Názory na euro

Bezděk: Angažuješ se ve prospěch rychlého přijetí eura a jsi spoluzakladatelem takzvaného Euro Teamu. O co vám vlastně jde?

Sedláček: Euro Team vznikl loni a založilo ho sedm lidí. Všichni jsou ekonomičtí experti působící na nejrůznějších postech. Jde o nezávislou platformu, která podporuje otevřenou diskuzi o vstupu Česka do eurozóny. Snažíme se odhlédnout od politiky a na toto téma veřejně diskutovat. Čas od času pořádáme kulatý stůl nebo diskuzi ve spolupráci se Zastoupením Evropské komise v Praze. Letos se chceme angažovat v regionech a diskutovat se studenty a širší veřejností.

Bezděk: A kdy vidíš první reálný termín přijetí eura ty sám?

Sedláček: Já osobně jsem stále nepochopil, proč se rušil termín 2010, který mi přišel jako zcela reálný a zvládnutelný – nebýt liknavosti ve snižování výdajů. Jak je vidět, už teď nás předběhly tři země a s nejvyšší pravděpodobností se bude za rok eurem platit i na Slovensku. Dnes už termín 2010 bohužel reálný není, ale to je ryze technická záležitost. Ekonomicky bychom na to jednoznačně měli.

Bezděk: Přiznám se, že patřím mezi ekonomy, které nechává termín přijetí eura poměrně chladnými. Pokud bude euro o něco později, mně to vadit nebude. Skutečnou otázkou pro mne není, kdy přijmeme euro, ale to, zda celá Evropská unie, jejíž je euro nakonec součástí a důsledkem, dokáže naplnit své prazákladní poslání. Mám tím na mysli čtyři základní svobody: volný pohyb zboží, služeb, lidí a kapitálu na bázi mezistátní spolupráce. Anebo zda se EU bude ubírat cestou obrovského administrativního komplexu, který na sebe nabaluje další úkoly nad rámec tohoto základního zadání. Obávám se, že jdeme právě touto druhou cestou.
Ale když se vrátím k vlastnímu termínu přijetí eura, tak například podle guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy se nic dramatického nestane, pokud zavedeme euro až třeba v roce 2019. I další respektovaní odborníci říkají, že je více méně jedno, jestli bude euro zavedeno v roce 2015, nebo 2025...

Sedláček: Já myslím, že to není jedno. Euro je liberální ekonomický koncept podporující volný obchod, a jako takový je pro Českou republiku – jednu z nejvíce otevřených ekonomik EU – výhodou. Oddalováním jeho přijetí se zdržuje integrace, brzdí konkurence a udržuje dnes již zbytečná tržní bariéra. My jsme silně exportní ekonomika čerpající ze zahraničních investic, a je pro nás tedy vhodné mít co nejméně bariér v obchodu. Pokud budeme s eurem dlouho otálet a staneme se ostrůvkem lokální měny, zatímco všichni naši sousedé budou společnou měnu mít, pak to bude na zahraniční investory působit jako repelent.

Bezděk: Zatím to vypadá, že koruna investory stále přitahuje, tak proč by je měla za pár let odpuzovat?

Sedláček: Prostě raději půjdou na Slovensko, než aby si dělali hlavu s operacemi ve dvojí měně, vystavovali se zbytečnému kurzovému riziku a platili poplatky za devizové operace. V tomto směru si myslím, že z eura může nejvíce těžit ten, kdo vstoupí nejdříve. A nejvíce zaplatí ten, kdo přijme euro nejpozději. I mnozí čeští exportéři si rozmyslí, zda pro ně nebude jednodušší přemístit svou základnu například na Slovensko, kde se bude brzy používat euro.
Přijmout euro znamená levnější mezinárodní obchod, snížení transakčních nákladů, větší konkurenci a hlubší integraci se západními trhy. Vždyť většina našeho obchodu probíhá v rámci eurozóny. Až euro přijmou i sousední země, bude to již drtivé procento. Ty opravdu nevidíš v oddalování vstupu do eurozóny žádné bariéry?

Bezděk: Já národní měnu považuji za menší bariéru obchodu, než se často uvádí. Nakonec sladěnost české ekonomiky s eurovou oblastí tolik neovlivní samotné euro, jako spíše to, že již nyní (při české koruně) sem tečou zahraniční investice a ty dříve či později způsobí sladění dechu české ekonomiky s vyspělou Evropou. Ty nevidíš žádné rozumné argumenty pro korunu?

Sedláček: Často se tvrdí, že národní měna nás chrání před šoky. Občas je to pravda, ale platí i opak: volný směnný kurz může být sám i zdrojem zmíněného šoku. Například prudké posilování koruny by klidně bylo možné považovat za takový externí šok pro české výrobce. A to nemluvím o možných umělých spekulacích proti koruně.

Bezděk: Je pravda, že kurz může být zdrojem šoků. Ale na druhou stranu pokud bude naše domácí hospodářská politika prováděna rozumně, bude výsledkem postupné posilování kurzu koruny, a to za nás neinflačně odpracuje kus potřebného srovnání cenové (a také platové) hladiny v Česku a třeba v Německu.
Někdy mám pocit, že diskuze na téma euro končí závěrem, že přípravu si musíme odpracovat, snížit fiskální deficity, udržet nízkou inflaci a podobně. A po vstupu do eurozóny už evropská měna, či lépe řečeno Evropská centrální banka (ECB) všechno vyřeší a ohlídá za nás. Přitom to je právě naopak: zavedením eura nároky na českou hospodářskou politiku vzrostou, neboť bude mít k dispozici už jen fiskální kanál.
Veškeré makroekonmické šoky, které ji mo-hou postihnout, bude muset řešit pouze fiskální politika. S ohledem na malý význam české ekonomiky pro celou Evropskou unii nelze očekávat, že by ECB jen kvůli situaci v Česku reagovala pohybem úrokových sazeb.
Nároky kladené na fiskál tak výrazně vzrostou. A přitom my dnes nejsme schopni ani při šesti-procentním růstu ekonomiky odstranit deficit veřejných rozpočtů či dodržovat střednědobé výdajové rámce. A toto si budeme muset skutečně nejdříve odpracovat, nebo pro nás euro zůstane navždy jen fatou morganou.
Občas si kladu otázku, proč ze staré EU-15 zůstaly mimo euro o vlastní vůli právě ty státy, které byly vždy dávány za příklad zodpovědné fiskální politiky, jako Velká Británie, Švédsko či Dánsko. A naopak fiskální hříšníci typu Itálie, Francie, Belgie či Německo byli eurem, respektive Evropskou komisí a ECB přivítáni s otevřenou náručí.
Ať tak či onak, Česko dle přístupových dohod euro zavést musí, my tuto rozhodovací diskreci nemáme. A je také fakt, že jakkoliv uvolněná fiskální pravidla eurozóny jsou pořád lepší než fiskální relativismus, kterého jsme v Česku posledních deset let svědky.

TOMÁŠ SEDLÁČEK (1977) je hlavním makroekonomem hospodářských strategií ČSOB. Je stipendistou Yale University a dokončuje své doktorandské studium na Karlově univerzitě, kde pravidelně přednáší. V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla, poté jako expertní poradce ministra financí. Yale Economic Review (2006) jej zařadil mezi pětici perspektivních mladých ekonomů.

VLADIMÍR BEZDĚK (1974) je generálním ředitelem společnosti AEGON ČR. Profesní dráhu zahájil před deseti lety v ČNB. Spolupracoval s třemi vládami, s týmem odborníků připravoval podklady pro rozhodnutí o podobě penzijní reformy (tzv. Bezděkova komise). Věnoval se rovněž spolupráci s Transparency International ČR. Studoval v Česku i v zahraničí. O penzijních reformách přednáší na konferencích i vysokých školách a publikuje v odborném tisku.