Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak ekonomové počítali, až se přepočítali…

| 9. 3. 2009

V současné situaci často slyšíme výkřiky o konci laissez-faire nebo dokonce o konci samotného kapitalismu. Kapitalismus rozhodně nekončí, velké šrámy ale utržila pověst finanční ekonomie.

Jak ekonomové počítali, až se přepočítali…

„Ekonomové se můžou mýlit, ale podají svoje teorie tak, že se budete cítit jako blbec, když je zpochybníte.“ To netvrdí neúspěšný student ekonomie, ale Nassim Nicholas Taleb – bývalý obchodník s deriváty, dnes profesor řízení rizik na New York University a autor dvou bestsellerů o záludnostech statistiky.

Taleb (a nejen on) už léta varuje před slepým spoléháním na modely. Píše o černých labutích, tedy o těžko předvídatelných událostech s dalekosáhlými následky. Proč černé labutě? I když pozorujeme sebevíc bílých labutí a usoudíme, že jsou bílé všechny, může nás překvapit ta s černým peřím.

Příběh pana Li

Takovou událostí byla třeba ruská krize v roce 1998, která vedla k pádu fondu LTCM. Nic nepomohlo, že mezi šéfy fondu byli nositelé Nobelovy ceny za ekonomii Myron Scholes a Robert C. Merton, jejich modely prostě nepočítaly s černou labutí. Kvůli obřímu pákovému efektu krach fondu ohrožoval i bankovní systém, takže americká centrální banka Fed zorganizovala záchrannou operaci a „jelo se dál“.

Finančníci mezitím zápasili s problémem, jak ocenit portfolia hypoték – jak vyčíslit pravděpodobnost, že všichni dlužníci selžou najednou.

Jak napsal magazín Wired, s revolučním řešením přišel v roce 2000 David X. Li, statistik pracující pro JPMorgan Chase. Místo historických dat o nesplácení použil ceny credit default swapů (CDS), tedy tržní ocenění rizika. Výsledkem jeho vzorce bylo krásné a srozumitelné číslo o korelaci selhání dlužníků, které bankovní počtáři mohli předložit svým manažerům. Ratingové agentury se nemusely pitvat v číslech a mohly cenným papírům (CDOs) založeným na hypotékách dávat ta nejvyšší hodnocení.

Jenže rozmach trhu s CDS nastal teprve před pár lety, tedy v době nafukování bubliny na trhu nemovitostí. Když bublina splaskla, výsledky modelu a s nimi i ceny příslušných cenných papírů se zhroutily. Li se mezitím odstěhoval zpět do rodné Číny, působí sice pořád v bankovnictví, ale svoji předchozí práci odmítá komentovat.

Průměristán a Extrémistán

Tento příběh potvrzuje Talebovo varování o použití statistických modelů, aniž bychom chápali jejich slabiny, což bohužel často dělali risk manažeři i regulátoři. "Obviňuji je z vytváření většího rizika, než jaké omezují," říká Taleb.

Taleb ve svých pracech rozděluje rozhodování na dva typy. První je obyčejná sázka typu ano/ne. U druhého typu záleží nejen na výhře, ale i na její velikosti, jež se navíc chová podle vzorců, které jen odhadujeme. Sem spadá i investování.

Navíc záleží, jestli žijeme v „Průměristánu“ nebo v „Extrémistánu“. V „Průměristánu“ se veličiny chovají podle známé Gaussovy křivky – vládne tu průměrnost a jedna velká odchylka mnoho nezmění. Když k vzoru tisíce lidí přidáme nejtěžšího člověka planety, s průměrnou váhou to moc nepohne. Naopak v „Extrémistánu“ hrají odchylky rozhodující roli. Když k vzorku tisíce lidí přidáme Billa Gatese, jejich průměrné bohatství vzroste statisícinásobně.

V „Průměristánu“ statistika dává velmi spolehlivé výsledky, v případě jednoduchých sázek funguje i v „Extrémistánu“. Jenže pak je tu čtvrtá kombinace: složitá rozhodnutí v „Extrémistánu“. Tady vládnou černé labutě. Spadá sem velká část ekonomických situací (včetně obchodování s finančními deriváty) – a statistika tu selhává.

Manažery bank vedla špatně použitá statistika k přesvědčení, že nemají žádné riziko. I když ve skutečnosti riziko neměli v 99 procentech případů – a ve zbývajícím procentu měli riziko smrtelné.

Mimochodem nedávno publikoval Tomáš Sedláček v Hospodářských novinách komentář obhajující „kecací ekonomii“ a vyvolal tím velkou debatu. Netřeba dodávat, na čí stranu by se postavil Taleb: „Je chybou, jak to dělají novináři a někteří ekonomové, používat statistiku bez logiky. Ale opak neplatí: není chyba používat logiku bez statistiky.“

A to neplatí jen pro finančníky. Současní ekonomové se snaží do vzorců nacpat veškeré lidské chování. V některých pracech se tak počítá s „užitkovými funkcemi“ – jako kdyby snad subjektivní lidské pocity a dojmy byly něco, co jde vesele sčítat, integrovat nebo derivovat.

Foto: Profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (7 komentářů)

Jan Dvořák | 9. 3. 2009 17:32

Kdo chce dnes investovat, měl by si knihu N. N. Taleba pečlivě přečíst.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Síla | 9. 3. 2009 10:29

Podle mého není chyba ve statistice, ale ve způsobu jakým je používána. V matematice platí určité vztahy VŽDY na základě nějakých předpokladů. Bohužel, už většinu studentů matematiky zajímá jen samotné tvrzení (tj. jak to spočítat) a ignorují předpoklady (tj. kdy to lze spočítat). Manažery, mnohdy s mizerným matematickým vzděláním a dlouho po škole, pak zajímají výhradně závěry a nikoliv předpoklady. Jenomže věty bez předpokladů neplatí a to je počátkem všech dnešních potíží.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Mašek | 9. 3. 2009 14:22
reakce na Petr Síla | 9. 3. 2009 10:29

Možná bychom mohli vzít jako příklad i investiční doporučení. Fascinuje mne, jak (čistě teoreticky) na základě stejných či obdobných dat docházejí analytici i ke zcela opačným závěrům.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Alena Markova | 9. 3. 2009 14:19
reakce na Petr Síla | 9. 3. 2009 10:29

Teorie o černých labutích je velmi zajímavá. Ale,jak je uvedeno v předchozím příspěvku nesprávné předpoklady vedou vždy(nebo skoro vždy) k nesprávnému výsledku.Platí to stejně, jako 1+1= 2
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 9. 3. 2009 14:51
reakce na Alena Markova | 9. 3. 2009 14:19

I to 1+1=2 platí jen za určitých předpokladů, ale to už bychom zabíhali moc do matematiky ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Alena Markova | 9. 3. 2009 15:32
reakce na Petr Síla | 9. 3. 2009 14:51

Použila jsem to jakopříklad, nicméně tento axiom se opravdu těžko zpochybňuje(matematiku jsem vystudovala, tedy přešně - Přibližné a numerické metody)Právě proto mě teď i když pracuji v jiném oboru zajímají spíše právě ty věci, které se nevejdou do škatulky.Myslím si, že právě náhodné a nepředvídané jevy budou stále více ovlivňovat např. investování.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vlad Ender | 9. 3. 2009 13:55
reakce na Petr Síla | 9. 3. 2009 10:29

V podstate s Vama souhlasim. Problem je ale ten, ze kdyz nekomu reknete, ze to stoji 2.43 tak to zni lepe nez kdyz reknete ze cena je priblizne v rozsahu od 1 do 4, a nejspise nekde kolem 2.V anglictine existuje krasna slovni hricka - precisely inaccurate result, preklad do cestiny me nenapad, snad jen jako priklad - je to jako pocitat vysledek na deset destinnych mist, ale vysledek je spatny (rekneme kvuli metodice) uz predtim nez jste neco zacali pocitat. Bohuzel, ve dnesnim svete penez vice nez obvykly jev (pokud nekomu neco rika VaR - value-at-risk, tak tam je to krasne videt, specialne na tzv. historickem VaR).Li-ho model je v podstate podobna zalezitost. Teoreticky je velka podobnost mezi pojistnou matematikou a chovanim CDS/CDO. Problem ktery si panove nevsimli byl ten, ze pojistna matematika vychazi z praktickych zkusenosti zalozenych na stovkach tisicu (a vice) pripadu, a pojistnych tabulkach s historii stovek let (prvni byli tvoreny nekdy v 17. stoleti).V takovem typickem CDO je kolem stovky dluhopisu, a navic nektere z nich jsou pouzity v desitkach dalsich CDO, a historie byla tak nekolik desetileti (v podstate bez vaznejsi krize).Takze korelace se chova uplne jinak nez napr. u zivotniho pojisteni.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Aleš TůmaAleš Tůma
Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!