Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Chyby v peněžním eurostroji

| 3. 5. 2010

Vývoj řecké - či spíše evropské - finanční krize překonává všechna očekávání. Není tak dávno doba, kdy se evropští činitelé blahosklonně usmívali americkému hypotečnímu zmatku. Jenže ani během nejhorších dob nehrozil rozpad dolaru.

Chyby v peněžním eurostroji

Nyní se o možném rozpadu eurozóny mluví jako o nepříliš pravděpodobné, nicméně ne zcela nemožné alternativě. Profesor ekonomie Wilhelm Hankel uvádí, že „čistí plátci v rámci eurozóny, jako jsou Německo, Nizozemsko, Finsko a Rakousko, nemohou smířit své občany se skutečností, že jejich peníze používají na potřeby cizinců, namísto pro řešení potíží svých vlastních občanů“. Hankel doporučuje měnovou unii omezit na malý okruh relativně stabilních zemí -aby nebylo nutné „poskytovat miliardové sumy na řešení následků šlendriánské politiky (Schlendrianpolitik) některých zemí Evropské unie“.

Skutečná příčina rozklížení

Nedostatek rozpočtové disciplíny některých zemí (Řecka v první řadě) bývá považován za klíčový problém. Nicméně toto je stále jen povrchní popis dění. Skutečná příčina rozklížení eurozóny leží jinde.

Základem problému je mechanismus, jak v eurozóně vlastně vznikají peníze. Každá národní vláda může prodávat dluhopisy komerčním bankám. Tím vláda získá peníze, které vzápětí „roztočí“. Banka získá úrokové výnosy. Státní dluhopisy banka dále použije jako zástavu, proti níž si může půjčit další peníze u Evropské centrální banky, a to za velmi příznivou úrokovou sazbu. Jde o tzv. repo obchody. Půjčené peníze komerční banka půjčí podnikům nebo domácnostem, samozřejmě za daleko vyšší sazbu.

Vidíme tedy, že se uplatňuje řetězec příčinných souvislostí: růst státního dluhu růst objemu repo půjček bankám od ECB růst objemu úvěrů v ekonomice růst hrubého domácího produktu růst objemu vybraných daní růst veřejných výdajů potenciální rozpočtová krize, která propukne v momentě, kdy se tento kolotoč v důsledku nějakého šoku zadře.

V rámci mechanismu eurozóny tedy existuje kladná zpětná vazba: růst veřejného zadlužení způsobuje růst soukromého zadlužení, přičemž takto dosažené zrychlení hospodářského růstu pobízí vlády ke stále štědřejším výdajům. Jak ví každý absolvent základního kurzu kybernetiky, kladná zpětná vazba je problém: vychyluje systém mimo rovnováhu. Někdy toto vychýlení může být i destruktivního rázu.

V případě eurozóny je mechanismus kladné zpětné vazby ještě zesílen existencí nerovnováhy. Když se některá ekonomika stane členskou zemí eurozóny, její banky náhle získají přístup k obrovským objemům levných peněz, společně s nepsaným příslibem, že mohou být zachráněny v případě neúspěchu. (To mimochodem vysvětluje, proč ekonomičtí analytici z komerčních bank bývají tak často přesvědčení eurooptimisté - v rámci eurozóny kyne naděje na podstatné zvýšení bilančního objemu jejich zaměstnavatelů.) V menších zemích ovšem může být expanze bankovního sektoru příliš rychlá.

Za normálních okolností by centrální banka zvýšila úrokové sazby nebo by zavedla jiné prostředky proti příliš rychlému úvěrovému růstu, například povinné minimální rezervy. V rámci eurozóny podobné prostředky neexistují. Úvěrové bubliny mohou nekontrolovaně bujet: Irsko, Španělsko, částečně i Portugalsko a Řecko jsou toho dokladem.

Co znamená příliš rychlá expanze bankovnictví?

Když v určité ekonomice roste objem úvěrů příliš rychle, objem potenciálních špatných úvěrů roste ještě rychleji. V každé ekonomice existuje jen určitý omezený počet rozumných projektů. Když je peněz více než přiměřeně, dostane se i na špatné projekty. A když pak špatné úvěry způsobí bankovní krizi, jsou paušálním omezením úvěrů postiženy i ty dobré.

Shrňme si to: Chybou eurozóny je tedy (1) mechanismus kladné zpětné vazby, který podněcuje banky k příliš mohutné tvorbě úvěrů; (2) nerovnováha v rámci eurozóny - nemožnost korigovat příliš mohutný růst úvěrů v jednotlivých zemích.

Systémové konstrukční chyby společné evropské měny tedy sahají velmi daleko za rámec pouhé neexistující společné rozpočtové politiky. Rozpočtová střídmost je nutnou, nikoli však postačující podmínkou fungování měnové unie. I kdyby vznikla centrální evropská kontrolní rozpočtová komise vybavená sankcemi, motivace k zadlužování by byla silnější.

I kdyby centrální rozpočtová komise měla sílu a „zuby“, stále by to nestačilo. Mechanismus eurozóny je konstruován tak, že zesiluje rozdíly mezi ekonomikami s rychlým a pomalým růstem objemu úvěrů. Korekce tohoto mechanismu je možná jen tehdy, když Řecko, Portugalsko, Španělsko a Irsko budou mít vlastní centrální banky. Zemím jako Německo, Nizozemsko, Finsko a Rakousko by stačila jedna... Ale pokud se tak stane, nebude to dnešní Evropská centrální banka.

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Psáno pro LN

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Bohumil Smolek | 20. 5. 2010 17:06

Dobrý den,článek je nesmírně zajímavý, ale nepochopil jsem co je vlastně ta "kladná zpětná vazba". Mohl byste mi to prosím více vysvětlit? Jsem normální člověk, nejsem absolvent kurzu kybernetiky.Mnohokrát děkuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Standa | 20. 5. 2010 23:25
reakce na Bohumil Smolek | 20. 5. 2010 17:06

Je to obecný pojem, když popisuje, jakou reakci vyvolává nějaká akce. je to zcela obecný princip platný ve fyzice, matematice i ekonomii:Záporná zpětná vazba: Reakce působí proti směru akce. Výsledkem po odeznění akce je postupný návrat do původního stavu.Kladná zpětná vazba: Reakce působí ve stejném směru jako akce. Výsledkem po odeznění akce je další pokračování trendu, který akce navodila, teoreticky až nade všechny meze.Zpět k textu:Předpokládejme, že akcí je půjčka.Pokud reaguji na dluhy splácením z výdělku, dluh postupně klesne zpět na nulu. Jde o zápornou zpětnou vazbu.Pokud reaguji tím, že si vezmu na splátku další dluh, výsledkem je postupný nárůst dluhu. Teoreticky nade všechny meze, prakticky do okamžiku než se objeví záporná zpětná vazba – například že už nám nikdo nepůjčí (což je reakce na zadlužování).Snad je to tak srozumitelnější.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Bohumil Smolek | 23. 5. 2010 00:52
reakce na Standa | 20. 5. 2010 23:25

Děkuji za odpověď.Proč nedokáže centrální banka říci vládě: STOP?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Standa | 24. 5. 2010 13:12
reakce na Bohumil Smolek | 23. 5. 2010 00:52

Nejsem ekonom, ale chápu to takto: Centrální banka neříká stop vládě, ale komerčním bankám, a to v podobě zvýšení úrokových sazeb.Vzrostou-li úrokové sazby, bude se méně půjčovat, méně utrácet, a bude menší HDP. A to politici zadlužených zemí neradi vidí – pokud ekonomika neroste, špatně se splácejí dluhy.A tak existuje neustálý tlak na pokles úrokových sazeb a další úvěrové expanzi – více se půjčuje, více se utrácí, je větší chuť brát si další úvěry, roste HDP a rostou vybrané daně.A protože růst spotřebitelských cen je stále pod 2%, ekonomové keynesiánské školy považují systém za zdravý.Ekonomové rakouské školy jej považují za nezdravý, protože peníze nalité formou úvěrů do ekonomiky zdražují jiné věci – nemovitosti, komodity, akcie. Prostě vytvářejí bubliny. Také tvrdí, že růst díky úvěrům od centrální banky je nezdravý – peníze od centrální banky vytvářejí psychologický pocit, že je možné více utrácet, ale za těmito penězi nejsou žádné vyrobené hmotné statky.Tento princip platí v centrálním bankovnictví vždy. Nicméně v EU se to projevuje mnohem vyšší míře – při určité úrokové sazbě si německé banky půjčují málo, zatímco řecké banky hodně. Korekce vhodná pro jednu zemi je pro druhou zničující.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zdeněk Pikhart | 3. 5. 2010 21:06

Dobrý článek. Jen bych upravil popis zmiňovaného mechanismu tvorby peněz. Nové peníze vznikají už nákupem bondů komerčními bankami. Tak jako banka vytváří peníze, když půjčí soukromému klientovi, vytvoří peníze státu. Výsledkem více peněz v oběhu a s odstupem času inflační tlaky, které musí CB řešit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 3. 5. 2010 20:50

Perfektní. Jen přemýšlím zda napsaný mechanismus, v určité míře, neplatí i pro situaci, kdy je jedna země, jedna centrální banka. Takže i pro dolar, marku, drachmu, bez ohledu na euro.Je fakt, že Euro je jako dolar, ale v situace kdy je slabá (téměř žádnou) federální vláda a se silnými mstátními vládami (nerozumnými, nehospodárnými).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jára | 5. 5. 2010 11:47
reakce na Aleš Müller | 3. 5. 2010 20:50

Ano, mechanismus platí i pro jednu zemi s vlastní měnou. Hlavní rozdíl ale je, že vláda, centrální banka i komerční banky, které připustí roztočení "kladné zpětné vazby", mohou počítat s pomocí zvenku většinou jen od spekulantů, zatímco tady je záchrana předem jistá - jde o nejvyšší politický zájem EU.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

alf | 3. 5. 2010 16:51

Krasny clanok, dakujem. Vysvetlene pekne polopate.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!