Může být slabá měna přínosem?

V tomto článku bych se chtěl zabývat otázkou, zdali klesající dolar dokáže zamezit zvětšování obchodní bilance ve Spojených státech a zvýšit zaměstnanost. Nejlépe nám k tomu poslouží historický příklad během prezidentování Jimmyho Cartera.

Jak Jimmy naletěl

Za vlády prezidenta Jimmyho Cartera, která je spojena s nástupem druhého ropného šoku, vysokou inflací a vrcholnou nedůvěrou v americkou ekonomiky, došlo ke „stlačení“ směnné hodnoty amerického dolaru z 250 jenů za dolar na 180 jenů za dolar. Tehdejší ekonomické teorie, kterým Carter věřil, byly totiž založené na tom, že pokud dolar klesá, tak by vývoz měl stoupat a tedy by mělo dojít i poklesu nezaměstnanosti.

Tato teorie se však ukázala jako chybná, protože míra nezaměstnanosti neustále stoupala, což nedokázal v této době žádný ekonom předvídat. Nárůst nezaměstnanosti měl také vést k deflaci, inflace však v tomto období přesahovala i 10 procent - viz www.finmag.cz/clanek/11187/. Po Jimmym Carterovi nastoupil Ronald Reagan, který změnil kurz americké ekonomiky především drastickým zvýšením úrokových sazeb a snižováním daní. O jeho krocích jsem již psal v  článku www.finmag.cz/clanek/7342/.  

Zpět na výsluní

Dolar znovu nabyl ztracenou slávu a vrátil se k hodnotám jednoho dolaru za 250 japonských jenů. To mělo za následek snížení vývozu, což postihlo především zemědělské produkty, zatímco dovoz rostl, což pomáhalo především Japonsku. Podle ekonomické teorie a logiky by měl klesající vývoz vést ke zvyšování nezaměstnanosti. Místo toho míra nezaměstnanosti za období Ronalda Reagana klesla na nejnižší úroveň za čtrnáct let, což znamená, že se vrátila k období před nástupem prezidenta Cartera.

Od roku 1985 se však Reagan snažil nadhodnocený dolar mírně „zkorigovat“, což vedlo znovu k pádu dolaru, kdy na jeden dolar stačilo 125 jenů. Na druhou stranu další ropný šok nenastal a ceny komodit se nezvýšily. Nižší sazby však znovu způsobily přemíru dolarů a byly spouštěcím mechanismem pro krizi na začátku 90 let.

Lze tedy shrnout, že pokud se jedná o plovoucí měnu, která je určována poptávkou a nabídkou, pak její oslabení odráží nedůvěru v tuto zemi a předznamená rozsáhlé hospodářské krize , čehož byl dolar skvělým příkladem. Od roku 2003 oslabil dolar z hodnot přibližně 1 dolaru za 1 euro na dnešních 1.35 dolarů za euro.