Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Městské radosti: Za pětku až pětistovku!

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
3. 3. 2011

Obyvatelé a návštěvníci měst nenápadně přicházejí o možnost užívat si parků a náměstí tak svévolně jako dosud. Disciplína musí bejt, kluci a holky pitomý.

Městské radosti: Za pětku až pětistovku!

Berlínský umělec Fabian Brunsing navrhl pozoruhodnou lavičku, jejíž sedátko je vybaveno zasouvacími kovovými hroty. Chcete vsedě počkat na tramvaj, přečíst si noviny nebo se jen tak koukat po lidech? Vhoďte půl eura, bodáky zajedou a vaše vašnost se může uvelebit. Na rozdíl od důchodců, bezdomovců a dalších „sociálně slabých“, kteří půl eura nazbyt nemají, díky čemuž už dál nebudou na lavičkách v parku otravovat pachem svého pižma nás, slušné a hezké lidi.

Brunsing svůj vynález samozřejmě myslel ironicky a já svůj komentář taky. Podle magazínu Boing Boing se však nápadem inspirovali úředníci v provincii Šan-tung a takovýmito lavičkami chtějí vybavit park Jen-tchaj. Nepodařilo se mi tu zprávu nikde ověřit – weby očividně opisují jeden od druhého – přinejmenším je to ale dobře vymyšleno.

Kde chybí argumenty, přidá se na pravomocích

Problém komercializace veřejného prostoru se zdaleka netýká jen berlínských galerií a čínských parků, ale i něčeho ryze českého: piva. Kvůli průtrži místních vyhlášek totiž ubývá měst, kde můžete blížící se jaro přivítat plechovkou upíjenou třeba zrovna na lavičce v parku.

Mylně se o těch vyhláškách píše jako o „zákazech pití alkoholu na veřejných prostranstvích“. Pod širou oblohou si totiž můžete dál kapat do strojku, kolik chcete. Jde to ale jen na pozemcích, které radnice pronajímá hostinským – zkrátka na zahrádkách. Shodou okolností vás rozdíl mezi plecháčem a točeným přijde na toho půl eura co posezení na zpoplatněné lavičce.

Nechci v tom hledat velké spiknutí, to bych asi příště dostal na mé milé Solniční ulici namísto nefiltrované jedenáctky pivním tácem po kebuli. Ale nelíbí se mi to. Doteď jsem totiž nepřišel na to, koho pitím piva na lavičce krátím na jeho právech.

Když jsem kvůli nedávno schválené brněnské protilahváčové vyhlášce psal mluvčí městské policie, vlídně se mi pokusila vyvrátit moji obavu, že je novinka namířená i proti „slušným lidem“, kteří si v parku roztáhnou deku a z piknikového koše jak Karkulka vyloví bábovku a lahev vína. Jen proti alkoholikům, kteří obtěžují okolí.

Bohužel se ale ve vyhlášce samotné o kulturních a nekulturních způsobech, jak si dopřát sklenku, nic nepíše. Domluva nebo až tisícikorunová pokuta čekají jak na gentlemana zapíjejícího v trávě se svou milou zásnuby lahví Dom Pérignonu, tak na toho, kdo si po dvou krabicích Červené růže ublinkne u vchodu do kostela.

Toho by mimochodem šlo zabásnout i na základě starších vyhlášek a zákonů o veřejném pořádku. Jen by to chtělo od měšťáků trochu argumentačního důvtipu. A přesně v tomhle je skryta snad ještě větší ohyzdnost podobných vyhlášek a vynálezů než to, že si za některé městské radovánky musíte připlatit. Radnice nejen že si zlepšují ekonomickou bilanci; snaží se vás vychovat a kvůli nemohoucnosti strážců pořádku rovnou potrestat nejjednodušším způsobem, tedy dopředu.

Právo na řízek v chlebu neexistuje

„Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí,“ rozohňoval se ve Švejkovi obrlajtnant Makovec. K čemu ale vojnu, když máme místní samosprávy? Střezte se dne, kdy po protilahváčových vyhláškách vaše radnice napodobí své vzory z „vyspělého světa“:

  • Newyorský starosta Michael Bloomberg před týdnem podepsal zákaz kouření v parcích, na plážích a na některých ulicích a náměstích – včetně Times Square. I kdyby od vás byl nejbližší nekuřák sto metrů a způsobně byste uklidili nedopalek, stejně vás newyorští strážníci preventivně postaví do latě. (WNYC)
  • Na benátském náměstí svatého Marka se čtvrtým rokem střídá ve službě šestice žen přezdívaných „Strážkyně náměstí“. Radnice je platí za dohled nad dodržováním dekoru – zajišťují například, že si žádný nevychovanec nesedne na obrubník a neposvačí tam řízek v chlebu. Od doplňování kalorií tu jsou přece kavárny, mimochodem dvakrát dražší než v nejbohatším italském městě Miláně. (Reuters)
  • V řadě zemí je zakázáno otálení, klackování, okounění a nicnedělání na řadě veřejných míst – dlužno dodat, že nejde o projev moderních „opatrovnických“ trendů samospráv, ale o tradici sahající do patnáctého století. (Wikipedie)

Až tedy jarní slunko prohřeje vaši ulici a vyláká vás posedět na lavičku před vchodem, užijte si to. Není totiž samozřejmost, že do té lavičky nemusíte napřed narvat desetikorunu. Ústava ani žádná mezinárodní úmluva vám nezaručují právo na to zakousnout si takhle na ulici řízek v chlebu. A jednou si může ne obrlajtnant, ale obecní zastupitel Makovec říct, proč by měli lidé bezplatně a bezcílně vysedávat na lavičkách, když je může s pomocí vyhlášky nahnat třeba do městského kina. Disciplína musí bejt, kluci pitomí!

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo