Proti chudobě i terorismu?

Pamětníci zkrachovaných českých kampeliček a bank těžko uvěří, že je možné poskytovat úvěry, které nejsou zajištěny žádným majetkem, majetnými ručiteli ani psaným podnikatelským plánem, a přitom jsou téměř stoprocentně splácené.

Pokud ještě dodám, že může být efektivní poskytovat úvěry ve výši 50-200 dolarů, a to převážně negramotným ženám - podnikatelkám, které úvěrovou smlouvu podepisují otiskem palce, je to pro odborníky důvod opustit tuto stránku nebo vytočit číslo psychiatrické léčebny.

NA BABETĚ ZA KLIENTEM
Za duchovního otce myšlenky se považuje nositel Nobelovy ceny za rok 2006 Muhammad Yunus. Nyní je možné s mnohaletým zpožděním mikrofinancování  - malé půjčky v rozvojových zemích - poprvé vyzkoušet i v Praze.

Klíčové vysvětlení, proč to funguje, je patrně v originálním zajištění úvěrů: Je založeno především na spolupráci vesnických komunit v odlehlých krajích rozvojových zemí,  psychologickém vlivu, resp. tlaku sousedů díky tradičnímu kulturnímu prostředí, jež je zcela nesrovnatelné s naším.

Formálně jde o  křížové ručení a ručení širší komunity (stejně chudých) mikropodnikatelů. Schopnosti splácení nepochybně přispívá zásada, že nejde o úvěry na spotřebu, ale na posílení řemesla a obchodu.

Jak se může vyplatit poskytovat služby tak malé hodnoty? Odpověď je v řádově nižších nákladech na provoz „mikrobank“, než jaké známe z vyspělých zemích. (Už jste někdy viděli dva české úvěráře, jak jedou na mopedu za klienty kvůli úvěru tisíc korun?)

LEPŠÍ NEŽ DARY
Tradiční přívržence charity asi popudí, že efekt malé půjčky může být stejný nebo dokonce lepší než efekt daru. Lidové přesvědčení říká, že každý dobrý skutek musí být obětí dobrodince.

Všem, kdo si vylepšují náladu a svědomí obdarováváním žebráků (aby neměli hlad) a považují za zbytečné a nemorální zabývat se otázkou, co s penězi dotyčný udělal (obvykle koupil alkohol, drogy, zbytek utratil v herně), vynález mikrofinancování zkomplikuje světonázor.
 
Mnohým levicově a křesťansky založeným dobrodincům bude jako obzvlášť odporná připadat myšlenka, že poskytovatel může na chudých současně i vydělat. Budou se muset smířit s tím, že pro chudé mohou nejvíce vykonat bez toho, že obětují kus svého majetku.

Vtip je údajně v tom, že u velmi malých a velmi krátkých (několikaměsíčních) úvěrů je v rozvojových zemích běžná a ekonomicky únosná úroková sazba v desítkách procent. Z tohoto úroku lze zajistit jak malé provozní náklady, tak růst instituce i 5-10% úrok pro věřitele. Tyto výsledky ovšem vycházejí zatím ze zkušeností jediné vybrané mikrobanky v Mexiku, takže příští léta mohou statistiku významně ovlivnit.

NEOMEZENÉ ZDROJE
Princip „oběti dárce“ poškozuje příjemce pomoci, protože darovaných prostředků se vždy najde řádově méně, než jaká je potřeba obdarovaných. Toto omezení zdrojů však nemusí platit u výhodně úročených půjček s přijatelným rizikem, ty by mělo být ochotno poskytnout daleko více lidí a institucí.

Z hlediska věřitelů je zajímavá i zkušenost, že mikrofinancování nepodléhá běžným ekonomickým cyklům (velké ekonomice), takže pomáhá zvýšit stabilitu investičního portfolia věřitelů. Míra rizika je údajně srovnatelná s obligacemi a výnos s akciemi. Inu, nádhera.

Dary, dotace a jiné podpory pro podporu ekonomiky rozvojových zemí trpí malou efektivitou (velká část je rozkradena, než dojde k příjemcům) a dokonce jsou  považovány za škodlivé (s výjimkou  humanitární pomoci). Návyk na soustavnou podporu demotivuje příjemce pomoci, ti pak ztrácejí vůli se o sebe postarat – jde o stejné argumenty jako u reformy našeho systému sociálních podpor.

Těmito neduhy mikrofinancování netrpí, protože nenásilně vede příjemce úvěrů k tomu, aby se naučili hospodařit. Korupci lze omezit výběrem a kontrolou distributora - jedné z mnoha mikrobank, které se v rozvojových zemích touto činností zabývají.

Jde o revoluční myšlenku, rukavici hozenou nejen tradičním mecenášům, ale zejména vládám a nadnárodním organizacím (Světová banka a její dcery), jež mechanicky, ze zvyku a bez efektu desítky let „podporují ekonomiky rozvojových zemí“, a přitom nejchudší země chudnou ještě více.

LÉK PROTI TERORISMU?
Frustrace těchto národů  způsobuje jednak vlny migrace do vyspělejších zemí, jednak vytváří podhoubí pro terorismus. Velmi záslužné pro Evropu by proto bylo, adaptovat princip mikrofinancování (tj. podpořit vznik mikrobank) v zemích, odkud přicházejí migranti, tj. především v severní Africe.

Zvlášť užitečné pro bezpečnost EU by bylo zřízení mikrobank v muslimských zemích, což komplikují, ale nevylučují pravidla muslimských finančních produktů (zákaz úroku). Řešení existují a fungují.

Zakládání mikrobank se ovšem zpravidla neobejde bez základního vkladu sponzorů, kde vedle úvěrů mají svoje opodstatnění i sponzorské dary. To by měl být užitečný směr dotací evropských vlád, dokud se nepodaří většinu ekonomické pomoci překlopit do užitečnějších mikropůjček.

I tento na první pohled úžasný produkt by ale měl získat požehnání České národní banky, přestože jde „jen“ o zprostředkování vkladů od věřitelů. Podle mého názoru by právě právní postavení  a finanční zajištění českého zprostředkovatele mohlo být vnímáno jako riziko bez ohledu na to, že ho podporuje pražská kancelář OSN a reprezentují hvězdy českého finančního nebe.

Autor je finanční manažer.