Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Koruna je „Rocky“. I díky Tůmovi

| 22. 4. 2010 | Vstoupit do diskuze

Když Zdeňka Tůmu v listopadu roku 2000 jmenoval tehdejší prezident Václav Havel do funkce guvernéra ČNB, česká ekonomika trpěla následky vleklé recese a bankovní krize, politická scéna byla rozhádaná a koruna byla na úrovni 34,23 CZK/EUR, respektive 40,83 CZK/USD.

Koruna je „Rocky“. I díky Tůmovi

Od té doby až ke dni Tůmovy rezignace koruna posilovala průměrným ročním tempem 3,26 procenta vůči euru a 8,15 procenta vzhledem k dolaru. Průměrná inflace dosahovala hodnoty 2,6 procenta ročně. A kdyby nebylo dvou inflačních epizod způsobených růstem cen ropy a jiných komodit (v letech 2001 a 2008), bylo by celkové číslo ještě nižší.

Koruna se tedy během Tůmova funkčního období stala tvrdou, nízkoinflační měnou. Vlastně je hodně obtížné najít na světě měnu, která by během desetiletí 2000–2010 byla ještě tvrdší. Nakonec zjistíme, že kromě již neexistující slovenské koruny šlo o měnu desetiletí! Mezi obchodníky z londýnské City získala česká měna přezdívku „Rocky“ – pravda, to bylo ještě asi rok nebo dva před Tůmou, ale během jeho éry dělala koruna své přezdívce čest.

Orientace na silnou, nízkoinflační měnu však nebyla přijímána univerzálně. V roce 2000 ještě doznívala pachuť z měnové krize roku 1997. Tehdejší dominantní politikové, zejména Miloš Zeman a Václav Klaus, vyčítali České národní bance, že během finanční krize v květnu 1997 příliš zvýšila úrokové sazby, a vyvolala tak hospodářskou recesi. Oba politici se netajili názorem, že Česká národní banka měla zastávat mnohem měkčí přístup.

Klaus svůj názor přehodnotil

„Pan prezident (Havel) tak přijímá plnou odpovědnost za rozhodnutí, které může vést ke zhoršení vývoje české ekonomiky,“ prohlásil krátce po Tůmově jmenování tehdejší premiér Miloš Zeman. Předseda Poslanecké sněmovny a šéf ODS Václav Klaus prezidenta obvinil, že do boje o politickou moc zatahuje centrální banku. „Je to neštěstí pro české hospodářství,“ řekl Klaus.

Z dnešního pohledu se zdá, že pravda byla asi někde mezi. Česká národní banka koncem 90. let pravděpodobně recesi skutečně zhoršila. Příznivým vedlejším efektem však bylo zkrocení inflace, které umožnilo snížení úrokových sazeb. Díky nízkým sazbám pak mohlo během Tůmovy éry dojít k růstu objemu úvěrů: podnikatelských, spotřebních, hypotečních, zkrátka všech.

Úvěrová expanze byla během let 2000 až 2010 hlavním motorem hospodářského růstu. Svůj názor z roku 2000 později přehodnotil i Václav Klaus, když jako prezident potvrdil Tůmu ve funkci v roce 2005. Z hlediska Miloše Zemana je paradoxní, že z hospodářského růstu umožněného silnou korunou a nízkými úrokovými sazbami těžil on sám a trojice slabých premiérů po něm: Špidla, Gross, Paroubek. Ti nebyli schopni ničeho jiného než udržovat Zemanem nastavenou politiku rozpočtové expanze a vézt se na vlně úvěrové konjunktury. Kvůli tomu se dodnes mnozí ekonomičtí laikové mylně domnívají, že hospodářský růst v letech 2002–08 zařídila vláda. Kdepak...

Silná koruna však nebyla po chuti všem. V dubnu 2002 vzbudila pozornost Trutnovská výzva – apel na centrální banku, že silná koruna devastuje český export. Tehdy koruna poprvé překonala hranici 30 CZK/EUR. Čeští exportéři hovořili o tragédii. O osm let později však iniciátor petice – výrobce koupelnového textilu Grund z Mladých Buků u Trutnova – stále žije a prosperuje, a to zejména díky exportu do Německa. Daří se i největšímu signatáři, kterým byla Škoda Mladá Boleslav. Stížnosti na posilující korunu se ukázaly být z větší části neopodstatněnými. Sílící koruna umožňovala během posledních deseti let udržovat nízkou inflaci, a tudíž i poměrně pomalý růst mezd. Co by se asi bylo stalo, kdybychom euro přijali před deseti lety? Zbavili bychom se posilování koruny, to ano, ale měli bychom o 3,26 % ročně vyšší inflaci. Anebo bychom měli stabilní měnu a nízkou inflaci, ale mzdy by rostly velmi pomalu. (To by se exportérům možná líbilo, méně již jejich zaměstnancům.)

Možný by byl ale i horší scénář: hypotetické přijetí eura či fixace koruny v roce 2000 by mohlo vést ke stejnému efektu jako v Irsku, Španělsku nebo v pobaltských státech. Uměle nízké úrokové sazby by vedly k extrémně velké úvěrové inflaci. Nastal by ještě větší boom, než jaký jsme ve skutečnosti zažili – a pak by přišel o to tvrdší propad. Kdybychom se koruny vzdali příliš rychle, možná bychom dnes řešili následky další nákladné bankovní krize, podobně jak je řeší Irové, Lotyši nebo Španělé.

Tůmova rezignace je oficiálně zdůvodněna snahou, aby personální obměna, ke které dojde začátkem roku 2011, nebyla příliš ostrá. Možná se ukáže, že šlo o neodolatelnou kariérní nabídku. V každém případě byla Tůmova epocha velmi úspěšnou v dějinách české měnové politiky.

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Foto: profimedia.cz

Psáno pro Lidové noviny

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK