lidé z bank se musí tvářit, že všemu rozumí. Jeden měsíc děláte pro farmaceutickou firmu a o pár týdnů později zase pro oceláře. Vždy přitom klienty přesvědčujete, že jste naprostí znalci jejich oboru. Na jednu stranu je to vzrušující a říkáte si, že jde o zajímavou práci, zároveň si ale uvědomujete, že to je naprosto zvrácené, protože se nikdo pořádně nezajímá o podstatu jednotlivých projektů. Dnešní bankovnictví podle mě nefunguje vůbec dobře.

Myslíte si, že se na tom může v nejbližší době něco změnit?

Člověk by očekával, že si banky uvědomí, proč se v roce 2008 dostaly do takové svízelné situace, a že změní své chování a způsob investování. Bohužel se to nestalo. Nejhorší na tom je, že šéfové velkých bank vědí, že když udělají nějaký průšvih, tak jim pomůže stát, který je nenechá padnout, a v podstatě se jim nic hrozného nestane. Moc rád bych věřil, že se jednou něco změní. Vždycky si říkám, že před svítáním je největší tma. Teď je sice skutečně tma, ale brzy může začít svítat. Musíme tomu věřit.

Kdy jste si řekl, že už dál nechcete být součástí této mašinerie a že se budete radši věnovat vlastním projektům?

Přijedete do krásného podniku s historií a tradicí. Setkáte se s majitelem, který svou firmu řadu let budoval a postupně jí přidával hodnotu, a říkáte mu, že jeho oboru rozumíte víc než on. A to jen proto, že jste si týden předtím od rána do večera četli nejnovější studie o aktuálních trendech a technologiích, které pro danou firmu nejsou vlastně ani tak podstatné. Snažíte se ho ale přesvědčit, že se v oboru skvěle vyznáte a že zprostředkujete prodej jeho firmy tak, aby to bylo výhodné pro něj i pro investory. Protože vás tam je celý tým, který vzbuzuje dojem, jak všemu rozumí, všichni v drahých oblecích a se sofistikovaným vystupováním, tak vám dá nakonec souhlas. Ono to pro něj sice může být opravdu výhodné, ale i tak mi tahle role zprostředkovatele přijde hrozně povrchní. Mnohem krásnější je být investorem, pro kterého je nákup firmy či jejího podílu teprve začátek.

Takže jste měl chuť v projektech pokračovat, mít možnost danou firmu dál rozvíjet?

Přesně tak. Říkal jsem si, že je mnohem lepší věnovat se celý rok jedné věci než každý týden řešit úplně něco jiného. Člověk má najednou šanci denním rozhodováním ovlivňovat směřování celého projektu. Máte radost z toho, že něco opravdu tvoříte. Tehdy jsem začal hledat spolupracovníky, kteří by do toho šli se mnou. Je to totiž velký risk, nechat plavat rozjetou kariéru a zkusit si založit menší firmu, ve které byste vše dělali jen podle sebe. Spousta lidí se na tom už pořádně spálila.

Vy jste to ale přesto zkusil.

Sestavili jsme skupinu odborníků, se kterými jsme založili investiční společnost. Věnujeme se jen malému počtu projektů, do kterých můžeme dát úplně všechno. Podařilo se nám přesvědčit investory, že jsme pro ně lepší volba než běžní poradci, kteří v projektu už nejsou dál zainteresováni.

Stává se někdy, že na vás obchodní partner při jednání pohlíží kvůli nízkému věku skrz prsty?

S tím se setkávám běžně.

A častěji v zahraničí, nebo v České republice?

Je to hodně podobné. Možná o trochu víc v zahraničí. Vždycky to však pro mě nemusí být jen nevýhoda. Dvacet procent případů opravdu vypadá tak, že vás neberou vážně a ignorují. Pak je zbytečné se s nimi dál bavit. Často si ale váš protějšek řekne, že jste mladý zajíc, se kterým si lehce pohraje. Když tohle vycítím, tak dál hraji roli nezkušeného, protože vidím, že mě ten člověk podcení, ztratí ostražitost a nakonec to dopadne tak, že s ním vyjednám mnohem lepší podmínky, než na začátku chtěl.

Je pravda, že hovoříte sedmi světovými jazyky, mezi kterými je třeba i čínština a arabština?

Některé z nich se ale stále ještě učím. Vždycky je dobré aspoň trochu rozumět tomu, co si říkají vaši obchodní partneři, a také mít možnost navázat s nimi neformální konverzaci v jejich jazyce. Jednání ale vedu samozřejmě v angličtině nebo němčině. Kdybych chtěl obchodovat třeba v čínštině, kterou nezvládám perfektně, tak bych se tím sám znevýhodnil. Konverzace v jejich jazyce ale každopádně představuje určitou konkurenční výhodu. Určitě si vás zapamatují víc než další zájemce o stejný projekt, kteří na ně mluvili jen anglicky.

Chtěl byste se někdy v budoucnu zaměřit právě na asijský trh?

Kromě toho, že se cizí jazyky učím moc rád, je to samozřejmě také racionální kalkul. Mohl bych se učit i hindí nebo svahilštinu, ale je jasné, že čínština se bude člověku v byznysu hodit mnohem víc. Chci být prostě připraven.

Myslíte si, že Asie brzy ekonomicky převálcuje západní svět? Pokud k tomu tedy už nedošlo.

Čína a další významné asijské ekonomiky už dávno Západ předběhly. Jen si to nechceme připustit. Žijeme tu ve vakuu a myslíme si, jak jsme ve všem nejlepší. V mnoha věcech už ale ztrácíme.

V pokračování rozhovoru se přeneseme na koleje a povídat si budeme o ambiciózním projektu železničního osobního přepravce – Leo expressu

Leoš Novotný

Po studiu na University of Warwick v Británii zůstal v zahraničí a pracoval v investičním bankovnictví. Poradensky se podílel na transakcích s evropsky a celosvětově významnými private equity fondy a institucionálními investory, kteří investují ve střední a východní Evropy. Postupně pracoval na projektech ve Velké Británii, Rakousku, České republice, Polsku, Rusku, Rumunsku a Číně. Později založil společnost Aakon Capital a v prvních dvou letech existence společnosti investoval v několika private equity projektech necelé dvě miliardy Kč. V roce 2010 založil mj. společnost LEO Express, která je sice nejviditelnější investicí společnosti Aakon Capital v České republice, nikoli však největší.

Aakon Capital

Private equity investiční společnost, kterou spolu s dalšími investory založil Leoš Novotný. Sdružuje finanční investory a bankovní instituce a realizuje projekty v několika oborech – zejména v dopravě, ale i v potravinářství, zdravotní péči, průmyslu či realitách. Aakon Capital vyhledává, zprostředkovává, investuje a spravuje  soukromé investice do malých a středních společností, zejména ve střední a východní Evropě.