Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Fatva nad Sarrazinem

| 14. 9. 2010 | Vstoupit do diskuze

Nic nemohlo lépe ilustrovat a definitivně podtrhnout fakt, že Evropa stěží může být jednotná už jen proto, že v ní existují dva odlišné světy - obyčejní lidé a politická třída - než odvolání člena předsednictva Bundesbank Thila Sarrazina za výroky, nad kterými evropské elity vynesly nekompromisní fatvu, zatímco valná část občanů s nimi souzní. Úspěšný berlínský senátor a mezinárodně uznávaný ekonom ztratil veškeré renomé v jednom jediném okamžiku - když se stal rasistou a antisemitou.

Fatva nad Sarrazinem

Proč? Celá kauza je v podstatě trapně nudná. Autor sepíšekontroverzní publikaci, kritizuje společenské přešlapy evropských států(nejčastěji multikulturalismus), pronese něco v tom smyslu, že na toEvropa doplatí, přidá pár nekorektních poznámek a pak už jen čeká, ažvzájemné mediální přestřelky mezi rozhořčenými odpůrci a stoupencizajistí reklamu a PR zdarma.

Soumrak Německa

Objektem vzrušených debat byla tentokrát kniha Deutschland Schaft Sich Ab (Německo se demontuje).Její osou je Sarrazinovo varování, že Německo kvůli masovémupřistěhovalectví hloupne. Sám potom muslimským imigrantům vyčítá nechuťse integrovat a především kritizuje vysoké náklady na imigrační agendu,které zatěžují státní kasu.

Nic nového pod sluncem, ale zároveň nic, co by myslícího člověka,který výše zmíněné problémy vnímá kriticky, urazilo. Úmyslně se vyhýbámjakýmkoli predikujícím označením jako „konzervativní" nebo„národovecký", protože Sarrazin je sociální demokrat.

Zmíněný PR model zafungoval i v tomto případě. Zvykli jsme si, žev podobných situacích soldateska „protirasistických" moralistů chvílikřičí, zatímco autor provokativní knihy dává rozhovory, sbírá mediálníbody a vydělává peníze. Za pár týdnů se téma stane fádním aspisovatelovo jméno spolu s pochvalnými recenzemi a furiózními pamfletyzmizí z očí na blogy a do akademických časopisů.

Sarrazin ale cosi změnil. Když dával týdeníku Welt am Sonntag rozhovor,na otázku, zda existují genetické shody u některých etnických skupin,zcela nevinně a v souladu se zdravým rozumem odpověděl kladně: „Ano,všichni židé sdílí určitý gen, stejně jako Baskové mají gen, který jeodlišuje od ostatních." Tím ovšem rozpoutal takové tornádo šokujících anenávistných reakcí, že rovnou mohl napochodovat do ulic s nápisem„Nabízím svůj skalp".

„Sarrazinovy výroky jsou neakceptovatelné a chceme jeho hlavu" znělyunisono hlasy CDU i Zelených, kancléřky Merkelové, členů místníhosdružení SPD, jehož je Sarrazin členem, předsedů imigrantských obcí, alei spolkového prezidenta Christiana Wullfa, což je paradoxní, protožeprávě prezident, který by měl rozhodovat až po zralém uvážení, sámvyvíjel nátlak na Bundesbank, aby se Sarrazina zbavila. Nakonec jsme sedočkali i „evropské dimenze", se svou troškou do mlýna přispěchal šéfEvropské centrální banky Jean-Claude Trichet, který je prý Sarazzinovýmivýroky jakožto občan hluboce otřesen. To má pravděpodobně co dočiněnís druhem nějaké novodobé pózy, protože lidská představivost zde narážína limity, co šíleného by se s Jean-Claudem Trichetem muselo stát, kdybySarrazin třeba vydržoval sklepení sexuálních otrokyň.

Celá kauza má také potenciálně významnou výzkumnou dimenzi. Stálo byza to, aby politologické katedry po celé Evropě, které beztak nemajípořádně do čeho píchnout, vyškolily týmy profesionálních „Thilů",protože v časech častých volebních patů, kdy se hovoří o krizi politiky,nám praxe Sarrazinovy kauzy ukazuje, jak dokážou jindy vzájemněznepřátelené frakce najít společný zájem a v jeho rámci dokonce odstavitčlověka nadaného a po odborné stránce vysoce ceněného. Stačilo by takv době vládní krize vyslat jednoho „Thila", aby politiky správněrasisticky pohoršil, hned by se jinak a lépe jednalo! (Proslýchá se, žepředstavenstvo Bundesbank možnost vyloučení ani nemělo ve svýchstanovách. Thilo Sarrazin je tak historicky prvním členem, který přišel opost.)

Nedotknutelný Izrael

Tragédií současné Evropy je především šokující zjištění, že mnohédebaty a otázky se ani nesluší nastolovat, byť postihují problémy, kteréjsou podloženy fakty, nebo proto, že domněle vytvářejí intolerantníprostředí tím, že vyzdvihují kategorie jako národ nebo etnická identita,tedy kategorie, které podle mnohých urážejí druhé a jsou modernímvývojem překonané.

Zatímco teze o „židovském genu" vyvolaly v Německu doslova bouři,v Izraeli byly přijaty s klidem a mám dojem, že řada politických frakcí,nemluvě o vrcholových představitelích Izraele, by toto tvrzení přijalaza své. Týden předtím o „židovském genu" v izraelském rozhlase hrděmluvil například zpěvák a herec Jehoram Gaon. Posluchačům tvrdil, ževědecká studie prokázala, že Palestinci mají „židovský gen" a někteříz nich byli dokonce požehnáni „genem kohnovským".

Evropský komisař pro obchod Karl de Gucht, který hovořil o vlivužidovské lobby ve Washinghtonu a iracionálním přístupu Židůk blízkovýchodní otázce (podkopává prý diplomatické úsilí Západu v tétooblasti), sice mohl zvolit vhodnější datum, než zmíněná slova pronéstv den, kdy bylo ve Washinghtonu obnoveno přímé izraelsko-palestinskéjednání o urovnání v oblasti, i zde ale platí totéž, co v případě ThilaSarrazina.

Nic z toho, co de Gucht řekl, není antisemitismus, ale věcná kritikapolitického jednání státu. Jsou to více než čtyři roky, kdy profesořimezinárodních vztahů Stephen Walt a John Mearsheimer vydalijednaosmdesátistránkovou studii o vlivu izraelské lobby na americkouzahraniční politiku. Navzdory tomu, že se v práci nenachází jedinápasáž, která by se negativně dotýkala Židů jako etnika, studie bylapochopitelně označena jako antisemitská. Přesto, že izraelskélobbistické organizace v Americe svou činnost nijak netají a názoryjejich představitelů jsou veřejně známé, napsat otevřeně nepřikrášlenouanalýzu izraelsko-amerických vztahů se nesluší.

Izraelský zájem na tom, aby americká nebo evropská zahraničnípolitika podporovaly jeho pozici na Předním východě, je samozřejmělegitimní. Ale stejně tak je legitimní, pokud si politici v těchtozemích začnou klást otázky, nakolik je míra naší podpory Izraeli vesrovnání s tím, jaké vedlejší dopady kupříkladu přináší izraelskámocenská politika, pro nás výhodná. Kritika izraelské politiky užzaznívá i z daleko odpovědnějších míst, nedávno se dokonce ozval dnesjiž bývalý vrchní velitel amerických sil v Afghánistánu McChrystal. Veslušné a zdravé společnosti je zvykem o problémech otevřeně mluvit. Apokud někdo prohlásí, že vlády by měly brát ohledy primárně na svézájmy, ne na zájmy státu jiného, byť jeho lobbisté politické úsilíúspěšně kormidlují ve svůj prospěch, je potřeba ho vyslechnout.

Můžeme, prosím pěkně, provokovat?

Obojí ukazuje na jedno - Evropě vládne pštrosí myšlení. Nelíbí sevám, co říká Sarrazin? Považujete de Guchtovy myšlenky za scestné?Řekněte, v čem se mýlí, nastolte protiargumenty. Toho se ale od strážcůmyšlenkové čistoty nedostává. Nedozvíme se, proč je dobré státnípokladnu nadměrně zatěžovat nadměrnou imigrací, v čem jsou nepracující afundamentalističtí přistěhovalci přínosní. Stejně tak se nedočkámevyvrácení názorů, že izraelské lobbistické skupiny jsou příliš silné.Nic kromě hysterických a pohoršených projevů není slyšet. Protiargumentyse omezují na moralistické kličky „otřesné", „není to slušné", „je tonekorektní" nebo „nehodí se to". Katastrofální myšlenkový úhor.

Problémy nezmizí tím, že budeme perzekvovat ty, kteří se o nichnebojí otevřeně mluvit. Karl de Gucht nebo Thilo Sarrazin pouzenastolují nová, pro mnohé možná nepříjemná témata, ale právě proto,abychom o nich mohli diskutovat a věcně se jimi zabývat. A i kdybyplatilo, že to jsou notoričtí provokatéři, co se tím změní? Co by tobylo za politiku, kdybychom mluvili jen o příjemných a nekonfliktníchvěcech? Právě radikální názory štěpí a tematizují zásadní problémy.Proto je jich potřeba.

Text vyšel v záříjovém čísle Revue politika

Foto: profimedia.cz

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK