Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Nemyslíš? Zaplatíš!

Luboš Palata
Luboš Palata
15. 5. 2010

Na rozdíl od nás je Slovensko členem eurozóny. Do tamějších červnových voleb se proto důsledky řeckého fiaska promítnou ještě o něco silněji než do těch našich. Lví podíl na tom má především nenadálá povinnost Slováků zaplatit „nadstandardní příspěvek na údržbu a provoz“ – jinými slovy: nalít miliardu eur do řecké ekonomiky. Pokud ale přijdou další problémy, dá se očekávat, že do budoucích sbírek na rozhazovačné Spoluevropany budou brzy přispívat i ostatní unijní země, které dosud s přijetím eura otálejí. Tedy i my.

Nemyslíš? Zaplatíš!

Slovenské červnové volby jsou hodně napjaté. Jde v nich podobně jako u nás o každé procento. Právě proto je řecká otázka tak důležitá. Je dokonce dost dobře možné, že Řekové „svojí“ měnovou krizí právě poslali veleúspěšný Směr premiéra Roberta Fica z budoucí vlády do opozičních lavic. Téměř miliarda eur, kterou Slováci mají a musejí poskytnout o mnoho bohatšímu Řecku jako půjčku (s velmi nejistou návratností), je daň za členství země ve stále ještě elitní eurozóně.

Proč to ale „odnáší“ právě mnohdy nacionalistický Ficovi? Jednoduše proto, že stojí v čele vlády, která půjčce nemá jak zabránit. Slovenská opozice to okamžitě zvětřila a vyrazila do boje obalena populistickými hesly a opoziční odvahou. Dzurindova Slovenská demokratická a křesťanská koalice by si tak mohla zopakovat slavné „druhé místo“ z let 1998 a 2002, jež by jí vyneslo do čela nové vlády. Fico totiž jen neurčitě blábolí a couvá ze svých kdysi pevných pozic.

Doma vykřikuje, že Řekové musejí splnit nejdříve jeho, Ficovy podmínky a skutečně začít šetřit, až potom prý můžou počítat se slovenskými penězi. Když ale, jako na konci minulého týdne, dojde na nadnárodní setkání, je Ficovo Slovensko bezmocné – podvolí se a přijme své závazky. Přehození schválení půjčky až na nový slovenský parlament, který vznikne právě zmíněnými volbami, je jen formalita, nicotné gesto, které na souhlasu současné vlády nic nemění.

A tak Slováci, kteří mají proti Řekům třetinové platy, prostě miliardu eur Aténám pošlou. Děj se, co děj… Všechno ostatní jsou jen hrátky, protože na druhé straně je vyloučení Slovenska z eurozóny, což by pro zemi znamenalo zcela zásadní ekonomický a politický otřes.

Na každého jednou dojde

Představa, že nás Čechů, Poláků a ostatních, co ještě euro „fikaně“ nepřijali, se to netýká, je scestná. Eurozóna představuje v Evropské unii zcela dominantní většinu, a pokud by peníze potřebovala, zkrátka si je sežene i od nečlenů. Cest, jak do sanace Řecka a podobných problémových zemí eurozóny zapojit celou unii, je mnoho. První náznaky už máme ostatně za námi. A když bude "nejhůř" – a člověk při stavu financí takových zemí jako Portugalsko, Španělsko nebo Itálie skutečně neví dne ani hodiny – „vypůjčí“ se prostě dočasně peníze z jiných rozpočtů Evropské unie. Vznik skutečné hospodářské unie, jež je zřejmou reakcí na „řeckou nemoc“, pak zasáhne nejen země eurozóny, ale samozřejmě i „ty ostatní“.

Vlezli jsme do chomoutu

Ve stejném postavení jako Fico tak může za pár měsíců být i nový předseda české vlády. Nebo té polské. Na tom nezáleží. Slovensko je zkrátka zajímavým precedentem, varnou baňkou, umožňující shlédnout celou explozivní reakci ještě před tím, než nás bude moci sama spálit. I proto by z ní neměli čeští politici odtrhnout oči.

Právě teď, kdy se obrovskými rozpočtovými schodky překonal první náraz krize z let 2008–2009, bohužel vyplývá na povrch holá pravda. Znali jsme ji sice už před svým vstupem do Evropské unie, ale nikoho, včetně prezidenta Václava Klause, nenapadlo o ní ani přemýšlet: Vstupem do Evropské unie jsme se stali členem bohatého, ale až po uši zadluženého spolku zemí. Způsob, jakým se státními financemi zacházely země na jihu Evropské unie, byl už tehdy tak příšerný, že proti němu i komunističtí vládci Československa vypadali jako skvělí hospodáři. Obrovské dluhy, i vzhledem k vyšší výkonnosti ekonomik několikanásobně vyšší než v Česku, ale měly a mají i mnohé z dalších zemí unie. Způsob, jakým Spolková republika Německo vyhazovala už před naším vstupem každoročně desítky a desítky miliard euro do stoupy jménem „nové spolkové země“, nás měla varovat.

Nevarovala. Vlezli jsme do chomoutu a kromě jiného jsme na sebe vzali závazek přijmout euro, z něhož se už sedm let trochu trapně vykrucujeme. Navíc rozpočtové chování našich „povstupových“ vlád, vytvářejících citelné deficity i v době, kdy hospodářství této země i díky členství v EU rostlo o víc jak pět procent ročně, nás neopravňovalo k ničemu jinému než k mlčení.

Začít u sebe

Jsme součástí zadlužené, stagnující a v problémech se zmítající Evropské unie. Utéct pryč se téměř nedá a bylo by to možná ještě dražší než zůstat. Zbývá jediné. Jít Evropské unii příkladem a pak se snažit příkladné hospodaření vyžadovat taky od ostatních. A není pravda, že to nejde. Když to dokázalo takové malé Estonsko, můžeme to dokázat také. Na tom, zda se nám to podaří, závisí, kolik budeme v budoucnu platit. Za sebe, i za zbytek té naší skvělé, bohaté a až po uši zadlužené Evropy.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: profimedia.cz

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (9)

Vstoupit do diskuze
Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo