Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dvanáct milionů otroků, dvacet miliard zisku!

Neplatit za nájem bývalo v módě. Neplatit pohledávky zkoušel nejeden podnikatel. Bývávalo. Teď je v módě neplatit za práci.

Ročně se na vynucené práci zločinci po celém světě obohatí o dvacet miliard dolarů.Nejhůře postiženou evropskou zemí zůstává Ukrajina. Ta slouží obchodníkům s lidmi ve všech ohledech: jako cílová země pro lidi unesené z Moldávie, Ruska nebo Kyrgyzstánu, ale také jako země, odkud jsou lidé unášeni dále na Západ.

Mění se však i role České republiky a středoevropských zemí.Nejlepším dokladem toho je loňská reportáž Lidových novin, jejichž reportér Milan Vidlák se na několik týdnů nechal zaměstnat mezi vietnamskými dělníky v Plzni a popsal otrokářské metody, které v tamním závodě vládly.Pryč je tak čas, kdy obchodníci s lidmi využívali Česko pouze k tranzitu. Případů, kdy u nás novodobí otroci zakotví, přibývá.

Počet novodobých otroků přesáhl 12 milionů

Podle mezinárodní definice z roku 1930 je za nucenou práci považována každá práce či služba, která je vykonávána pod nátlakem či hrozbou a kterou člověk nevykonává dobrovolně. Podle informací Světové organizace práce(ILO) je k nějaké její formě nuceno přes dvanáct milionů lidí. Téměř deset milionů z nich soukromými firmami a osobami. Toto číslo zahrnuje i 2,4 milionu lidí, kteří byli uneseni a později zobchodováni v jiné zemi. Zbylé dva miliony jsou pak zotročovány přímo vládou nebo armádou své země.

Nejrozšířenější současnou formou nucené práce je takzvaná práce z dluhu (bonded labour). Ta je charakteristicky nabídnutá jako splátka za dluh, nelegální formy ovšem nabere pouze v případě, že dlužník ztratí právo rozhodovat o délce splácení a jeho podmínkách a když vyžadovaná práce mnohonásobně překračuje výši nešťastníkova dluhu. A aby neštěstí nebylo málo, dluh často bývá dědičný. Otroctví se tak táhne po generace.

Největším problémem v boji proti práci z dluhu je často pouze ústní charakter smlouvy, izolovanost komunity, případně strach jejích členů vystoupit proti pachatelům. V případě ukrajinských dělníků, kteří přijeli za prací do Česka, odevzdali pas a za jeho znovuvydání byli nuceni zaplatit tisíc dolarů, platí všechny tři prvky dokonale.

Problémy má i Evropa

Obvyklý mýtus, že velká část z unesených a zotročených lidí končí v pornografickém a sexuálním průmyslu je v současnosti mylný. Naprostá většina novodobých otroků pracuje na zemědělských plantážích, na stavbách, v těžebním průmyslu. Zkráceně tam, kde je potřeba těžká a nebezpečná práce. Sexuálními otroky se stává pouze asi jedenáct procent z výše zmíněných deseti milionů. Ani v Evropě už neplatí, že většina obchodu s lidským masem má sexuální nebo pornografický účel. Ačkoli v roce 2004 bylo sexuálních otroků více než dvě třetiny z celkového počtu odhalených příkladů, v roce 2008 již počet dělnických otroků počet těch sexuálních přesáhl. Velká Británie, Francie, Portugalsko i Německo odhalilo na svém území rozsáhlé farmy a továrny, kde novodobí otroci pracovali.

Problémy se objevují stále častěji i v Česku, dva z těch posledních jsem již zmiňoval. Podle údajů České hospodářské komory v Česku žije a pracuje téměř čtyři sta čtyřicet tisíc cizinců. Počet těch nelegálních je podle některých odhadů přibližně stejný. Stát se novodobým otrokem navíc není vůbec složité. Jak popsal výše již zmíněný Milan Vidlák, stačí, aby dělník ztratil práci a nenašel novou do doby, než policie ukonči řízení o odebrání pracovního povolení. To je totiž vázáno na konkrétní pracovní místo.

Pomoci by mohla plánovaná modrá karta,evropská obdoba americké zelené, kterou jsem zmiňoval již ve svém minulém článku. Ta by totiž návaznost pracovního víza na pracovní místo odstranila. Problémem ale zůstává, že modrou kartu evropští zákonodárci plánují především pro vysoce kvalifikované dělníky. Karta by, ač to nikdo neřekne nahlas, měla zajistit především klidný a hladký příliv mozků z mimounijních zemí k nám, „do civilizace“. Jenže dokud evropská politická scéna neuzná, že potřebuje i nekvalifikované dělníky, jejichž počet už nyní v některých průmyslových zónách převyšuje počet dělníků domácích, žádná modrá karta nepomůže a pšenka pokvete otrokářům dál.

Autor působil jako poradce pro lidská práva v Delegaci Evropské unie při OSN v New Yorku se zaměřením na lidská práva, humanitární a sociální otázky.

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK