Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kryptosocialistická deviace: urážení daňových poplatníků

Máte firmu, v ní zaměstnance. Ti vám při každé příležitosti opakují, že jste deviant, parazit, úchyl. Co s nimi uděláte? Důtka, důtka, výpověď. A až vám bude volat nový zaměstnavatel kvůli referencím, zasyčíte: tyhle gaunery nebrat! Proč jsme se ještě nenaučili takhle přemýšlet o svých volených i nevolených zástupcích?

Čeští politici si zvykli sbírat laciné body tím, že urážejí kdekoho. Ať už se do novodobých ztroskotanců a samozvanců pouští zleva nebo zprava, terč má vždy jednu zajímavou vlastnost: ty nenávistné výlevy jim sponzoruje svými daněmi.

Deviant, to vlastně ani není urážka...

„I já raději tradici než údajný pokrok, také raději vyslechnu v rádiu Jarmilu Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu,“ pochlubil se svým vkusem na začátku roku prezident Václav Klaus. Houslista Jiří Pavlica to tehdy lakonicky odpálkoval v Brněnském deníku: „Hlava státu si nemůže dovolit takovým způsobem osočovat lidi a urážet je.“

Omyl. Hradní parta si na hledání vnitřních nepřátel vyrobila svoji značku. Ukazuje se to každý týden, naposledy před pražskou gay parade. Podle Petra Hájka je průvod homosexuálů příznakem „[s]věta, v němž sexuální či jakákoli jiná deviace je povýšena na ctnost, abnormalita na normu, destrukce společnosti na posvátný Pokrok.“ A pražský primátor, který akci zaštiťuje, si z Hradu vysloužil urážku z nejstrašnějších: kryptosocialista.

Co na to samotný prezident? „Deviant“ je podle něj hodnotově neutrální slovo. Ano, stejně jako idiot (diagnóza), vůl (užitečné zvíře) či děvka (ve starší češtině běžné označení mladé ženy).

Urážejte, koho chcete. Ale ne za jeho peníze

Pokud se teď čílíte „Ale oni mají právo říkat, co si myslí! Aspoň někdo se nebojí mít takto odvážné názory,“ uchází vám pointa. Nepípl bych, kdyby si Klaus, Hájek a Bátora přilepšovali k důchodu jako novináři a do plátku Hnědá, nikoliv růžová planeta napsali třeba to, že homosexuálové jsou prasata.

Takhle ale uráží každého dvacátého člověka, který jim přispívá na plat a kterého z titulu své funkce reprezentují. Šíří ve společnosti opovržení a nenávist k lidem, kteří neporušují žádné zákony, a zneužívají prestižní ústavní postavení k bezpracnému roztrubování názorů, který nepodporují argumenty, jen snůškou přídavných jmen.

Kdo je na ráně

Flusání po daňových poplatnících je ale populární kratochvíle i pod zámeckými schody. Jaké jsou oblíbené terče:

  • Duševně nemocní. Nadávku do bláznů snese hospoda, z úst politika to ale funguje jako dehonestace už tak nešťastných lidí. Psycholožka Blanka Rektorová a psychiatr Juraj Rektor už před pěti lety zaslali českým politikům otevřený dopis, ve kterém píší: „Jsme zděšeni tím, jakým způsobem se chováte k početné skupině našich občanů, kteří trpí duševními poruchami a nemocemi. Jsme pobouřeni tím, jak neuváženým a hanebným používáním jazyka ubližujete těm, kteří potřebují pomoc a podporu. (…) Zdá se, že naši politici mají cíl opačný – stigma duševní nemoci prohlubují.“ Dopis ale zapadl a půl milionů Čechů léčících se s duševními problémy slyší dál urážky. Naposled k psychiatrovi loni poslal Pavel Bém, sám psychiatr, Mirka Topolánka, který „jen“ nechtěl volit pražskou ODS.
  • Bohatí. Až bude po příštích volbách a levice bude zvyšovat daňovou progresi, bylo by slušné sahat lidem do kapes s pokorou, ne-li s prosíkem. Dočkáme se toho? Web ČSSD napoví: bohatí se prostě uskromní, pomůžou si sami... A Česká televize, která svoji existenci zdůvodňuje i bojem proti předsudkům, dokáže vyprodukovat a odvysílat takovouto paušalizující hrůzu o „panských kočích“, vozících „pány ředitele, majitele, významné podnikatele a všelijaké činovníky“.
  • Technaři. „Nejsou [to] tančící děti, ale nebezpeční lidé,“ varoval v legendárním komentáři před šesti lety Jiří Paroubek jako premiér kritizovaný za tvrdý zákrok policie proti technopárty. „Přitom nutno také počítat s narušováním životního prostředí, i elementární hygieny, rizika šíření AIDS, žloutenky, salmonely atd.“ Neznám technařů moc, ale každý z nich přes týden pracuje. Stejně bychom mohli pokračovat s dalšími lidmi, kteří se prostě rozhodli žít nebo myslet alternativně, a přesto v souladu se zákonem. Jehovisté (do těch se pustil opět Hájek, když se loni ptal, jestli k nim nepatří bojovník proti korupci Libor Michálek), feministky nebo muslimové vědí svoje.
  • Pracující Ukrajinci, svobodné matky v materiální nouzi, bezdomovci © Jaroslav Škárka.

Smutná statistika a neradostné vyhlídky

Prořízlá pusa zatím stála místo jediného českého politika. Mirek Topolánek měl smůlu, že „obyčejné Čechy“, církve, Židy a gaye urazil jen několik týdnů před volbami. Kdyby takto devadesát procent svých zaměstnavatelů pomluvil o tři měsíce později, třeba i na stránkách Parlamentních listů a ne ve zhasnutém fotoateliéru, v proudu vulgarit by se to ztratilo.

Vzkaz na Hrad a do okolních ulic? Kryptosocialistická deviace je především vzít někomu peníze a namísto práce pro něj ho za ně urážet. O skutečnosti, že je nutné chovat úctu i k tomu, kdo do společného prasátka moc drobných nehází, asi ani nemá cenu mluvit.

Který z českých ústavních činitelů vás v poslední době svými slovy urazil?


 

Poznámka pod čarou: Kdo je tady deviant?

V padesátých letech začínala každá česká lingvistická práce odkazem na „geniálního lingvistu“ J. V. Stalina. Padesátky jsou minulost a největší odborník (nejen) na jazykovědu sedí nyní na Pražském hradě.

  • Václav Klaus při novoročním projevu. V pozadí Slovník spisovně češtiny pro školu a veřejnost:

KLAUS

Prezident tvrdí, že slovo deviant je „hodnotově neutrální“. A tvrdí to i výkladové slovníky. Jenže tyhle slovníky nikdy nezachycují aktuální význam slova, který je „definovaný“ jeho aktivním využíváním.

Nástroj, který umožní procházet aktuální využití slov (a usuzovat z kontextu na jejich význam), se jmenuje jazykový korpus. Je to takový chytrý Google na prohledávání ohromných sum lingvisticky zpracovaných textů. Takto vypadá výpis použití slova deviant z osekané (bez registrace přístupné) části Českého národního korpusu. Potvrzuje to, co ví asi každý, kdo má zdravý rozum: když vám někdo mimo odborný kontext nadá do deviantů, zaslouží jednu po papuli. Ať už rukou, nebo rukavicí – vybírejte podle vlastních preferencí.

 

  • Výpis z veřejně přístupné části Českého národního korpusu, slovo deviant v prvním pádě:

KORPUS

 

 

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 21 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK