Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Sociální stát z fondů Evropské unie

Luděk Zdražil
Luděk Zdražil
14. 9. 2011

Na jednu stranu sílí hlasy, že současné sociální státy nelze nadále živit, není z čeho. Proti tomu však stojí politické tendence dál na nich pracovat, modifikovat je a činit ještě sociálnějšími. Kde na to ale „prosociální“ politici vezmou? Budou brát a přerozdělovat, dokud bude co. Na témž principu ostatně fungují také strukturální fondy Evropské unie, jež tu nedávno pranýřovala Klára Samková, jednak jako katalyzátory mravního úpadku, jednak jako deformátory trhu.

Sociální stát z fondů Evropské unie

Na začátku by bylo dobré upřesnit, co to vlastně sociální stát je, co si pod tímto souslovím představují jednotlivé politické proudy nebo názorové skupiny a na základě jakých principů a jak by podle nich takový sociální stát měl fungovat. To totiž, jak se zdá, nevíme dostatečně jasně, pak je obtížné vůči vágnímu, resp. účelově se měnícímu obsahu tohoto pojmu argumentovat – ať už pro, či proti.

Častokrát se za sociální státy považují země Skandinávie či Finsko. Necítím se být odborníkem na posuzování jednotlivých severských zemí, nicméně jistou osobní zkušenost jsem v posledním období nabyl právě s Finskem. Shrnuto – základní rozdíl v chápání sociálního státu v Česku a ve Finsku spočívá v tomto: Sociálně potřebný Čech (a že jich je) říká Státe dej, mám nárok, zatímco Fin je státem limitován Snaž se, ukaž, že ti o něco jde, měj alespoň dílčí výsledky, respektuj pravidla hry, buď disciplinovaný a my (stát) ti dočasně pomůžeme. Oj, to by se nám žilo v sociálně orientovaném Finsku špatně.

Varování: Žití z darů je návykové, nezačínejte s ním

Nyní k těm eurofondům. Zdroje z fondů Evropské unie jsou chápány jako zdroje pro podporu ekonomiky a účelové investice. Posíleny spolufinancováním z rozpočtů (státních, municipálních či vnitrofiremních) zabírají a ovlivňují již poměrně významnou část trhu. Tato podpora dává práci mnoha lidem (a zde nemám na mysli různé agentury, které dotaci zařídí). Řada institucí či podniků a jejich subdodavatelů je již na přísun těchto zdrojů navyklá a ve svých strategiích s nimi počítá.

Také stát svou – mediálně přiživovanou – politikou „čerpání z těchto zdrojů“ (strašné sousloví) navozuje dojem, že na bázi této podpory je možné stavět blaho lidu a implikovat z něho sociálně orientovaný stát.

Je-li v konečném důsledku občan vystaven iluzi, že jeho sociální jistota může být postavena na zdrojích, kterými je naše ekonomika obdarována (stejně tak jsou-li zdrojem převážně státní zakázky či neadekvátní zadlužení), je to ta nejstrašnější služba, kterou můžeme svým sociálně potřebným (ale i lehce produktivním) spoluobčanům poskytnout. Schopnost udržet se ekonomicky naživu bez dotací, bez státních zakázek a bez významného zadlužení je ta nejlepší, opravdu sociální politika, která by měla být podporována a která vytváří onu sociální jistotu, po níž je poptávka.

Zdroje jsou. Zdroje jsou. Ale nebudou!

Jaký paradox, že onen smrtící mix iluzí nabízejí ti politikové, kteří hlásají podporu sociálního státu a kteří jsou také voleni převážně „prosociálně“ orientovanými občany. Úplným morálním fiaskem je pak pokrytecké přiživování se na této situaci, její PR a mediální prodej pod rouškou citlivě prosociálně orientovaných promoakcí a státních či firemních prezentací s oceňováním za zásluhy o rozvoj vlasti.

Nutno říct: již v brzké době přestane Česká republika být příjemcem prostředků z fondů Unie a stane se jejich plátcem.

Zdroje vyschnou, zdroje nebudou. Věci se změní. Ekonomičtí bumbrlíčci vypěstovaní na steroidech nesystémových a netržních podpor a dotací budou mít problémy. Prosociálně orientovaná podnikatelská a politická vrstva se stáhne do ústraní a bude si užívat plody své práce a jejich voliči, nevědomky závislí na těchto politických strategiích, budou ponecháni svému osudu.

Nenechme se mýlit. V konečném důsledku nás neochrání žádná modrožlutá vlajka, žádný sociální stát. Počítejme raději s tím, že to bude bezohledná rvačka o přežití. Máte snad pocit, že až půjde do tuhého, budou ti, kteří dnes žijí z moci, korupce a dotací, stejně sociálně citliví a ohleduplní, jak navenek vypadají dnes, kdy je jejich sociální citlivost placena z daní?

Zdá se mi, že jen stát (instituce, podnik, firma, rodina), který důsledně vede své občany (členy, zaměstnance...) ke starosti a odpovědnosti za sebe samé má nárok na přívlastek sociálně orientovaný či sociální, na rozdíl od státu, jehož sociální orientace je ve skutečnosti omezena na sliby, sociální dávky a upachtěné předvolebních dárků.

 

 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (10)

Vstoupit do diskuze
Luděk Zdražil

Luděk Zdražil

Související témata

EUeuroeurofondyeurovaleurozónaevropská unieevropské fondyklára samkováNěmeckoPRpromoakcepublic relationsociální státstátní dluhzadlužení
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo