Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Černí pasažéři: Kdo si hraje, neplatí. Zatím!

Václav Lorenc
Václav Lorenc
23. 3. 2011
 5 033

Být černý pasažér je hra. A někteří lidé ji hrají opravdu rádi. Jenže daňové poplatníky stojí tahle legrácka spousty peněz. Chcete vědět, kolik a jestli existuje jednoduché řešení? A co s tím má společného pricing?

Černí pasažéři: Kdo si hraje, neplatí. Zatím!

Pražský dopravní podnik (DPP) zaplatí ročně za svůj provoz (metro + bus + tram) zhruba třináct miliard, z toho asi pět miliard, zhruba 40 procent, pokryjí tržby z jízdného. Ředitel DPP pan Dvořák při prosazování projektu turniketů, který vymýtí černé pasažéry, uvádí, že investice do turniketů za 3,5 mld. Kč se vrátí do šesti let, to znamená, že černí pasažéři přijdou DPP na půl miliardy korun ročně! Tohle je dost slušná suma na to, abych zkusil přijít s dalším „idiotským“ nápadem a vy abyste investovali pět minut do jeho přečtení. Dnes se fakt nudit nebudete.

1. Kolik je mezi námi černých pasažérů

Statistiky pro tohle číslo nejsou veřejně k dispozici. Stejně jako není veřejně k dispozici skutečný počet nezletilých společnic jednoho postaršího italského politika. Předpokládám, že vás primárně zajímá to první číslo. Tak ho zkusím jednoduše odhadnout. Pokud tržby dělají ročně pět miliard korun a ztráta z černých pasažérů půl miliardy ročně, předpokládám, že načerno jezdí 10 % lidí. To číslo není určitě správné, ale pro následující úvahy bude dostačující.

2. Kolik dnes platíme za jízdné a jaká je pravděpodobnost, že vás jako černého pasažéra chytí?

Jízdenka dnes stojí samostatně 26 Kč, pokud si koupíte roční jízdné a jezdíte minimálně dvakrát denně v pracovní dny, přijde vás jedna jízda na 11 Kč, pokud si koupíte čtvrtletní, zaplatíte zhruba 14 Kč. Budu nadále uvažovat, že jízdenka stojí v průměru 15 Kč. Zase platí, že můj špatný odhad může změnit výsledek, ale ne principy, které zde obhajuji.

DPP ročně přepraví 1,2 miliardy pasažérů (počet jednotlivců krát počet jejich cest MHD/rok) z toho revizoři chytí 235 tisíc neplatičů (pouze 0,02 % z celkového počtu přepravených). Pokud je tedy neplatičů 10 %, pravděpodobnost chycení je 0,2 %. Opět tohle číslo zjednoduším a nadhodnotím na 1 %. Pokud neplatiče chytí, zaplatí mezi 700 a 950 korunami. Uvažujme velkoryse 1 000 korun.

3. Co je to vůbec za lidi?

No pravděpodobně jim nekoluje v žilách hnusná černá tekutina. Jsou úplně „normální“. Jak dále zjistíte, možná i normálnější než my ostatní.  Dle revizorů se důvod neplacení jízdného dá rozdělit do tří skupin:

  • načerno jedou omylem,
  • berou tenhle způsob jako hru,
  • jezdí načerno programově, aby ušetřili.

Předpokládám, že většina černých pasažérů se rekrutuje z posledních dvou skupin. Jízda načerno je pro ně hra. Proč ji hrají? Protože tihle pasažéři se rozhodují na rozdíl od 90 % procent ostatních racionálně! Varianta načerno má nejvyšší očekávanou výnosnost (očekávaný výnos krát pravděpodobnost, že varianta nastane). Zjednodušeně řečeno pravděpodobnost, že zaplatíte poměrně nízkou pokutu, je skoro nulová. Pro pochopení je nutné situaci zasadit do kontextu.

4. Cesta do hlubin duše černého pasažéra

Naše rozhodnutí, zda zaplatit nebo ne, je ovlivněno následujícími faktory:

  • výší pokuty,
  • cenou jízdenky,
  • pravděpodobností, že budeme chyceni,
  • osobním bohatstvím či výší příjmů,
  • osobním rizikovým profilem (do jaké míry vyhledávám riziko vs. klid).

Z pohledu dopravního podniku má smysl zvažovat pouze faktory, které lze v realitě ovlivnit. Jsou to „pouze“ první tři. Proto budu ve svých dalších úvahách brát v potaz zjednodušeně jen tyhle faktory.

Počet černých pasažérů se sníží jestliže:

  • zvýším pokutu,
  • snížím cenu jízdenky,
  • zvýším pravděpodobnost chycení.

Varianta 3 mne pro představuje řešení problému hrubou silou. Turnikety či zvýšení počtu revizorů je drahé a složité řešení. Líbí se mi změna ceny, jak jinak. Aby bylo zřejmé proč, zkusím znázornit situaci pomocí rozhodovacího stromu, kde každý konec větve (tmavomodrý trojúhelník) představuje možný výsledek situace s očekávaným výnosem.

Na začátku se pasažér rozhodne (zelený čtverec), zda zaplatí.  Pokud ANO očekávaný výnos je minus 15 Kč (zaplacená průměrná cena jízdenky) – výsledek A. Pokud NE očekávaný výnos je mínus 10 Kč, to je dáno součtem dvou možných výsledků. S pravděpodobností 1 % budu chycen, zaplatím 1 000 Kč pokutu a 0 Kč za lístek – výsledek B a nebudu chycen s pravděpodobností 99 % procent a zaplatím 0 Kč za lístek – výsledek C.

V tuhle chvíli je tedy zhruba pro 10 % racionálně uvažujících pasažérů varianta načerno výhodnější. Situace se změní, když se začne měnit cena pokuty a lístku. Porovnání dopadu je znázorněno následující tabulkou, kdy černá zóna (game zone) představuje kombinace ceny lístku a výše pokuty, která je výhodnější pro černého pasažéra. Pravděpodobnost chycení a pokuta jsou příliš malé na to, aby je černí pasažéři brali vážně. Řešení tady leží v bílé zóně (war zone) – zvyšování pokuty a (nebo) snižování ceny jízdného.

5. Snižování cen jízdného aneb freemium v městské dopravě?

Při současné pokutě 1 000 Kč by se začalo všem vyplácet platit jízdné při ceně zhruba 5 korun za jízdu. Nově platící pasažéři (max. 10 % ze všech) ale rozhodně nepřinesou více, než DPP ztratí snížením jízdného pro ostatní. Ekonomicky tahle varianta začíná být zajímavá ve chvíli, kdy se cena sníží na nulu. To co na první pohled vypadá jako další socialistický experiment, může být z pohledů jak pasažérů, tak politiků zajímavá alternativa. Dle autora slovenského konceptu rovné daně pana Richarda Sulíka, lze zavedením jízdného zdarma ušetřit v městské dopravě zhruba 20 % nákladů (propustit lidi, zjednodušit administrativu). Při 13 miliardách korun v rozpočtu DPP to dělá 2,6 miliardy korun, tedy zhruba 50 % současných příjmů z jízdného. Jízdné zdarma navíc má další multiplikační efekty, které nechci odhadovat (méně aut v ulicích, více turistů a nových obyvatel Prahy). Navíc z politického pohledu může být současný primátor ten, kdo „dá Pražanům dopravu zdarma“, na rozdíl od předchozího primátora, po kterém zbude tunel…

6. Zvyšování pokuty je jasná volba

Při současné ceně 15 Kč za jízdenku, se stává „černota“ nevýhodná při pokutě 3 000 Kč a výše. Lidé uvažují o cenách v intervalech, tzn. cena do 1 000 Kč, do 2 000 Kč apod. Vidím dvě hlavní psychologické hranice: 1 000 Kč, ta dneska není využitá, neboť současná úroveň pokuty se pohybuje pod její hranicí, a 10 000 Kč, což by odradilo skoro každého, na druhou stranu je to ale skutečně hodně. Proto bych navrhl pokutu nad 5 000 Kč.

Klíčovým pro úspěch celé změny je odhad dvou klíčových parametrů:

  • jakou vnímá černý pasažér pravděpodobnost chycení,
  • jakou vnímá černý pasažér cenu jízdenky.

To lze jednak odhadnout, jak jsem udělal zde, nebo zjistit přesně pomocí dotazování. Na což zde nemám dostatek prostoru a hlavně trpělivosti…

7. Cesta do hlubin bílého pasažéra

Ve skutečnosti není schopna většina lidí reálně vyhodnotit očekávanou výnosnost (kombinaci výnosu a pravděpodobnosti). Důkazem toho je prosperita hazardních her, které jsou postaveny na modelu, že zákazník akceptuje pro něj nevýhodnou kombinaci výnosu a pravděpodobnosti. Lidský mozek automaticky vytěsňuje pravděpodobnosti a vidí jen absolutní hodnoty. Důsledkem je naše volba holuba na střeše místo vrabce v hrsti. V našem případě pak většina lidí porovnává výši pokuty s cenou jízdného a svým příjmem. Nebudou jezdit načerno ve chvíli, kdy pro ně bude poměr pokuty k ceně lístku a příjmu nepřijatelný (pokud zaplatím ze své mzdy dvacet pokut, je to OK, pokud jen čtyři, není to OK; viz obrázek). HRA se změní ve VÁLKU.

8. Závěr

Dnešní poměr cca 10 % černých pasažérů, lze redukovat mimo jiné pouhým zvednutím pokuty nad psychologickou úroveň, např. 5 000 korun. Výsledkem by byl zastavený únik peněz z jízdného ve výši sta milionů za rok. Je jen otázkou, kdy se to stane a který konzultant, za to dostane zaplaceno.

Mimochodem údaje v dnešním článku se týkaly samozřejmě pouze Prahy. Proč? Protože v Brně není metro. Dobrou noc, pospíchám na tramvaj a přemýšlím, zda si dnes nezahrát hru

Autor publikuje na blogu www.pricingidiot.com...

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (17)

Vstoupit do diskuze
Václav Lorenc

Václav Lorenc

Konzultant. Jeho specializací je Smart Revenue Expansion – pomáhá klientům nadefinovat a implementovat řešení, která zvyšují výnosy, zákaznickou spokojenost a zároveň přinášejí vysokou návratnost investice... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo