Irsko prožívá finanční katastrofu

Dala se tato katastrofa předpovídat? Nedá mi to - musím obsáhleji citovat text, který jsem napsal v únoru 2001 v rámci druhého vydání Investiční strategie pro třetí tisíciletí:

„Během 90. let se Irsko díky nízkým daním a kvalifikované, anglicky mluvící pracovní síle stalo vyhledávaným cílem zahraničního kapitálu. Objem investic výrazně vzrostl, o čemž svědčí rychlý růst objemu poskytnutých úvěrů. Současně vzrostly příjmy obyvatelstva. Zvýšení objemu peněz v ekonomice se projevuje růstem cen, jak praví kvantitativní teorie peněz.

Irsko je však velmi otevřená a konkurenční ekonomika napojená na zahraniční obchod ve všech myslitelných komoditách a druzích zboží. Díky téměř neomezené možnosti dovozu prakticky jakéhokoli zboží nebyl v Irsku zaznamenán příliš významný růst cen - s výjimkou zboží, které nelze dovážet. Ze samotné podstaty věci nelze dovážet zejména nemovitosti. To je také důvod, proč se růst peněžní zásoby projevil tak výrazně právě v této oblasti. Bývá zvykem, že ve standardních ekonomikách bojuje centrální banka proti inflaci zvýšením úrokových sazeb, což má za následek pokles cen obligací, akcií a ovšem také nemovitostí. Proč irská centrální banka nezvýšila sazby ani tehdy, když inflace v polovině roku 2000 dosáhla nebezpečně vysoké hodnoty 6,2 procenta? Odpověď je jednoduchá. Irsko se v průběhu 90. let stalo členskou zemí Evropské měnové unie (EMU) a přijalo euro, čímž se vzdalo suverénní měnové politiky.

...během několika let se situace může docela změnit. Irsko může zaznamenat hospodářský pokles, evropské úrokové sazby společné měny euro se v důsledku hospodářského vývoje ve Francii a v Německu zvýší, mezinárodní kapitál poteče jinam a Irsko bude postiženo deflací, která se opět projeví především na trhu nemovitostí. Ačkoli mnohé hospodářské výhody Irska mají dlouhodobý charakter, nelze tento scénář zcela vyloučit. Irsko těží z kvalifikované a zatím stále relativně levné pracovní síly a z nízkých daní. Tyto faktory však nedokážou eliminovat možnost krátkodobé, avšak silné recese a deflace, která by za daných podmínek mohla mít velmi tvrdý dopad na ceny nemovitostí.“

Nikdy bych netvrdil, že jsem v roce 2001 předpovídal krizi roku 2010. Nicméně již koncem 90. let probíhaly diskuse, zda euro v budoucnosti nezafunguje jako zesilovač hospodářského cyklu: zda nebude zrychlovat růst během konjunktury a zhoršovat pokles během recese. Tyto obavy jsou nyní potvrzeny do takové míry, že si to nedokázali představit ani největší pesimisté.

Když bublina praskla

V první fázi, od přijetí eura až do roku 2008, zaznamenalo Irsko nebývalý boom úvěrů, zejména v oblasti nemovitostí. Celkový objem úvěrů nefinančním podnikům během prosince 2002 až listopadu 2008 vzrostl o 253 procent -a to již v roce 2002 byla irská ekonomika přehřátá! Mezi lety 2000 a 2007 vzrostl objem hypotečních úvěrů z 24 miliard eur na 115 miliard, objem úvěrů stavebním firmám z 2,4 miliardy na 25 miliard a úvěry developerům z pěti miliard na 80 miliard eur.

Úvěrový boom byl ve skutečnosti úvěrovou bublinou. Ta měla za následek cenovou bublinu na trhu nemovitostí. Ceny rezidenčních nemovitostí se zhruba zpětinásobily během let 1995 až 2007. Od počátku finanční krize ovšem probíhá těžká deflace, tedy pokles cen. Klesají-li ceny nemovitostí, znamená to zároveň znehodnocení zástav za hypoteční úvěry. Tedy zhoršení kapitálové přiměřenosti bank. Což je velký malér.

Irská finanční krize co do závažnosti již snese srovnání s řeckou krizí. Irská vláda zatím netrpí nedostatkem likvidity, peníze jsou díky včasným emisím dluhopisů zajištěny do pololetí roku 2011. Co bude dál, nikdo neví. Na rozdíl od Řecka nemělo Irsko nikdy problémy se statistikami a kvalitou poskytovaných údajů. Během 80. a 90. let, dávno před krizí, se Irsko po zásluze stalo vzorem správné hospodářské politiky: snižovalo státní dluh a současně daně, úspěšně lákalo zahraniční investory, podařilo se snížit inflaci. Označení „keltský tygr“ mělo svoje dobré odůvodnění.

Za irskou krizi tedy nemůže rozhazovačnost vlády ani nízké daně. Bezprostřední příčinou je prasknutí úvěrové bubliny. Hlubší příčina vzniku bubliny je jednoznačná: euro, ještě jednou euro a nic než euro.

Autor je ředitelel pro strategii Partners

Psáno pro Lidové noviny

Foto: profimedia.cz