Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ať ten smrad cítí i ti venku!

Polský satirik Stanisław Jerzy Lec kdysi napsal: Otevřete okna, ať ten smrad cítí i ti venku! V poslední době se hodně hovoří o tom, že nás převálcují jiné kultury zvenčí – a že už teď Západu dochází dech a že žijeme v dekádě úpadku naší civilizace, kdy lze prohlásit, že i vzhledem k poslednímu titánu Západu – Americe – žijeme v postamerickém světě. Evropa a Amerika ztrácejí relativní pozici a dochází k „rise of the rest“, tedy řečeno spolu z Fareedem Zakariou, „nástupem zbytkového světa“.

Otázka tedy zní: stojí „barbaři“ (ti, kteří stojí venku, jsou těmi uvnitř, vždy vnímáni jako barbaři) před našimi branami? I to bylo do jisté míry tématem konference Fora 2000 pod jménem The world we want to live in.

Vtipně temná vize budoucnosti Evropy může za několik dekád vypadat jako karikatura – na západním rohu (euro)asijského kontinentu bude malý skanzen demokracie v kvazitotalitním světě. Bude to takový velký irelevantní zábavní disneyland, kde budeme chodit v krojích, hrát si na parlament, a svět nás bude trpět pro naši neškodnost a roztomilost.

V jistém smyslu to dává logiku: ač nám to tak často připadá, na demokracii není nic přirozeného – většina zemí (i diktátorů) se na demokracii sice odvolává, ale z historického pohledu je to ojedinělá záležitost, kterou svět ve větším měřítku do roku 1900 skoro nezná. Čína nás učí, že mohutný růst jde i bez naší verze demokratického kapitalismu. V tomto ohledu jde o zvláštní hybrid: ve smyslu čistě ekonomickém se jedná o kombinaci osvícené totality (Čína se rozhoduje velice efektivně) s tak liberálními prvky, o kterých se nám a ani Američanům ani nezdálo – žádné sociální pojištění, často neexistující odbory atd.

Barbaři v nás

Ale ono to nebude tak zlé. Za prvé, pokud už máme hovořit o barbarech, nebezpeční jsou spíše ti v nás než ti před branami. Nejvíce ekonomiku totiž nepoškozují externí šoky a útoky zvnějšku, ale barbarství zevnitř. Útok z 11. září 2001 měl nesrovnatelně menší dopad na americkou ekonomiku než útok amerických účetních barbarů na vlastní systém o několik měsíců později. Je to koneckonců vepsáno i do dějin Evropy – naprosto drtivou většinu válek a utrpení jsme si způsobili sami, nebyl to skoro nikdy (snad kromě Otomanů) vnější nepřítel, kdo by nás trápil tolik, co my sami. A stejně tak s tou současnou krizí – tu nám přece žádný zlý barbar z tramtárie neudělal, zadělali a udělali jsme si ji zcela sami.

Podobně co se týče kolapsu demokracie a zvolení Hitlera – nikdo nám ho nezvolil, to my sami. Navíc se nenávistná ideologie Evropou šířila rychle a bezbolestně sama, jen si prstech jedné ruky spočtěte, kolik zemí se postavilo na odpor, a proti tomu kolik jich Hitlera vítalo nebo byly neutrální. Podobně s následným komunistickým experimentem.

Lepší než intelektuál

Za druhé občas děláme základní chybu – máme pocit, že bohatnout lze jen na úkor druhého. Přitom poválečné Americe bylo lépe s bohatou Evropou než s Evropou chudou. To byla ona nadčasově geniální myšlenka Marshallova plánu. Stejně tak „staré“ Evropě je lépe s bohatou novou Evropou než s chudou. Stejně tak světu podle všeho bude lépe s Čínou bohatou než chudou. Nejen že je morálně neudržitelné a nedůstojné, že jeden kus světa se topí v přebytcích a druhý v chudobě– ale dokonce to vychází i z čistě ekonomického pohledu. O tom, že uspořádání světa bude muset být jiné (prostě nemáme dost ropy, stromů atd.), není pochyb, ale to je běžné. Při každé větší změně docházelo k tektonickým změnám, které ale pokaždé dopadly mírně lépe než předtím a mnohem lépe, než se mezi dobovými intelektuály vždy počítalo. Dost často svět dopadá – sám od sebe – mnohem lépe, než nám to malují ti největší a nejzasvěcenější doboví intelektuálové.

Takže zbývá jen doufat, že to i s tímto postevropským a postamerickým tektonickým posunem bude podobné. A že udržíme barbarství v sobě na uzdě a nepustíme ho moc do světa. Aby ho necítili ti venku.

Nezkrácenou verzi textů Tomáše Sedláčka psaných pro HN najdete pouze na Finmagu.

Foto: profimedia.cz

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK