Šaría a islámské bankovnictví

V úvodu je potřeba si zopakovat, že šaría není právo vázané na jeden stát, je to právo společné lidem jednoho vyznání, muslimům. Jedním z důsledků je i to, že je velice těžké poznat muslimského právníka od teologa, tyhle profese se v islámském světě zkrátka příliš nerozlišují. Problém může nastat, když se muslim pohybuje v cizí zemi a narazí na rozpor mezi místními zákony a pravidly šaríi. Ale popravdě: takovému konfliktu čelí téměř každý, kdo se ocitne v jiném kraji – s jiným mravem. Řekněme s trochou zjednodušení, že Američan může hájit nedotknutelnost svého pozemku s puškou v ruce, kdežto v našem právním systému by měl zřejmě jisté problémy. A to se počítáme k témuž kulturnímu okruhu.

Jak už jsme naznačili, šaríe podléhá i bankovnictví. Základem našeho bankovního systému je půjčování peněz na úrok. Islámské právo ale půjčování na úrok zakazuje. Jak ale potom, v kraji s takovým mravem, můžou islámské banky vůbec fungovat?

Podnik, který kupuje a prodává

Banka v islámském pojetí je podnik, který kupuje a prodává. Například – muslim si chce koupit auto, ale nemá na něj hotovost. Úvěr, jak ho známe u nás, si vzít nemůže. Obrátí se na islámskou banku a ta auto koupí. A potom ho s určitým navýšením, které tvoří její zisk, prodává klientovi. S ním už si jenom domluví, jakým způsobem a v jakém termínu cenu splatí. Nejde tedy o úrok, ale o prostý rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou. Tento rozdíl se nebude v průběhu splácení měnit, zůstane konstantní. Klient ví dopředu, kolik ho auto bude stát, a rozhodně nebude penalizován, pokud auto zaplatí dříve.

Zhruba 75 % islámských finančních operací je provedeno na principu murabaha, což znamená obchod se ziskovou přirážkou neboli nákup a následnýprodej (trade with markup) nebo společný podnik (joint venture; arabsky mušaraka). Úrokje tedy nahrazen aspekty jako podíl na zisku (risk sharing), majetková práva (property rights), individuální práva a povinnosti (individual rights and duties) a svátost smlouvy (sancity of contracts).

Absolutním hitem islámského bankovnictví je ale qard hasan neboli bezúročná půjčka. Pokud se ocitnete ve finanční nouzi, banka vám proti zástavě půjčí peníze. Půjčka může být poskytnuta i podnikatelskému subjektu.

Lichva mimo zákon

Islámské bankovní právo na rozdíl od toho evropského nepřetrhalo nebo nezastřelo vazby na tradiční morální, sociální a náboženské zásady, na první místo staví dobré mravy společnosti. Pro islámské finančníky platí, že veškeré finanční operace bank, ale i jiných prostředníků, musí být realizovány ze 100 % z vlastních rezerv. Není dovoleno používat peníze jako „potenciální“ kapitál, neboť islámské principy uznávají pouze aktuální cenu peněz nikoliv tu budoucí.

Islám tedy nemá nic proti obchodu, vždyť i jeho zakladatel prorok Mohamed byl obchodníkem. Obchod by ale neměl probíhat na základě úroků, ale řádného zisku z obchodu. Lichva se v islámu tvrdě trestá. Zajímavé v tomto ohledu je, že podobný mravní princip známe z křesťanství a z judaismu. Podrobněji o tom svého času psal v zajímavém článkupro týdeník Euro ekonom Partners Pavel Kohout.

Generální ředitel, obchodní ředitel, duchovní ředitel

Základem každé islámské banky je výbor bankéřů a duchovních, kteří hodnotí, zda jsou transakce v souladu se šaríou. Někdy se může stát, že výbor jedné banky vyhodnotí obchod jako nezávadný a druhá banka ho vetuje. Finanční operace spekulativního charakteru, tzv. rizikový kapitál ve všech podobách (včetně hazardních her všeho druhu – gambling, kasina atd.), však islám zakazuje tak jednoznačně, že se žádná z islámských bank nepodílela na spekulativních s rizikovými hypotékami v USA. To je také důvod, proč se vyhnuly přímému dopadu krize. Díky důrazu na skutečné peníze, ty které jsou teď, nikoli na možné budoucí, zůstaly zdravé a nikdo „nemusel“ lít peníze do jejich záchrany.

Na principu islámského bankovnictví ve světě funguje zhruba 300 bank ve 45 muslimských zemích. Většina z nich působí na Arabském poloostrově, v Singapuru a Mauriciu. Institut pro islámské bankovnictví a finance odhaduje objem trhu asi na čtyři biliony dolarů. Lokálně se jím řídí i některé přední světové banky, například britská HSBC nebo Deutsche Bank.

Co useknout lichváři?

Když se řekne šaríja, mnohým z nás se vybaví především tresty, které v našem kulturním prostoru již jistou dobu cítíme jako mírně řečeno zastaralé. Ozývají se ale i hlasy, které tvrdí, že třeba takové useknutí ruky za krádež má svoje opodstatnění. A že jsme se podobných drakonických trestů, dříve i u nás dobře zabydlených, neměli úplně vzdávat. V nedávném článku pro Finmagse ptal Tomáš Prouza: Proč nikomu nevadí lichva? Vadí. A u ní by právě možná bylo přísnější trestání namístě.