https://www.finmag.cz/finance/262520-proc-se-nebude-opakovat-rok-1929
Proč se nebude opakovat rok 1929
Banky přijímají vklady a půjčují peníze na úvěr. Úvěr pochází od slova „věřit“, stejně jako slovo „kredit“ pochází z latinského slovesa credere, které má tentýž význam. Proč jsou úvěry vůbec nutné?
O důležitosti úvěru se přesvědčí každý, kdo chce podnikat anebo kdo nechce prožít celý život v podnájmu. Úvěr vytváří pracovní místa. Bez úvěru by nemohla existovat lidská civilizace tak, jak ji známe. Úvěr existoval již v Babylónii a bez úvěrové ekonomiky by neexistovala například italská renesance.
Odkud jsou peníze
Vkladatelé za normálních okolností své peníze z větší části nevybírají, takže není zapotřebí, aby banky plně kryly své vklady hotovostí. Ve skutečnosti banky kryjí hotovostními rezervami jen zlomek vkladů, zbytek půjčují.
A nejen to. Laikové bývají obvykle šokováni, když zjistí, že banky půjčují více peněz, než kolik prostředků ve skutečnosti mají k dispozici díky vkladovým účtům. Jak je něco takového vůbec možné? Není to podvod? A odkud banky peníze berou, tisknou je snad?
Ne, není to podvod. Bankovnictví nefunguje na základě žádné tajemné konspirace, nýbrž matematiky na úrovni střední školy. Jen malá část peněz v oběhu má fyzickou podobu bankovek. Ani za časů zlatého standardu nebyla většina peněz kryta zlatem: většina peněz v oběhu zkrátka vzniká jako účetní položka v rozvahách bank.
Aby banky mohly udržet likviditu – neboli schopnost mít na účtech dostatek hotovosti –, musí spolu neustále obchodovat. Banky si půjčují peníze mezi sebou, někdy jen přes noc, někdy na delší dobu. Koloběh peněz slouží k udržení likvidity. Ta umožňuje bankám dostát závazkům a mít přitom méně hotovosti, než kolik by jinak bylo zapotřebí. Šarlatánství? Ne, jen matematika.
Kdy nastane krize
Stabilita bankovního systému stojí na koloběhu peněz a ten stojí na důvěře. Banky, které si navzájem půjčují, si musí důvěřovat. Jinak likvidita vysychá a banky mají problém. Nejen banky: vkladatelé mají problém, protože jejich peníze jsou v ohrožení.
Podniky mají problém, protože bez investičního úvěru nebudou moci tvořit nová pracovní místa a bez provozního úvěru možná nebude na platy příští měsíc. Stát má problém, protože při podobném vývoji nebude mít za chvíli kdo platit daně. Zkrátka, bez důvěry v bankovnictví jsou v maléru všichni. Zcela solidárně.
Proto není divu, že vlády a centrální banky se snaží zabránit bankovní krizi veškerými prostředky. A je jedno, zda je řeč o pravicových, nebo levicových politicích. Miloš Zeman koncem 90. let stejně jako George Bush, Gordon Brown, Angela Merkelová nebo i Vladimir Putin v současnosti.
Když padnou banky, nastane krize se vším všudy: s masovou nezaměstnaností, hladem a tendencemi k politickým extrémům. Tak tomu bylo ve 30. letech. Světovou hospodářskou krizi totiž nerozpoutal tzv. burzovní krach na Wall Streetu v říjnu 1929, ale ztráta důvěry v systém a řetězec pádů mnoha tisíc bank.
Moderní centrální bankéři mají perfektně nastudovanou historii třicátých let. Svalnaté řeči typu „jenom nechte bankéře smažit se ve vlastní šťávě“ nyní ustupují a nastupují snahy najít rozumné řešení – tedy jiné než podle scénáře 30. let.
Jinými slovy: je-li dnes řeč o „bankovní krizi“, je tím míněno selhání mezibankovního trhu, který poskytuje bankám likviditu. Tento mezibankovní trh je nyní podporován a částečně suplován centrálními bankami. Diagnóza je známa a léčebné prostředky jsou k dispozici. Velká krize se nebude opakovat.
Autor je ředitel strategie Partners. Psáno pro Reflex. Foto: Profimedia.cz.
Nejnovější podcasty