Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Děkujeme, odcházíme!

Na iniciativu Děkujeme, odcházíme! se lze dívat z různých úhlů. Co ale může zabránit v odchodu do zahraničí mladému člověku, jenž absolvoval náročné studium medicíny a má před sebou vidinu obrovsky zodpovědné práce, za kterou ovšem nebude dostatečně ohodnocen?

Cormac McCarthy ve svém bestselleru Tahle země není pro starý píše o těžkém údělu starší generace. Většina mladých lékařů v České republice - pokud by se titul McCarthyho románu vztahoval na jejich aktuální situaci - má ale zcela opačný názor. Proč si to myslí, mohou napovědět i následujících řádky, v nichž vám přiblíží své zkušenosti tři mladí lékaři.

„Nikdo mi nedal pocítit, že jsem cizinec“

Pavol Vereš vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Už dva roky pracuje jako neurochirurg v Bavorsku a své rozhodnutí odejít do zahraničí si nemůže vynachválit. Delší dobu mě štvaly podmínky, za kterých jsem pracoval v ČR. Nejprve jsem přemýšlel o tom, že půjdu do Francie, ale tam bych se na neurochirurgii bez atestace nedostal. Německo mi dříve bylo proti srsti. Takový ten náš předsudek, že jsou Němci studení a nevraživí. Musím uznat, že jsem se mýlil.“

Klinika, na které Vereš působí, leží v malém městečku v Dolním Bavorsku. Drtivá většina volných míst pro zahraniční lékaře a zdravotnický personál je v menších německých městech v pohraničí nebo v bývalé NDR. To by si měli lékaři, kteří se rozhodnou odejít tímto směrem, uvědomit. Člověku zvyklému na život ve větším městě se tak zcela změní denní režim. „Ze začátku jsem měl trochu deprese ze změny velká Praha a po ní najednou malé město. Také jsem zde neměl žádné přátele. Časem však člověk naváže kontakty, najde si kamarády a vše je veselejší,“ dodává Vereš.

Při zabydlování v zahraničí hraje samozřejmě zásadní roli zvládnutí cizího jazyka. Vereš připouští, že to na začátku nebylo vůbec lehké: „Moje němčina nebyla nijak oslňující, v Bavorsku se navíc mluví výrazným dialektem. Také psaní propouštěcích zpráv bylo utrpení. Nikdo mi však nedal pocítit, že jsem cizinec. Všichni byli velice přátelští a trpěliví.“

Iniciativu Děkujeme, odcházíme! stejně jako většina jeho vrstevníků uvítal. Medializace problému podle něj může zbídačenému zdravotnictví v ČR jen pomoci. „Lidé si musí uvědomit, že jako začínající lékař bez atestace máte nástupní plat 16 tisíc hrubého, což životní výdaje v Praze pokryje jen stěží. Jsem přesvědčen, že mladí lékaři budou odcházet do zahraničí stále častěji.“

Ovšem tvrdit, že platové podmínky jsou hlavním a jediným problémem, kvůli němuž mladí lékaři odcházejí z ČR, by bylo zavádějící. Výrazně si totiž polepší i po profesní stránce. V zahraničí mají mnohem lepší podmínky pro dokončování atestací, daleko více příležitostí operovat, jezdí na kongresy. „Tady se pracuje pod heslem „makej a nauč se“. Když něco budeš umět, jsi nám užitečný. V Praze to bylo „makej, ale moc se nenauč, to my nepotřebujeme.“ Alespoň takový byl můj pocit,“ prozrazuje lékař.

Mladí zdravotníci si často stěžují také na nadměrnou časovou zátěž v českých nemocnicích. Podobné praktiky prý v Německu neexistují. „Jsem tu velmi spokojený. Výrazně jsem si polepšil s platem, mám hodně dovolené, takže nehrozí, že bych kvůli přepracování udělal nějakou chybu, a můžu si tak v klidu dodělat všechny atestace. O návratu zpět rozhodně nepřemýšlím.“

Ne všichni míří do ciziny

Každý mladý doktor však nemusí vidět svou budoucnost v zahraničí. Příkladem je Lenka Delongová, která po studiích na 1. LF UK pracuje od srpna 2010 na interně v Karvinské hornické nemocnici „Moje situace byla po škole trochu odlišná, protože chci být praktickým lékařem. Musela jsem si proto buď najít rezidenční místo, což je v našem okrese téměř nemožné, nebo nastoupit do nemocnice. V Karviné mi vyšli vstříc s tím, že si část "kolečka" v rámci atestací můžu udělat u nich a být jejich zaměstnancem. Avšak stáže na odděleních, která tu nejsou, si musím v jiné nemocnici platit sama.“ To je další paradox českého zdravotnictví. I když je v ČR málo lékařů, absolventi škol si musí část specializačního vzdělávání platit a za své úkony nedostanou žádný plat.

Přesídlit kvůli špatným podmínkám do zahraničí však Lenka Delongová nehodlá. I když mají mladí lékaři méně vazeb než jejich starší kolegové, mnozí se nechtějí vzdát svého sociálního zázemí. „O práci v zahraničí jsem uvažovala jen chvíli, a to v době, kdy jsem jedno léto pracovala jako "health care assistant" v anglickém Portsmouthu. Sama bych ale neodešla. Problémem je jazyková bariéra, protože umím spíše anglicky a Anglie je daleko. Do Německa jsem nechtěla kvůli němčině. Také tu mám rodinu, od které zkrátka nechci být tak daleko,“ přiznává Delongová.

Za největší problém pro mladé lékaře pokládá absenci jakýchkoliv praktických zkušeností, nesamostatnost a nutnost nastudovat velké kvantum zbytečných teoretických znalostí, které lékař nikdy v praxi nepoužije. To vše je prý na úkor praktických dovedností.

Fakt, že mají někteří zkušení lékaři plat, přesahující 50 000 korun a k tomu dostatek volna, není pro mladé doktory žádnou útěchou. Jasno v tom má i Lenka Delongová: „Je jistě hodně doktorů, kteří berou tento plat, ale je také mnohem více doktorů, kteří mají tabulkový plat vylepšený na únosnější míru hromadou přesčasů. Pak ale hrozí možnost chybných rozhodnutí. Sama vím, že po nedělní službě, kdy se člověk nezastaví a v noci nevyspí, se v pondělí špatně soustředí. A co teprve ti, co slouží od pátku od rána do pondělního odpoledne v kuse.“

„Kdyby někdo prodával česko-německé slovníky studentům medicíny, vydělal by balík“

Situaci začínajících lékařů samozřejmě bedlivě sledují i studenti lékařských fakult, kteří se s nepříliš perspektivní možností uplatnění v českém zdravotnictví nemíní smířit. Většina má za sebou několik zahraničních stáží a zná tak podmínky vrstevníků v cizině. Velký zájem studentů medicíny pracovat v zahraničí se projevil například na Mezinárodním Job veletrhu Lékařství a zdraví, který se na konci října 2010 konal v Praze.

Této akce se zúčastnil i Alexandros Konstantinidis, student posledního ročníku 1. lékařské fakulty UK. „Přesvědčil jsem se o tom, že nemocnice, které nabíraly lékaře na Jobs veletrhu, o ně mají skutečný zájem. Zástupci těchto klinik mi potvrdili, že chtějí i lékaře bez atestací a dokonce jim nabízejí kvalitní podmínky pro jejich dodělání. Když se podívám kolem sebe, tak vidím, že kdyby někdo začal prodávat česko-německé slovníky studentům medicíny, tak by vydělal hodně peněz. Velká většina studentů z mého okolí o odchodu do ciziny reálně uvažuje.“

Odcházející lékaři se nemusejí bát, že jejich němčina není dostačující. V Německu po nich totiž bude vyžadován pouze certifikát B2. Nemusí tedy naprosto dokonale ovládat německý jazyk. „Domnívám se, že certifikát B2 nestačí na plnohodnotný výkon lékařského povolání. Kliniky ale počítají s tím, že když už člověk odejde pracovat do zahraničí, tak se jeho jazykové dovednosti během prvního roku obrovsky zlepší. Já jsem se narodil v ČR, ale dlouhá léta jsem žil v Německu, takže mi řeč nebude dělat problémy. O to je pro mě možnost tam pracovat lákavější,“ zamýšlí se nad svou budoucností Konstantinidis.

Pro Německo ale nemusí být příliv zahraničních lékařů tak výhodný. I tam doktoři před pár lety stávkovali kvůli špatným pracovním podmínkám a hodně jich odešlo za lepším do Británie, USA či Skandinávie. Nyní jejich místa nahrazují zahraniční doktoři, kteří využívají příležitost dokončit si atestace a pracovat v zemi s vysokou životní úrovní. „Nemocnice se ale po právu obávají, že si mnozí lékaři udělají jen atestace, získají zkušenosti a pak se přesunou zpět domů, kde si za našetřené peníze otevřou privátní praxi.“

Alexandros Konstantinidis upozorňuje, že platové tabulky v Německu mohou na první pohled trochu klamat: „Německé kliniky nabízejí začínajícím lékařům 3600-4000 eur měsíčně. Jde ale o hrubý plat, z něhož se musí odečíst poměrně vysoké daně. Ve finále se tak dostanete k částce 2000 euro, což je nějakých 48 000 korun. Životní náklady jsou v Německu samozřejmě vyšší, člověk se také chce alespoň někdy vracet domů, takže zase tak moc nezbude. Rozhodně je to ale lepší, než zůstat v ČR a mít plat 13 tisíc.“

Foto: profimedia.cz

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 14 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK