Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Marx naruby: Poplatníci všech zemí, spojte se! (II.)

Eppink se ve své knize věnuje i zásadnímu ekonomickému sporu: Co podpoří více hospodářský růst? Dotace, nebo nízké daně? Odpověď je podle něj jednoznačná. „Snížení daní je bez diskuze efektivnější politický nástroj než dotování, ale žádná byrokracie na světě nebude nikdy připravena tento fakt uznat. Pro ně dotace znamenají moc." Více v závěrečném dílu seriálu.

Holandský europoslanec se jasně staví za daňovou konkurenci namísto daňové harmonizace. „Jakmile se objeví návrhy na snížení daní, evropská institucionální elita říká, že to, co opravdu potřebujeme, je ,harmonizaci daní'. To se například stalo, když do Unie vstoupilo posledních dvanáct členů. Většina těchto zemí zažila komunistický režim během sovětské éry, a tak neměly dobře definovaný systém daní, protože všechny výrobní prostředky byly efektivně v rukou státu. Za těchto okolností byl osobní příjem téměř darem státu svým občanům a národní rozpočet byl gigantický dotační fond.

To vysvětluje, proč mnoho středo- a východoevropských zemí zavedlo po pádu komunismu rovnou daň. Byla zde jednotná sazba, obvykle okolo 20 % pro osobní i firemní daně. Při vstupu těchto zemí do EU byla úroveň jejich firemních daní výrazně pod průměrem EU (ten je okolo 35 %). Francie a Německo proto okamžitě požadovaly harmonizaci těchto daní, aby se zabránilo „nekontrolovaným závodům o nejnižší sazbu". Nováčci se nechtěli přizpůsobit, a tak západoevropským gigantům nezbylo než začít snižovat své vlastní sazby firemních daní - s pozitivním dopadem na konkurenceschopnost a ekonomický rozvoj."

Více peněz není třeba

Paradoxem je, že ačkoli orgány Evropské unie požadují na své ambiciózní plány stále více peněz, nedokážou utratit ani ty, které již dnes do Bruselu proudí. „Evropská unie není schopna řídit ani svůj stávající rozpočet, nemluvě o mnohem větším. Nedaří se jí využít všechny fondy, které má přiděleny, a permanentně žije - na rozdíl od svých členských států - ve stavu nevyčerpaného rozpočtu. Řečeno bez obalu, EU není schopná utratit všechny peníze, které má k dispozici, a stejně požaduje víc," oponuje megalomanským plánům na vyšší rozpočet a evropskou daň Eppink. Na mnoha případech uvádí, že ani jeden z evropských fondů nebyl vyčerpán ve výši sto procent.

Pro nedostatečné čerpání existují různé důvody, nejdůležitější jsou tyto: nepředvídatelné množství projektů, potíže s „napasováním" projektů na stále komplexnější ekonomicko-politická kritéria, spolufinancování členských států a běžná byrokratická liknavost. Ať už je omluva jakákoliv, čísla z minulých let potvrzují, že existuje „strukturální problém s nedočerpanými rozpočty" v několika klíčových oblastech evropské rozpočtové politiky.

„Zpráva Evropské komise o finančním řízení rozpočtů za rok 2009 odráží nově představenou rozpočtovou architekturu (opravdu velmi chytré účetní techniky!), ale celkový obrázek zůstává stejný: EU stále nemůže utratit všechny peníze, které má, a přesto tvrdí, že míra využití prostředků se blíží 100 %. Zejména ve velkých evropských fondech je rozdíl mezi vyhrazenými prostředky a vyplacenými dotacemi do očí bijící."

Jako důkaz svých tvrzení uvádí europoslanec i současný sedmiletý rozpočtový výhled. Během vyjednávání o rozpočtovém období 2007-2013 Evropská komise i Evropský parlament argumentovaly, že roční rozpočet EU ve výši 1 % HDP je „zcela neadekvátní" pro implementaci přesvědčivého politického programu. Reálně se však EU ukázala jako neschopná utratit i tuto částku. V hlavních evropských fondech se průměrná míra využití pohybuje někde mezi 80-90 %.

In flagrante delicto

„To je nejjasnější možný důkaz - chycení přímo při činu -, že Brusel nepotřebuje více peněz, pokud neplánuje vyhazovat pytle věcí z oken slonovinových věží. Neexistuje žádné ospravedlnění pro novou nepřímou daň EU. Naopak, je zde spousta důvodů k omezení rozpočtu EU za účelem přinucení Unie, aby se znova soustředila na své klíčové úkoly a ukázala střídmost v záležitostech rozpočtu, stejně jako se to předpokládá u průměrného daňového poplatníka."

Zavedení evropské daně a zvýšení rozpočtu EU na léta 2013-2020 by znamenalo nevratnou cestu k zavedení evropského superstrátu, který by tak nebyl odkázán na dosud existující kompromis v odvodových povinnostech jednotlivých členských států. Jak tomu zabránit? Eppink jednu reálnou možnost vidí ve stávající evropské legislativě. „Lisabonská smlouva nabízí možnou cestu pro akt přímé demokracie, ačkoliv to její architekti pravděpodobně neměli na mysli. Jmenuje se evropská občanská iniciativa (European Citizen's Initiative - ECI). Minimálně milion občanů z devíti členských států může požadovat na Komisi, aby formulovala návrh v záležitosti, která se podle jejich názoru musí řešit. Před ECI musí iniciátoři demonstrovat dostatečnou podporu v Evropě: návrh Komisi vyžaduje podporu 300 000 podpisů minimálně ze tří členských států EU. Evropská občanská iniciativa může doporučit, aby byl rozpočet na období 2013-2020 opět založen na maximální úrovni 1 % evropského HDP, bez dalšího zvyšování vlastních zdrojů."

V EU existuje 16 národních nebo regionálních asociací daňových poplatníků. S vyhlídkou na rozpočtovou debatu o celoevropském zdanění by bylo vhodné, aby se intenzivněji organizovaly na celoevropské bázi. Koneckonců jsou to daňoví poplatníci, kdo financuje evropský rozpočet skrze národní příspěvky a odvody z DPH. A pokud chtějí oslovit politicko-byrokratickou mašinérii EU, budou muset také myslet v evropském měřítku.

Čím dříve, tím lépe

„Já sám jsem založil asociaci daňových poplatníků v Belgii a Nizozemí (VlaNeTax), abych tyto problémy - ve spolupráci s think tankem Libera! - realizoval jako politickou agendu," naznačuje europoslanec a pokračuje. „Mám v úmyslu, aby se VlaNeTax stala startovací rampou občanské iniciativy za posbírání nejdříve 300 000 podpisů pro demonstraci souhlasu v celé EU a následně, v rámci oficiální evropské občanské iniciativy, přinejmenším jednoho milionu podpisů potřebných na oslovení Komise, aby nezaváděla nové daně v EU a nezvyšovala stávající daně." Jako centrální bod této občanské iniciativy bude sloužit internetová stránka www.noeutax.eu, kde se mimo jiné budou sbírat podpisy. „Evropské lobby daňových poplatníků je potřeba urgentně z jednoduchého důvodu: debata o rozpočtu na roky 2013-2020 začíná již letos. Jinými slovy, Komise brzy podá svůj první návrh. Čím dříve začnou být daňoví poplatníci aktivní, tím lépe - Lisabonská smlouva naštěstí ukázala cestu. Čím déle čekají, tím spíše budou čelit evropské dani jako hotové věci," nabádá Eppink.

Text vyšel v prosincovém čísle Revue Politika

Foto: profimedia.cz

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK