Marx naruby: Poplatníci všech zemí, spojte se! (I.)

Euroúředníci si totiž velice dobře uvědomují, že zavedením evropské daně by Unie už zcela nevratně vykročila na cestu federativního superstrátu. Občané EU mají dnes jedinečnou a možná poslední šanci tento šílený projekt zastavit. Takové je hlavní poselství knihy belgického europoslance Derk-Jana Eppinka Ohňostroj evropské byrokracie. Více v první části dvojdílného seriálu.

Evropa se musí předefinovat

„Evropské podpůrné fondy prohánějí peníze napříč kontinentem pro dosažení konvergence. Důsledkem je více peněz, ale také více byrokracie. Toto je Achillova pata současné Evropské unie. Touha po větší rovnosti si vynucuje více peněz, což vede k větší byrokratizaci a potřebě ještě více finančních zdrojů. Je to bludný kruh, který je obtížné rozetnout," nastiňuje současnou výchozí situaci Epping.

Brusel se vydává za nejvyššího dobrodince, za jedinečný zdroj blahovůle a hlavní pramen civilizace v celém světě. Byrokraté si vzájemně gratulují k této přívětivé situaci a chtějí pokračovat v nastoleném kursu. Evropané v chudých oblastech a zemích by jim měli být vděčni a prokazovat jim náležitou úctu.

Jenže žádné přerozdělování, ani vyšší příliv peněz na různé dotace evropský ekonomický rozvoj nenastartuje. Jaké řešení proto europoslanec navrhuje? Evropa se zkrátka musí předefinovat. Musí obnovit a oživit sebe samu, změnit svůj úhel pohledu. Zdánlivě nekonečný příliv byrokracie a subvencí musí skončit. Evropu nezachrání žádné nové úřední předpisy ani nové regionální rozvojové fondy. Jelikož nikdo v Bruselu nemá vůli tohle šílenství zastavit, budou tak muset učinit evropští daňoví poplatníci. „Obyčejní" Evropané budou muset začít křičet: „Čeho je moc, toho je příliš!" Bude to jako kapitalistická verze marxismu: „Daňoví poplatníci celé Evropy, spojte se! Nemáte co ztratit, jen své okovy!"

Evropská daň

Tak jako v mnoha jiných případech, i v případě zavedení evropské daně se bude snažit Brusel pravou podstatu tohoto příspěvku zastřít. „Zjevně se evropská daň nesmí objevit na výplatních páskách evropských pracovníků, protože by to nevyhnutelně vyvolalo bouři protestů a demonstrací v Bruselu. Z tohoto důvodu bude muset být daň zamaskovaná - možná jako poplatek za karbonové emise nebo přirážka za každou SMS nebo daň na finanční bankovní transakce nebo nárůst sazeb DPH v EU. Úkolem Evropské unie bude zřetelně objasnit lidem, co za tuto zamaskovanou daň dostanou."

Rozhodnutí spojené s financováním Evropy se přitom nemůže odkládat donekonečna. Současný víceletý rozpočtový výhled, založený na 1 % HDP Unie, poběží do roku 2013. Evropská komise oprašuje své kalkulačky a začíná přemýšlet o následujícím rozpočtovém plánu, který má platit do magického roku 2020. S každoročně se zvyšujícím rozpočtem založeným na 1 % HDP EU (v roce 2010 dosahuje 141 miliard eur) to znamená, že za sedmileté období končící v roce 2020 součet ročních rozpočtů naroste na téměř jeden bilion eur. Ale podle Bruselu to stále není dost - přinejmenším na „ambiciózní" program, který mají evropští úředníci na mysli.

Co se týče samotného Evropského parlamentu, v minulosti vždy argumentoval ve prospěch většího rozpočtu: místo aby se spokojil s 1 % HDP EU, už dlouho tlačí na maximální strop 1,24 %. Pokud by poslanci dostali, co chtějí, rozpočet na rok 2010 by byl na 170 miliardách eur. Myšlenka, že Evropský parlament chrání evropské daňové poplatníky, je omyl. Přesný opak je pravdou.

Nástroj na sestavení vlastního rozpočtu

Evropská daň by ve skutečnosti dala Bruselu nástroj na sestavení vlastního rozpočtu. Evropští byrokraté a členové parlamentu dlouho usilovali o podstatné navýšení evropských výdajů: s rozpočtem založeným na zdanění EU by konečně dostali klíče od pokladny do svých rukou. Země, které jsou čistými plátci, budou koupeny, zatímco evropští občané budou drženi v klidu za pomoci lži, že zmizí odpovídající národní daně. Ale ve skutečnosti se celkové daňové zatížení zvýší a jediným skutečným vítězem bude Brusel.

Eppink varuje, že ve skutečnosti by mohla evropská daň znamenat konec Evropy. Umožnila by další růst byrokracie a vyústila by v masivní nárůst legislativy do takové míry, že lidé by pravděpodobně celý evropský projekt „vypnuli". V tomto smyslu znamená boj proti Evropské dani také boj za budoucnost Evropy - takové, která se znova zaměří na své klíčové úkoly. Daňoví poplatníci Evropy musí být připraveni ke své obraně. Spuštění občanské iniciativy (jíž coby specifický nástroj zavedla Lisabonská smlouva, pozn. red.) může být prvním krokem k nápravě pokřiveného (ne)růstu Unie.

„Během následujících deseti let bude muset Evropa inovovat, aby přežila. Nebude to jednoduché a mentalita státu blahobytu v tomto obtížném boji nebude k užitku. „Více Evropy" a evropská daň nejsou řešením. Jsou to placeba, která slouží jenom k zakrytí pravých symptomů naší nemoci. Evropa musí povzbudit svůj kreativní duch. Takový duch existuje, ale musí se najít, ochraňovat a podporovat."

Pokračování článku najdete zde.

Text vyšel v prosincovém čísle Revue Politika

Foto: profimedia.cz