Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zná cenu všeho, nezná hodnotu ničeho: ekonom

Tomáš Sedláček
Tomáš Sedláček
21. 1. 2011

V poslední době se často setkávám s otázkami, které se točí kolem rozdílu mezi hodnotou a cenou. Ač se to nezdá, ten rozdíl je zcela fundamentální a v mnoha případech i fatální, a ta otázka tedy velice užitečná. Ekonom totiž neumí odborně odpovědět na otázku po objektivní hodnotě věci.

Zná cenu všeho, nezná hodnotu ničeho: ekonom

Zeptáte-li se ekonoma na hodnotu jízdního kola, pokrčí rameny. Zato o ceně toho kola vám dokáže říci mnoho. Podobně tak, ptáte-li se po „skutečné“ hodnotě koruny vůči euru nebo „hodnotě“ jisté akcie nebo „hodnotě zlata“. Umíme vám říci mnoho o jeho ceně, jaká byla a jaká je – méně (nebo skoro nic) o tom, jaká bude, ale o tom jsem již psal mnohokrát.

Krize hodnoty

Začněme lehkou parafrází citátu Oscara Wilda: „Ekonom je člověk, který zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho.“ To je totiž celkem výstižné. To, že původní citát zněl: „Cynik je člověk, který zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho,“ nyní ponechme stranou – o cynismu ekonomie, což je samo o sobě zajímavé téma, někdy příště. Ekonomie si již dávno totiž dala za (dle mého soudu nedosažitelný) cíl být bez-hodnotová neboli hodnotově neutrální. Přitom o hodnotě hovoříme den za dnem. Že koruna je nad-/podhodnocená, že je hodnota akcie vyšší/nižší než její cena a tak dále.

Hodnota je totiž subjektivní záležitost. Zjednodušený příklad: pokud investor věří, že hodnota jisté akcie je vyšší než její cena, nakoupí ji – a prodávající je zas člověk, který se domnívá, že hodnota dané akcie je menší než její prodejní cena. Jinak by nikdy dobrovolně neprodal. To samé platí pro zlato a měnu a tak dále.

Zde máme dvě možnosti. Pokud někdo například říká, že cena koruny vůči euru je nafouknutá, že neodpovídá tržní hodnotě (!), pak de facto říká, že trh se mýlí, že dává vysokou hodnotu něčemu (koruně), která ve skutečnosti (?) tak vysokou hodnotu (podle něj) nemá. Ale podle jakého soudu, který se „trhu“ nedostává, soudí analytik? Podle jaké logiky, která trhu není přístupná, toto může říci? Vždyť trh přece „ví“ to samé, co daný analytik, jak se tedy může dlouhodoběji odchýlit od „hodnoty“? (Leda by se mu danému analytikovi „pravá hodnota“ zjevila pocitově, v křišťálové kouli, ve „vidění“ nebo ve snu – pak by to ale měl takto i p[r]odávat). Analytik nebo analytička jsou přece, koneckonců, součástí trhu – a pokud sami přímo neobchodují, přinejmenším ovlivňují „názor trhu“, svými komentáři.

Druhá (legitimnější, jak se mi zdá) možnost je říci, že trh vždy přesně určí cenu – a tím i hodnotu. Ovšem klást rovnítko mezi hodnotu a cenu je ošemetná věc: pak totiž nesmíme říci, že koruna je nad- nebo podhodnocená. A také nesmíme hovořit o „bublinách“, které indikují dlouhodobější odchylku ceny nad hodnotu.

V jednu hodnotu věřiti budeš

Jak „počítáme“ hodnotu? Na to je mnoho modelů: můžeme třeba vyjít z nákladů nebo naopak z očekávané návratnosti. Marx (ale s ním i starší klasici ekonomie) například věřil tomu, že veškerá hodnota pochází z práce (kapitál zde tedy hraje roli jakési akumulované investice práce z minulosti, to co sebral čas na výrobu třeba daného stroje). Pokud je tedy finální prodejní cena vyšší než součet mezd pracovníků, pak si tuto „nadhodnotu“ přivlastňuje kapitalista – protože veškerá hodnota pochází v tomto pojetí výhradně z práce.

Vnímání hodnoty je ale subjektivní. Beauty is in the eye of the beholder, tedy krása je v očích pozorujícího. Stejně tak to platí o hodnotě, ta totiž také „existuje“ jen a pouze v očích pozorujícího. A tak se stává (tisíckrát denně), že tu stejnou akcii jeden hodnotí nízko (a proto prodává) a druhý vysoko (proto kupuje). To je důležité mít na mysli, pokud chceme hovořit o ekonomii nebo byznysu jako o objektivním, hodnotově neutrálním oboru, nebo dokonce jako o vědě. Přitom každá transakce svědčí o pravém opaku, že každý vidíme hodnotu jinak, jinde. V hodnotu musíme věřit. A propos, kdybychom všichni věřili v hodnotu jistého statku stejně, neprobíhal by nákup ani prodej.

K určení ceny zas ale potřebujeme trh. Cena bez trhu neexistuje, stejně jako neexistuje hodnota bez (subjektivního) hodnotitele. Trh cenu „hledá“ a tím ji tvoří. V případech třeba monopolů, kdy konkurenční trh dobře nefunguje, přece mnohdy potřebujeme regulační úřady, které mají de facto na starost to, aby se cena příliš neodchýlila od (jimi vnímané) hodnoty. A pokud nemají skutečně žádný referenční tržní bod, v podstatě používají stejný princip pro výpočet „spravedlivé ceny“ jako středověký Tomáš Akvinský.

O čem nelze spekulovat, o tom je třeba mlčet

Proto nelze odpovědět na otázku, zda je index burzy, koruna nebo cena zlata nad-/podhodnocená – to by totiž implikovalo, že máme nějaký kouzelný vzoreček (který trh nemá!) k výpočtu pravé, skutečné, reálné hodnoty. Kdyby takový vzoreček existoval – a všichni se na něm shodli (!) – asi bychom brzy přestali obchodovat, přinejmenším spekulativně. Tak tedy buď spekulujme o ceně, nebo mlčme – ale vězme, že jsou to jen spekulace, kterými mimochodem říkáme, že tomu trh nerozumí, to jen já (rozuměj daný komentátor). Myslet si to může (a asi pokaždé bude), ale vězme, že za objektivní poznání (a už vůbec ne vědu) to skutečně vydávat nelze.

Nezkrácenou verzi textů Tomáše Sedláčka najdete pouze na Finmagu

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

Je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004–2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo