Návod k pochopení první výplatní pásky

Znám to sám na sobě před pár roky, znám to na těch, co nastoupili do práce v letech po mně. Doteď jsem přesvědčený, že je český stát nenažraná bestie, hospodařící hůř než leckterý Řek se zásobou ouza. Jenomže nad první výplatnicí člověk snadno přehlídne pár „samozřejmostí“. Doplňte si tedy diplom ještě následujícím Úvodem do fungování moderního státu. Není to těžký předmět, jen si zkuste místo všech těch parazitů představit sami sebe před osmnácti, dvaceti, pětadvaceti lety:

Vylez na Mt. Everest, šerpy zaplať za 25 let

V osmnácti to člověku ani nepřijde, ale dostat dítě v pořádku z útrob rodičky a vypiplat ho až do prvních narozenin je riskantnější než vylézt na nejvyšší horu světa.

Nekecám. Výstup na Everest po roce 1990 nepřežilo 4,4 procenta dobrodruhů; na celém světě zemře v prvním roce života necelých padesát dětí z tisíce. Stejný poměr. Zato v České republice se k první svíčce na dortu propracuje 9 959 dětí z deseti tisíc. Je to takový výšlap po Tatrách: blbý ten, kdo to podcení, ale ostatní z toho skoro vždy mají nakonec pěkné vzpomínky a fotky.

Jeden z důvodů? Už několik generací z daní platíme vzdělání špičkových porodníků a pediatrů a ze zdravotního pojištění pak jejich práci. Paradoxem je, že nikdo z lidí, kteří ty peníze odvádějí, už kvůli tomu, aby se sám dostal na svět, porodníka nepotřebuje.

Kolik stojí zdravé nohy

Pak to sviští: hexavakcína, operace tlustého střeva, vyšetření na alergologii, nesčetně antibiotik při epidemiích angíny a spály, sádra po kaskadérských pokusech, rehabilitace, pár týdnů v nemocnici s bůhvíčím – a to se nebavíme o opravdu vážných starostech.

Prostá skutečnost, že vás ráno vaše nohy odnesou do práce a večer zase z ní domů, stála desítky nebo spíš stovky tisíc. U některých méně šťastných už miliony.

Kdo komu platí vzdělání

Víte, kolik by vás stálo naučení tří světových jazyků na volném trhu? Jazykovky si berou od čtyřiceti do devadesáti korun za hodinu výuky ve třídě. Stát vám nabídl čtyři až šest vyučovacích hodin týdně po osm let, nepočítaje v to semináře a latinu. Jsme na stovce tisíc jen za výsek toho, co nabízí základní a střední škola.

Na vysoké jste se štěstím utekli placení školného, a i když české univerzity nepatří k nejlepším, dávají svým absolventům obrovskou výhodu. Průměrný vysokoškolák podle průzkumu společnosti Profesia vydělává o třetinu víc než kolega s maturitou.

A i pokud jste se nevyškrábali ani ke zkoušce dospělosti, už jen skutečnost, že čtete tenhle článek, vypovídá o tom, že jste bezplatně získali schopnost, bez které byste byli docela nezaměstnatelní a vaše životní úroveň by odpovídala té čadské nebo súdánské: gramotnost.

Mimochodem, za vlády komunistů se často machrovalo tím, že „inženýři vystudovali za dělnické peníze“. Poněkud paradoxně to dnes platí více než tehdy: i mizerně placené modré límečky odvádějí na evropské poměry vysoké DPH z potravin a spotřební daň z alkoholu a benzinu. Na gymnáziích a univerzitách ale studují hlavně děti ze středostavovských a ještě výše postavených rodin. Nemávám tu teď rudým praporem s hvězdou, jen si tak hraji se stereotypem „dření se na socky“, který nad první výplatnicí leckomu přijde na mysl.

„Kdyby do mě někdo vrazil, tak se prostě zapřu o volant“

Nedostali jsme se k silnicím a dálnicím (nejsou bůhvíco, ale jezdili jste někdy po Asii?) ani k hromadné dopravě (jste druhou generací, co nechodila do školy pěšky, a vaše žákovská jízdenka to skutečně nevytrhla). V účtence chybí síť dětských hřišť a později skateparků, pouliční lampy svítící na cesty z flámů a místní knihovna, dík které jste mohli přečíst celého Pratchetta za stovku na rok. Nejsou v tom – relativně – dobře pracující policisté a – relativně – dobře fungující soudy, díky kterým je venku – relativně – bezpečno.

Můžete na to všechno říci, že Pratchetta jste si koupili ze svého a na školné byste si rádi vydělali. Pak smekám. Pochopitelně: nesmí se z vás stát hloupoučké ovečky, které budou pokorně odvádět státu 45 procent své superhrubé mzdy a bude jim jedno, co se s těmi penězi děje nebo zdali by země nefungovala lépe, kdyby to bylo méně (nebo více, čemuž nevěřím).

Jestliže se ale budete ošívat, že se o sebe vždycky postaráte sami a chcete za to mít na výplatnicích nulovou zálohu na daň a nulové obojí pojistné, pak jste trochu jako člověk, který si po vyjetí z parkoviště na silnici odepne pásy, protože doteď se nic nestalo, a kdyby náhodou, tak se jako správný silák zapře o volant. Prostě tak trochu kůň.