Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Legalizujme prodej orgánů!

| 30. 11. 2011

Minulý měsíc se šedesátiletý Levy Rosenbaum přiznal ke kupčení s lidskými orgány, za zprostředkování prodeje tří ledvin získal přes 400 000 dolarů. Hrozí mu až 20 let za mřížemi a je vůbec prvním člověkem, který byl v USA za tento přečin odsouzen.

Legalizujme prodej orgánů!

Federální státní zástupce pro stát New Jersey Paul Fishman před soudem vítězoslavně prohlásil: „Černý trh s lidskými orgány je nejen vážnou hrozbou pro veřejné zdraví, ale dává také možnost léčby pouze těm, kteří si ji mohou dovolit, na úkor lidí méně šťastných. Takovou potupu lidské důstojnosti tolerovat nehodláme.“

Než ovšem Rosenbauma definitivně odsoudíte, uvažte následující: Po světě dnes chodí tři lidé, kteří v době, kdy Rosenbaumovi za ledviny zaplatili, byli nemocní a umírali. Všichni tři jsou dnes živí a zdraví. Před federálním soudem vypadal Rosenbaum opravdu spíše jako zachránce než zloduch. „Syn mi prozradil, že otec umírá na selhání ledvin,“ vysvětlil Rosenbaum pozadí jednoho z případů. „Tak jsem mu pomohl.“

Virginia Postrelová, která darovala ledvinu legálně, tedy bez nároku na kompenzaci, tvrdí, že Rosenbaumův případ by nás neměl nijak zvlášť překvapovat. „Přesně tomu má příslušný zákon bránit, tedy situacím, kdy překupníci nabízejí lidem prodej orgánů. Přesně tyto situace, kdy překupníci berou tučné provize za porušování zákona, místo aby dárci měli možnost dosáhnout na přiměřenou kompenzaci stanovenou nemocnicemi či pojišťovnami, však současný zákon vytváří.“ Profesor ekonomie na Harvardově univerzitě Jeffrey Miron souhlasí: „Zákon brání praktice, která přináší užitek dárci i pacientovi, a vytváří neodolatelnou motivaci k nekalému jednání.“

Boj proti černému trhu s orgány? Legalizace!

To Postrelová a Miron skutečně říkají, že černý trh s lidskými orgány bychom eliminovali, kdybychom prodej orgánů zkrátka zlegalizovali? Je to tak. A nejsou zdaleka sami.

Uvažte tyto smutné statistiky – jen na životně důležitou ledvinu čeká dnes ve Spojených státech na 90 tisíc lidí. Loni se přitom transplantace dočkalo pouhých 17 tisíc pacientů. Více než polovina ledvin pocházela od zemřelých dárců (10 500), přičemž živí a zdraví dárci poskytli pouhé tři tisícovky ledvin. Z pořadníku však bylo loni vyškrtnuto přes 28 tisíc pacientů. Co se tedy stalo s těmi zbývajícími 11 tisíci? Tak 4 600 pacientů bylo z listiny čekatelů odstraněno „v důsledku úmrtí“. A zdravotní stav dalších 2 100 pacientů se zhoršil natolik, že transplantace již nepřicházela v úvahu. Průměrná délka čekání na orgán dnes činí 3,5 roku.

Poptávka po ledvinách je tedy obrovská, dárců se nám však bohužel nedostává. A ještě jedna technická poznámka – transplantace orgánů od živých dárců jsou úspěšnější než od těch zemřelých. Rok po operaci funguje bez problémů asi 94 procent transplantovaných ledvin od zemřelých dárců, zatímco u ledvin od živých dárců činí úspěšnost 98 procent.

Vzhledem k výše uvedenému se tedy není čemu divit, že v USA černý trh s orgány vzkvétá. Pokud si však představujete, že Rosenbaumovy ledviny za 136 tisíc dolarů za kus byly pacientům transplantovány v nějaké temné uličce, musím vás vyvést z omylu. Vše se odehrávalo ve velkých a seriózních nemocnicích, podle agentury Bloomberg kupříkladu v baltimorské Nemocnici Johnse Hopkinse.

Postrelová podotýká, že v tomto konkrétním případě „nešlo o hororové příběhy lidí s nenávratně poškozeným zdravím... Jediná újma byla finanční – pacienti museli zaplatit mnohem vyšší cenu, než by bývali zaplatili na legálním trhu. Navíc i dárci pravděpodobně obdrželi nižší podíl na odměně.“ Profesor Miron tvrdí, že na dobře regulovaném legálním trhu by byla cena za orgány nižší, neboť skupina potenciálních dárců by byla mnohem početnější.

Zneužívání chudoby

Z toho má však obavu Francis Delmonico, transplantační chirurg v Massachusetteské obecné nemocnici a technický ředitel Novoanglické orgánové banky. Delmonico uznává, že ledvin je nedostatek, tvrdí však, že legalizace prodeje orgánů by znamenala vykořisťování chudých: „Prodejci jsou v tomto případě v nevýhodě, protože ve skutečnosti nepotřebují prodat ledvinu, nýbrž získat peníze.“ Delmonico je přesvědčen, že systém legálního prodeje ledvin by se nikdy nepodařilo omezit pouze na území Spojených států, nýbrž že by se rozšířil do zemí, kde by se regulace zkrátka nedodržovaly. Prodejci, především z rozvojových zemí, by tudíž byli vykořisťováni, neboť by ze zoufalství prodávali své orgány tomu, kdo nabídne nejvíc.

Profesor Nadey Hakim, transplantační chirurg z londýnské Nemocnice svaté Marie, na druhé straně tvrdí, že stávající situace je ještě problematičtější: „Trh s orgány existuje tak jako tak. Proč tedy nezavést řádně sledovaný a regulovaný systém, v němž by bylo možné obdržet za poskytnutou ledvinu nějakou stanovenou kompenzaci? Pokud bychom nastavili rozumné podmínky, nikdo by netrpěl.“

Sir Peter Bell, profesor chirurgie na Leicesterské univerzitě, navrhuje, že „kompenzační platby“ by se měly poskytovat i lidem, kteří darují ledvinu svému příbuznému. To by podle něj vyřadilo ze hry černé překupníky, kteří dnes operují především v rozvojovém světě.

Transplantace je levnější než život na dialýze

Jeden z Delmonicových kolegů předkládá podrobnější představu regulace legálního trhu s orgány. Arthur J. Matas, primář transplantačního oddělení ve Fakultní nemocnici při Minnesotské univerzitě tvrdí, že je zcela reálné zavést legální systém prodeje orgánů dle stejných podmínek a regulí, jimiž se řídí současný dobrovolnický systém.

Podle Matasova plánu by dárce kompenzoval stát nebo zdravotní pojišťovna. Pacienty pro transplantaci by nadále vybírala odborná instituce podobná dnešní americké UNOS (United Network for Organ Sharing – Integrovaný systém sdílení orgánů), všichni dárci by museli nadále podstupovat důkladný vyhodnocovací proces a součástí systému by byl státní dozor, dlouhodobý monitoring a „dárci by se dostala důstojná péče hodná jeho nedocenitelného daru“. Matas dodává: „Platba by mohla být předem stanovená, popřípadě by mohla mít podobu životního pojištění, dlouhodobého zdravotního pojištění, náhrady cestovných výloh a ušlé mzdy či odpočet z daně.“

V souvislosti s nákladností celého systému Matas rovněž připomíná jednu důležitou skutečnost. Jelikož dialýza je nepoměrně dražší než transplantace, placené dárcovství by zdravotnictví nezatížilo žádnými dodatečnými náklady.

Další debata na dané téma se zřejmě bude odvíjet od toho, zda se někteří politici a odborníci, jakož i část veřejnosti, přenesou přes svou instinktivní nechuť k představě, že by dárcovství orgánů mělo probíhat na tržním principu „něco za něco“.

Článek, který původně vyšel na Reason.com, přeložil pro Finmag do češtiny Aleš Drobek

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Libor Kosour | 30. 11. 2011 14:15

Ona ta legalizace prodeje organu zni sice teoreticky hezky, jenze tim z nich udelate majetek jako kazdy jiny. A dovedete si potom treba predstavit v CR exekuce? Ted to mozna zni jako vtip, ale uz se takovych vtipnu zrealizovalo dost.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 30. 11. 2011 18:16
reakce na Libor Kosour | 30. 11. 2011 14:15

Jelikož ctím přirozené právo, akceptuji i že každý jedinec je vlastníkem svého těla.
Pokud tedy je vše dobrovolné a transparentní, nedovedu si představit, proč bych měl mít právo dvěma osobám do jejich dohody/smlouvy zasahovat či jim ji zcela zakazovat.

A i u toho nuceného prodeje orgánu (viz exekuce) si docela dobře dovedu představit situace, kdy bych byl pro. Například: Někdo svým jednání způsobí, že moje dítě utrpí úraz s trvalým poškozením ledvin. Pachatel má náhodou kompatibilní ledvinu. Je v pozici, aby dělal drahoty s darování jedné ze svých?
Nebo: Pachatel zavraždí živitele rodiny. Jelikož je vyčůraný, majetek převede na známé a eseróčka a vyvlíkne se tak z povinnosti odškodnit/živit pozůstalé. Ale ledvinu na eseróčko nepřevede a je nucen ji prodat. Je to špatně?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 3. 12. 2011 19:06
reakce na Jan Altman | 30. 11. 2011 18:16

Za Vami popisovanych idealnich situaci bych take nebyl proti, ale predstavte si jenom treba to, ze se exekutor zmyli v adrese, jak se jiz dnes deje. Jeste stale jste pro? On samozrejme za nic nemuze a ledvinu Vam uz prijemce samozrejme nevrati.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Milan Fiedler | 30. 11. 2011 11:55

Článek mi připomněl film, související s tématem, který jsem nedávno viděl: http://www.csfd.cz/film/255017-neopoustej-me/.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Otakar Hokynář | 30. 11. 2011 09:29

Dovolím si napsat něco z pohledu praktického. Darování ledviny živým dárcem je vedle dárcovství jednotlivých plicních laloků(obvykle rodiče- dítě, velmi vzácné) jediná transplantace solidního orgánu, která je přijatelná z hlediskastupně poškození dárce. Nicméně dlouhodobá rizika vč. nevhodnosti těžší fyzické práce nejsou zcela zanedbatelná. Vzhledem ke zkušenostem ze světa s ilegálním dárcovstvím se silně obávám převahy sociálně slabých dárců.
Většina Tx je prováděna z mrtvých dárců. V tom ale jsou -podle mé praktické zkušenosti- také nezanedbatelné rezervy.
Jinak neustále dochází k vylepšování komfortu hemodialýzy, která je lépe tolerovaná a kratší než dříve, s tím, že možná není daleko doba, kdy bude možné provádět ve větším měřítku domácí dialýzy.On totiž život se štěpem ledviny znamená zpravidla celoživotní užívání drahých a často nevalně tolerovaných léků. Opakované transplantace nejsou výjimkou.Taky to není žádný med.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Abby Wisse Schachterová
Komentátorka New York Post

Další články autora

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!