Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

O budování národa, prsu a osobní chamtivosti

Hranice nakreslené podle pravítka, klanové a kmenové dělení uvnitř států, které může vést k letitým konfliktům, případně i masovému vraždění a genocidě, obecná nestabilita a ekonomická nevýkonnost. I tak bývá charakterizována Afrika. A právě nedostatek identity považují někteří za prapůvod všech problémů tohoto kontinentu. Ty ekonomické nevyjímaje.

Argumentu nahrává na smeč i neúspěch drtivé většiny pokusů postavitafrické státy na vlastní nohy. Zkrachovaly jak marxistické, takliberální modely. A jeden po druhém krachují i všechny jejich hybridy.Jejich jediným cílem totiž bylo přilákat půjčky Světové Banky aMezinárodního měnového fondu a to většinou pomocí škrtů ve veřejnýchvýdajích, což ale v důsledku vedlo jen k odcizení nejchudších vrstevobyvatelstva, sociálním nepokojům, občanským válkám a pučům. Jen těch zaposledních 19 let proběhlo v Africe ke stovce. Příklady Ghany a Ugandyjsou výmluvné. Zkrachovaly ale i ryze africké modely jako například Ujamaa v Tanzaniinebozambijský africký socialismusprezidenta Kaundy.

Státníci jednotlivých zemí proto vposledních letech horečně sázejí na „něco jiného“. Středobodem jejichsnah se stal boj o národní identitu. Jenže kde ji vzít, když nicpodobného neexistuje?Musíte ji prostě vynalézt, občas přímo vydupat zezemě nebo ulít z více či méně ušlechtilého kovu. Většinou ovšem sminimálními úspěchy…

Cena za ego

Senegal vstoupil napole nation-buildingu poměrně razantně. Při příležitostipadesátého výročí svého osamostatnění odhalil monument převyšující nejenamerickou Sochu svobody, ale i možnostistátního rozpočtu.Cena za ego se vyšplhala na 27 milionů dolarů.Podle WallStreet Journal se ale skutečná cena může pohybovat ještě mnohemvýše – přibližně okolo 70 milionů dolarů. 

Zdroj: Chris Nevins(flickr)

Ačkoli senegalský monument nepatří zdaleka k těmnejvyšším - má skoro oosmdesát metrů méně než největší sochasvěta v čínské provincii Henan- strhl se kolem něj gigantickýhumbuk.

Místo renesance volání o pomoc

Otevřeně (a zcela oprávněně) se hovoří  o vyhozenýchpenězích. Vždyť Senegalce sužují jak neustálé výpadky proudu, tak ihrozivá inflace, která žene vzhůru vše včetně cen základních potravin.Vztažené ruce tak spíše než Africkourenesanci, jak byla socha pojmenována, symbolizují volání o pomoc. Mnoho odpůrců nemůže překousnout také ženino odhalenéňadro a příliš krátkou tuniku, z pod níž nemravně vykukují obnaženástehna… Vždyť většina Senegalců jsou muslimové, a tak se nelze divit,že někteří duchovní již v motlitbách vyzývají k zatracení celéhomonumentu.To ale není vše.

Svou ruku k dílu přiložili iestéti, kteří zpochybňují nevalné umělecké kvality díla, a opozičnípolitici. Ti se zase vysmívají prezidentovu vysvětlení, že sochasymbolizuje konec zasahování z vnějšku do afrického dění. Podobnost snewyorskou Sochou svobody je tu totiž ještě jedna - obě připluly po voděz ciziny. Mladým Spojeným státům jejich Lady Liberty věnovala v roce1886 Francie. Tu současnou africkou vyrobili sochaři ze Severní Koreje,kde mají se zpracováním oslavných bronzových sousoší zkušeností na rozdávání.

Korunu celému fiasku ale nasadilsám senegalský prezident Abdoulay Wade, jenž si krátce po odhalení sochy na senegalskýnárodní den řeklpřed zraky 19 dalších afrických prezidentů o 35 % všechzisků, které socha do budoucna přinese.Nation-building a osobníchamtivost tak dostala zcela nový rozměr.

Pokus vytvořit novýnárodní (zde téměř kontinentální) symbol, který by se rychle zařadil pobok Krista Spasitele z Ria de Janeiro, případně sochy Vlasti z ruskéhoVolgogradu (bývalého Stalingradu), se tak zatím příliš nedaří…

Naprázdnoi jinde

Podobně naprázdno vycházejí i další národně buditelskésnahy po celé Africe. Mnozí svádějí nedostatek soudržnosti na kontinentuna staletí koloniální nadvlády, která právě etnické, kmenové a klanovérozdělení podporovala pro jednodušší ovladatelnost afrických území. Takový argument však obstojí už jen stěží – po padesáti letechnezávislosti už nelze vše svést na staré koloniální pořádky. Jak nedávnoargumentoval Mutumwa Mawere v Zimbabwe Telegraph, Afrika potřebuje novýdruh post-koloniálního nacionalismu, který bude založen na příslušnostik demokratickému státu, nikoli k území, kmenu nebo kultuře.Jenže kdetakový vzít? Sousoší vztahující ruce k Atlantiku očividně nepomáhají.

Jedinouaktivitou, která přináší alespoň krátkodobé výsledky, tak zůstáváfotbal. Ať už Africký pohár národů, který proběhl v lednu v Ghaně, tak ipřipravované FIFA Mistrovství světa v Jižní Africe vzbuzují národnícítění Afričanů bez ohledu na kmenovou příslušnost. Jenže to je proobnovy identity jednotlivých národů Afriky přeci jen trochu málo.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK