Bude „velký“ arbitr?

Nové stránky finančního arbitra mají jednu starou www.finarbitr.cz a jednu novou adresu www.financniarbitr.cz. Jsou bohatší na informace a uživatelsky přívětivější. Pomáhají edukaci a lepší komunikaci s úřadem.

Více rad a komunikace
Novinkou je například sekce „Co mám udělat když … a jak to probíhá?“, kde se dozvíte, jak postupovat při zneužití vaší platební karty nebo internetového bankovnictví, když zjistíte neoprávněné inkaso ze svého účtu nebo banka odmítne vaši reklamaci.

Sekce „Zeptejte se arbitra“ vám umožní posílat mailem dotazy týkající se celé oblasti bankovnictví, nejen záležitostí spadající do pravomoci arbitra. Ty jsou ostatně značně omezené.

Říká se, že český finanční arbitr je bezzubý a mnoho toho pro spotřebitele na finančním trhu udělat nemůže. Něco pravdy na tom je. Kompetence, které dostal do vínku zákonem č. 229/2009 Sb. o finančním arbitrovi, patří k nejmenším v celé Evropské unii. Hůře jsou na tom už jen klienti finančních institucí na Kypru, ti totiž zatím nemají arbitra žádného.

Velké ambice
Finanční arbitr České republiky může řešit mimosoudní cestou spory mezi převádějícími institucemi (zpravidla bankami) a jejich klienty, pokud se týkají provádění převodů peněžních prostředků, opravného zúčtování a inkasní formy placení.

Dále do jeho kompetence spadají spory mezi vydavateli elektronických platebních prostředků (zpravidla platebních karet) a jejich držiteli. Sporná částka nesmí být vyšší než ekvivalent 50 tisíc euro a musela vzniknout z transakce v eurech nebo domácí měně státu Evropského hospodářského prostoru.

Od vzniku arbitra v lednu 2003 obdržel jeho úřad 1830 stížností a jen 350 z nich řešil, ostatní nespadaly do jeho kompetence. Jen tak pro zajímavost, téměř dvě třetiny řešených případů tvořily stížnosti týkající se platebních karet.

Arbitr František Klufa prohlásil, že se nechce smířit s tím, aby musel převážnou většinu stížností odmítat, protože se týkají smluvních podmínek, poskytování úvěrů, úrokových sazeb, poplatků a pojištění, tedy těch oblastí, kam jeho pravomoci nesahají.

Za prvořadý cíl svého pětiletého funkčního období považuje rozšíření kompetence českého finančního arbitra minimálně na celou oblast bankovnictví. Hodlá však připravovat půdu pro vznik takzvaného velkého finančního arbitra, jak je to běžné v řadě vyspělých evropských států.

Ten zpravidla zajišťuje ochranu spotřebitelů na celém finančním trhu, tedy nejen ve vztahu k bankám, vydavatelům platebních prostředků, ale i ostatním institucím, jako jsou například leasingové a splátkové společnosti, nebankovní poskytovatelé půjček, pojišťovny a subjekty působící na kapitálovém trhu.

Kdo je pro …
Nyní má kromě arbitra ochranu spotřebitele na finančním trhu na starosti i jednotný orgán dohledu při České národní bance (ČNB). Jak řekl v rozhovoru pro FINMAG  – finanční magazín viceguvernér ČNB Miroslav Singer, není to optimální řešení a může docházet ke střetu zájmů.

„Regulátor finančního trhu totiž usiluje o to, aby byl finanční sektor profitabilní, což se často střetává se zájmem spotřebitelů. Dlouhodobě dobře regulovaný trh roste, krátkodobě to ale může narážet na hrany,“ domnívá se viceguvernér.

Proto je, zdá se, ČNB nakloněna plánům nové arbitra. Nebyla by pravděpodobně proti, kdyby na něj mohla celou ochranu spotřebitelů přesunout.

…a kdo moc ne
Otázka je, jak se k tomu postaví ministerstvo financí a hlavně banky a pojišťovny, respektive jejich profesní asociace. Ty totiž mají velký vliv a silné lobby. Dávají celkem jasně najevo, že ochranu spotřebitele na finančním trhu považují v současné podobě za dostatečnou, ne-li nadbytečnou. Jakémukoli náznaku o její rozšíření nijak nefandí.

Naposled se to jasně ukázalo, když legislativní rada vlády minulý měsíc projednávala nový zákon o pojišťovnictví (a vrátila ho k dopracování). Ministerstvo financí do návrhu zahrnulo i konkrétní požadavky na rozšíření informační povinnosti pojišťoven směrem ke klientům, mimo jiné také to, že by zájemci o investiční životní pojištěni měli být upozorňování předem na rizika tohoto produktu.

Česká asociace pojišťoven hned prohlásila, že jde o regulaci překračující rámec evropských směrnic. Není pochyb, že se pojišťovny budou snažit zmíněné pasáže zákona pozměnit, ať už tlakem na ministerstvo financí nebo později na poslance při projednávání návrhu zákona v parlamentu.

Znovu se tak potvrzuje, že s ochranou spotřebitele na českém finančním trhu to není valné. Pokud si ji nový arbitr bude chtít přesunout na svá bedra, není mu co závidět.

Autorka je šéfredaktorka měsíčníku FINMAG - finanční magazín.