Euro ve světle finanční krize

Problémy evropských bank vedou k otázce, zda je žádoucí, či nežádoucí, aby Česká republika přijala euro co nejdříve. Jak se tato problematika jeví ve světle finanční krize?

Nejprve je nutné ujasnit si termíny. Příliš časté používání spojení „finanční krize“ rozmlžilo jeho význam. Mnohdy bývá význam posunut ve smyslu „hospodářská krize“, často dokonce s poukazem na „nejhorší hospodářskou krizi od třicátých let“. Podobné konstrukce se vyskytují v médiích nevalné kvality, jejichž zájmem je vyrobit senzaci a podnítit čtenářovu či posluchačovu morbidní zvědavost.

Pokles akciových burz je méně důležitý, než se zdá

Skutečná krize se však týká jen úzkých, byť významných segmentů finančního trhu. Především jde o mezibankovní trhy v USA, západní Evropě a některých jiných zemích, včetně například Ruska. Tyto trhy byly ochromeny vzájemnou nedůvěrou, protože banky se bály obchodovat mezi sebou kvůli obavám z platební neschopnosti protistrany.

Tento mechanismus vedl k zamrznutí mezibankovních trhů. Delší pokračování tohoto stavu by mohlo mít velmi nebezpečné důsledky na poskytování úvěrů, hospodářský růst a zaměstnanost. Proto západní vlády v čele s USA byly nuceny zasáhnout masivní rekapitalizací bank. Alternativou bylo rozpoutání skutečné hospodářské krize.

Je tedy zásadní rozdíl mezi finanční krizí (která nemusí mít závažné dopady na reálnou ekonomiku) a mezi hospodářskou krizí, která je extrémně negativním sociálním jevem.

Je rozdíl mezi krizí a recesí; recese je jen mírné a krátkodobé oslabení ekonomiky.
Bývá nepříjemným, avšak nikoli fatálním jevem. Pokud jde o pokles akciových burz - je mnohem méně důležitý, než se zdá. Akcie občas rostou, občas klesají. Žádný pokles není trvalý a dlouhodobý investor se nemusí přehnaně starat. Tato rozlišení je třeba znát, je-li řeč o tom, co to vlastně finanční krize je.

A co vztah krize a eura?

Je vysoce pravděpodobné, že finanční krize by se České republiky dotkla mnohem více, kdybychom již nyní byli v eurozóně. Euro znamená odstranění mnoha bariér. České banky, pojišťovny a penzijní fondy by dozajista měly v portfoliích mnohem více rizikových investic, kdybychom již měli euro. Skutečnost, že české finanční instituce jsou relativně „v pohodě“, je možná i důsledkem relativní izolovanosti finančních trhů v důsledku existence koruny.

Můžeme tedy tvrdit, že koruna nás zachránila? Ne na sto procent. Island má také svoji měnu, která se shodou okolností rovněž jmenuje koruna. Přesto tento malý stát pocítil dopady finanční krize tak drtivě, že patrně přeroste i v krizi h o s p o d á ř s k o u .

Vlastní měna Island před krizí nijak neochránila. Proč: Island zaznamenával již řadu let obrovskou úvěrovou expanzi. Jeho ekonomika byla již v roce 2006 přehřátá a zralá na recesi. Islandská centrální banka nebyla schopna přehřátou ekonomiku zchladit.

Expanze pokračovala. V roce 2008 měla jen samotná banka Kaupling (Kaupthing) objem aktiv v hodnotě 623 procent islandského hrubého domácího produktu a objem bankovních úvěrů převýšil trojnásobek HDP. Pak nastala krize mezibankovního trhu, která islandské banky doslova potopila - a s nimi i celou ostrovní ekonomiku.

Island jako příklad pro nás Je islandský případ zásadním důvodem pro přijetí společné měny? Rovněž nikoli. Kdyby Island hypoteticky přijal euro již v roce 1999, možná by na tom byl stejně jako dnes, možná dokonce hůře. Růst objemu peněz v malé otevřené ekonomice byl totiž tak obrovský, že ani úrokové sazby přesahující deset procent nedokázaly hospodářství ochladit. Kdyby Island aplikoval nízké úrokové sazby stanovené Evropskou centrální bankou, trpěl by zřejmě ještě horší inflací a větší mírou přehřátí ekonomiky.

Vzpomeňme si na českou ekonomiku v roce 1997: pevná vazba koruny na koš měn DEM-USD nepomohla, naopak byla zdrojem problémů. Po květnové měnové krizi musela Česká národní banka devalvovat a uvolnit kurz, což byl krok, který se osvědčil. Islandská koruna nyní meziročně ztratila 49 procent vůči euru. Slabší měna pomůže ekonomice zvýšit mezinárodní konkurenceschopnost a vyrovnat se s důsledky šoku způsobeného finanční krizí. Byl by Island na tom lépe, kdyby přijal euro ještě před krizí? Téměř jistě nikoli.

Co z toho všeho prakticky vyplývá: měnová unie funguje jako zesilovač. V dobách hospodářského růstu jej urychluje, protože usnadňuje mezinárodní toky kapitálu. To se ovšem v dobách finanční krize může projevit jako problém. Navíc ekonomika s vlastní měnou nepostrádá důležitý adaptivní mechanismus: možnost oslabení měny. Euro má své nepopiratelné výhody, ale nejde o zázračný lék bez vedlejších účinků.

Autor je ředitel strategie Partners. Psáno pro Lidové noviny.