Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Česká koruna není a nebude stabilní měna

Koruna je nejslabší za rok a půl a její strmý pokles může pokračovat i dál. Ale také nemusí. O tom se ovšem nerozhoduje v Praze, jak si někteří myslí, ale na globálních trzích.

Před měsícem jsem byl ve Varšavě, kde se v parlamentních volbách právě rozhodovalo o nové vládě na další čtyři roky. Byla to doba, kdy se o české koruně, především v euroskepticky naladěných českých kruzích, mluvilo jako o „švýcarském franku“ střední Evropy a velebila se prozřetelnost těch politiků, jež více méně zařídili, aby Češi zůstali u vlastní měny. Polská debata byla tehdy už měsíce někde úplně jinde. Polsko – a nejen proto, že zrovna předsedá Evropské unii – se snažilo alespoň jako posluchač dostat k jednáním zemí eurozóny, aby vědělo, co se chystá a proč.

O nějakém rychlém přijetí eura se sice ve Varšavě už nejméně rok nemluví, ostatně země nemá právě vzorový rozpočet, rozhodně ale nepadají věty o referendu o evropské měně, jaké byly v minulých týdnech slyšet od Petra Nečase. Polsko řešilo a řeší především to, jak výrazně se ho dotknou turbulence v eurozóně, a tiše i nahlas drží „jádru Unie“ palce, aby to zvládlo. Hlasy podobné tomu Václava Klause nejsou slyšet dokonce ani na straně opozičního Práva a spravedlnosti, jehož předseda Jarosław Kaczyński nemá k nějakému protiunijnímu a hlavně protiněmeckému výroku nikdy daleko.

Iracionální zlotý

Jinde však nebyla jen polská debata, ale i kurz polského zlotého, největší to středoevropské měny. Kdesi v podvědomí jsem měl ještě zapsaný kurz „nového polského zlotého“, který vystřídal ten postsocialistický. Po škrtnutí čtyř nul byl zlotý za deset korun, pak se dlouho držel kolem sedmi korun. Velké zhoupnutí pak přišlo v roce 2008 a 2009, kdy oslabil vůči dolaru a euru výrazněji než česká koruna. Další odpoutání přišlo tento rok, kdy zlotý vůči euru opět poměrně výrazně oslabil, zatímco „švýcarský pevná“ koruna si svůj kurz víceméně držela nebo posilovala.

Je to zcela iracionální a nikdo neví, proč se tak děje,“ říkal mi jeden známý, obchodující na varšavské burze. Musel jsem mu dát za pravdu, všechny ekonomické ukazatele i chování polské centrální banky naznačovaly, že by měly obě měny vzájemně kopírovat vývoj kurzu vůči euru a dolaru jedna od druhé. „Podnikům, které investovaly v Polsku, dělá tahle asymetrie poměrně velké problémy. Hlavně proto, že to nikdo nečekal,“ říkal mi můj známý. „Ale to se může velice rychle změnit.“

Iracionální všecko

Než se sešel měsíc s měsícem, taky se tak stalo. V čase, kdy se eurozóna otřásala řeckou a následně hned italskou vládní krizí, zatímco Česko přijímalo balík vládních reforem, jež by měly domácí ekonomiku stabilizovat, začala koruna svůj rychlý pád. Minulé pondělí už českým novinám vévodily titulky Koruna slábne, je nejníže za rok a půl. A analytici začali připouštět, že česká koruna do konce roku může spadnout i na třicetikorunovou hodnotu za „krachující“ euro. K deseti korunám za zlotý je sice pořádně daleko, ale spíš se dá počítat s tím, že zlotý bude ze současných 5,80 posilovat. Jsou ovšem slyšet i hlasy, že „dole vodou“ půjdou všechny středoevropské měny současně.

Proč to tak je, opět nikdo příliš netuší. Hospodářské výhledy Polska vypadají mnohem optimističtěji než výhledy eurozóny a Kalouskovy odhady vývoje české ekonomiky ve stylu „vím, že nic nevím“ nemůže brát přece nikdo příliš vážně.

Racionální rozvaha: Euro?

Bylo by možná nejlepší konečně připustit, že naše měnová stabilita či nestabilita není věc, která je v našich rukou, jak se snaží tvářit okruh lidí kolem Václava Klause a „jeho“ České národní banky. Nástroje ČNB jsou velice limitované a časově omezené.

Pokud se lidé, kteří si v minulých týdnech a měsících pohrávali s úročením španělských či italských dluhopisů, řeknou, že by bylo zajímavé pohrát si s kurzem malých středoevropských měn (všechny jsou v globálním měřítku malé, včetně zlotého), zažijeme zřejmě kurzovou jízdu jak na pouťové lochnesce. A až se z ní vzpamatujeme – a bude to pro většinu českých firem pořádně nepříjemné – pak možná opět přijde na řadu racionálně zvážit, zda je naše koruna opravdu tak skvělá měna. A jestli by euro přes všechny své potíže a nečekané „vedlejší“ náklady nebylo přece jen lepší. Nejen z politických, ale i ekonomických důvodů.

Autor je redaktor Lidových novin

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK