Banky a stát se mají rádi

„Nesouhlasíme s jakýmkoli vměšováním politiků do záležitostí privátních firem, neboť to je v rozporu s podmínkami trhu,“ prohlásila mluvčí České spořitelny Klára Gajdušková na iniciativu vedoucí k zpřehlednění bankovních sazebníků a v důsledku pak i snížení poplatků za základní bankovní služby, kterou na počátku srpna tohoto roku prezentovali představitelé KDU-ČSL a serveru www.bankovnipoplatky.com.

Dnes tu máme situaci opačnou. Záchrana bank ve světě přijde daňové poplatníky na stovky miliard dolarů. Mluvčí banky ale řekla to, co si řada bankéřů zřejmě myslí a podle toho se i chová – pokud se nám daří, nemluvte nám do ničeho, když přijde krize, považujeme za samozřejmé, že nám stát pomůže.

No a v zásadě to tak i v praxi funguje. Krize je tu a politici v obavách z jejího šíření slibují, jednají a rozdávají. Počínaje přímým vstupem do finančních institucí (nepřesně označené jako znárodnění), přes garance za mezibankovní půjčky a uvolnění hotovosti do finančního systému (pochopitelné a smysluplné) a konče odkupem špatných aktiv. To už je ale nepochopitelné. Jak k tomu přijdou jiní podnikatelé?

Koneckonců daně odevzdávají všichni. To samé platí i o míře a různorodosti regulace dalších odvětví. Špatných aktiv by se zajisté rád zbavil kdekdo. Jak je to tedy s tím trhem privátních firem, do kterého stát nemá zasahovat?

Jsme v bludném kruhu. Jak někdo nedávno vtipně napsal – když dlužíte tisíc korun, pošlou na vás exekutora bez otálení, když dlužíte 50 milionů, poskytne vám banka další úvěr, aby neztratila významného klienta.

V aktuální situaci je to podobné, jen v opačném gardu. Když skončí Karlovarský porcelán, je to sice smutné, ale co by s tím stát měl dělat? Když by hrozil krach banky, kde mají své peníze statisíce klientů, stát napumpuje do banky peníze téměř bez mrknutí oka. Peníze daňových poplatníků.

Politikové napříč EU a v USA se nyní shodnou - musíme zamezit pádům dalších „Lehmanů“. Vskutku „tržní“ a „spravedlivý“ přístup. Hlavně ale přístup krátkozraký. Ano, je pravda, že to akciové trhy rozhýbalo směrem nahoru (aby také ne, při slibovaných objemech v řádu bilionů eur), ale za jakou cenu? A na jak dlouho?

K očistnému procesu tak nikdy nedojde, protože nedojde ke skutečnému pádu. Finanční instituce se otřepou, pár let se bude investovat poněkud konzervativněji a pak můžeme zažívat stejnou situaci jako dnes - třeba jen v inovované podobě.

Vždyť on to poplatník unese, děláme to stejně jen kvůli němu… Na závěr se hodí slova amerického miliardáře George Sorose o plánech amerického ministra financí: „Je to v podstatě stejný druh finančního inženýrství, který nás dostal do problémů.“

Autor je provozovatel www.bankovnipoplatky.com. Foto: Profimedia.cz