Méně masovosti, méně šprtání

Třeba William Baumol, osmaosmdesátiletýekonomický doyen, emeritní profesor Newyorské univerzity, nebere budoucíčínský růst za automatický. „Podívejte se, Japonsko ve své době rostlo mnohem rychleji než ostatní, Německo také," řekl nedávno autorovi blogu. „Chybouje, že čínský vzdělávací systém klade přílišný důraz na memorizacitoho, co už je známé. Místo toho, aby motivoval k hledání novýchpostupů."

Když se prý vyvolení čínští studenti seznámí s tím, jakse vyučuje třeba v USA, jsou rozčarováni zkostnatělostí jejichvzdělávacího systému. Pomineme-li možnost, že jde o cílený tahpekingských vládců, kteří nemusí nutně toužit po příliš znaléspolečnosti („Kdo bude u pásů, když budou všichni vzdělanci?!"), azápadní vzdělání tudíž dopřávají opravdu jen těm vyvolaným (kteří jepozději nahradí v čele strany, ministerstev, státních podniků či bank),nezbývá než uznat, že jde o problém, jejž by Čína opravdu měla naléhavěřešit. „Čína může růst pět deset let, ale pokud nezmění svůj vzdělávací systém, dopadne jako Japonsko," varuje Baumol. „Růst výrazně zpomalí nebo se zcela zastaví."

Tři období géniů

Opravdupřínosný vzdělávací systém skutečně není radno podceňovat. Historici ijiní badatelé si již řadu let lámou hlavu nad tím, proč v dějináchlidstva nastala tři období, která byla extrémně plodná na génie. Zcelaabnormální častost výskytu velkých duchů nastala v Athénách mezi lety440 a 380 před Kristem, ve Florencii v letech 1440 až 1490 a v Londýněmezi lety 1570 a 1640.

Jedním z několika vysvětlení přebytku géniůve zmíněných obdobích je podoba vzdělání. Ve všech uvedených societáchbylo vzdělání velmi osobní záležitostí - tutoři a osobní učitelé, kam sepodíváš. „Všechny tři systémy kladly důraz na individuální přístup před nyní tak populárním přístupem masovým," poznamenává statistik David Banks ve stati „Problematika přebytku géniů".

Čína, aby udržela svůj růst, se nemusí nutně stát čtvrtým semeništěmgéniů. Měla by ale asi skutečně přepsat osnovy - méně masovosti, méněšprtání.    

Připraveno ve spolupráci s časopisem Týden

Foto: Martin Vlnas