Přinese euro měnovou reformu?

Nejprve je vhodné rekapitulovat, co se tehdy vlastně stalo. Navzdory slibům vlády byla 1. června 1953 stará koruna nahrazena novou v přepočtu 1:5. Tato výměna ovšem proběhla tak, aby poškodila držitele větších částek. Na osobu bylo vyměněno 300 starých korun v poměru 1:5. Pokud byl občan pokládán za vykořisťovatele (někoho zaměstnával), nebyly mu vyměněny vůbec. Vše nad tuto částku bylo vyměněno 1:50. Vklady na knížkách závodního spoření, spoření žáků a vklady laureátů státních cen v poměru 1:5.

Ostatní vklady byly počítány diferencovaně podle pásem: od částek do 5 tisíc korun v poměru 1:5 až po sumy nad 50 tisíc, které byly na nové koruny převedeny v poměru 1:30. Ostatní vklady uložené mezi 16. a 30. květnem 1953 v poměru 1:50. Vázané vklady (na nichž byla podle odhadů celková suma 80 miliard starých korun) byly bez náhrad zrušeny. Platy, důchody, stipendia, daně, půjčky a pojistné se přepočítávaly 1:5.

Navíc stát přestal uznávat své finanční závazky plynoucí z vydaných dluhopisů – předválečných i poválečných, domácích i zahraničních. Šlo tedy vlastně o státní bankrot. Tehdejší komunistické Československo se dobrovolně vzdalo zvyklostí uznávaných civilizovanými zeměmi. Koruna nadlouho ztratila konvertibilitu. Celkem stát cestou měnové reformy zkonfiskoval více než 22 miliard nových korun.

To byla gigantická částka, která by v přepočtu na dnešní peníze vydala možná i na více než tisíc miliard korun. Komunistická vláda tehdy okradla národ o šokující sumu peněz, čímž zabila hned tři mouchy jednou ranou: za prvé se zbavila velkých dluhů, které hrozily bankrotem. Za druhé zastavila inflační tlaky, které byly ve stalinistické ekonomice nepřípustné. A samozřejmě za třetí ekonomicky zlikvidovala nepřítele – vrstvy lidí, kteří měli ještě nějaký majetek.

Může se něco podobného stát i v současnosti? Může být euro zavedeno za takových podmínek, které by těžce postihly lidi s úsporami? Jednoduchá odpověď zní – ne, něco takového již není možné.

Důvodů je více. Především, státní dluh Česka sice není malý, ale jeho splácení nepředstavuje zásadní problém. I kdyby příští volby vyhrála populistická utrácivá vláda, znehodnocení úspor a nesplácení dluhů by nebylo nutné a vlastně ani možné. Kdyby to vláda udělala, mohla by se připravit na to, že jí již nikdo nikdy žádné peníze nepůjčí. Vyřadit se z civilizované společnosti dnes nechtějí ani největší populisté z české politické scény.

Za druhé, euro se v žádné zemi nezavádí proto, aby lidi připravilo o úspory. Přepočet úspor a dluhů na euro vždy probíhá na základě tržního kurzu místní měny, takže nikdo nebude neoprávněně ošizen ani zvýhodněn. Velké i malé částky budou přepočteny podle stejného kurzu, což je podstatný rozdíl oproti roku 1953.

Největší rozdíl je však ve skutečnosti, že „měna“ v roce 1953 byla provedena i s cílem odříznout československou ekonomiku od světa, zatímco euro bude zavedeno z přesně opačného důvodu.

Až Česko přijme euro, stane se definitivně součástí západního světa, který sice není vůbec dokonalý, ale který uznává jasná pravidla. Jedním z nich je i zásada, že právo na majetek je nedotknutelné a že stát se nesmí chovat jako lupič.

Autor je ředitel pro strategii Partners. Článek napsal pro Deník.