Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Slibem nezarmoutíš

| 12. 12. 2008

Etické kodexy se staly hitem finančního trhu. Mají sloužit jako důkaz poctivosti členů příslušné asociace. Někdy jsou jen chabou formální náhražkou naléhavě potřebných změn.

Slibem nezarmoutíš

S etickými kodexy jsme se setkali všichni. Často se o nich mluví a různé asociace, komory a další profesní sdružení doprovázejí jejich přijetí velkou publicitou. Všichni se přitom snaží vytvořit představu, že etický kodex řeší všechny problémy možného neetického chování svých členů a téma vztahů ke klientům již proto není třeba otevírat.

Jak poznat dobrý kodex?

To, že se nějaký dokument jmenuje "etický kodex", ještě neznamená, že jeho dodržování povede k nějaké změně. Některé kodexy – nejslavněji asi Etický kodex České bankovní asociace – totiž pouze jinými slovy přepisují zákonné povinnosti subjektů podnikajících v nějakém oboru. Seznam povinností je tak sice čitelnější než louskání jednotlivých paragrafů zákona, ale pro klienty nic víc nepřináší.

Pokud má mít etický kodex nějaký smysl, musí přinášet něco navíc, něco, co nevyžaduje zákon, co posouvá zásadním způsobem kvalitu poskytovaných služeb a přináší klientům více jistoty, musí mít skutečně reálný dopad na podnikání v určitém oboru, ale hlavně v sobě musí mít zahrnuty kontrolní mechanismy a způsob, jakým bude jeho dodržování zajištěno.

Utajené kodexy

Není například problém připravit etický kodex, který bude velmi přísný a detailní, ale bude upravovat jen malé procento vztahů ke klientům, které jsou nejméně problémové. Členové asociace budou tvrdit, že mají přísný kodex a další regulace netřeba, ale přitom se etika jejich podnikání vlastně žádným podstatným způsobem nezlepší.

Nebo máme etický kodex, který svým signatářům stanovuje pravidla nad rámec zákona, skutečně užitečná pro zlepšení postavení klientů či zvýšení jejich bezpečí.

Jenže o tomto kodexu téměř nikdo neví, a hlavně o něm nejsou informováni klienti. Dobrý etický kodex tak musí splňovat ještě jedno základní pravidlo – musí se o něm vědět. Řada asociací má texty kodexů umístěné někde na webu, ale její členové nemají povinnost o etickém kodexu informovat své klienty.

Není samozřejmě nutné dávat každému klientovi přímo výtisk kodexu, ale umístění na viditelném místě webu finanční instituce a informace o etickém kodexu v propagačních a informačních materiálech by měly být samozřejmostí.

Někdy je utajení kodexů až paradoxní a komické. Například když jedna spotřebitelská organizace testovala fungování etického kodexu bank, tak zjistila, že na pobočce jedné z nich pracovníkovi spotřebitelské organizace odmítli etický kodex poskytnout, protože jde údajně o interní dokument banky, který není určen pro klienty.

Historka by to byla samozřejmě úsměvná, pokud by šlo o ojedinělý případ. Ale ukázalo se, že řada pracovníků bank vůbec netuší, že něco jako etický kodex vůbec existuje.

Za přečin trest – nebo ne?

Každý ví, že porušování pravidel není správné – mimo jiné i proto, že pokud vás někdo chytí, budete potrestáni. Jak vážně by ale společnost brala zákony, za jejichž porušování by nebyla stanovena žádná sankce?

Stejný problém přitom stojí před autory některých etických kodexů v Čechách. Zatímco při porušení jedněch kodexů může být udělena pokuta, provinilec může být z asociace vyloučen, a vše může být dokonce zveřejněno, v jiných případech nic takového nehrozí. Členové asociace se totiž mohou dohodnout, že se porušení jejich etického kodexu nebude nijak trestat. Typickým příkladem je zde opět etický kodex České bankovní asociace.

Ve světě je přitom dodržování etických kodexů a samoregulační sankce považováno za často lepší nástroj regulace finančního trhu než zákroky dozorového orgánu. Většina účastníků chápe, že dlouhodobě mohou být úspěšní jen na trhu, na kterém klienti finančním institucím věří.

Česká mentalita je ale v některých segmentech nastavena tak, že silným institucím projde úplně vše, stačí se jen tvářit zodpovědně a nahlas mluvit o etice. V takovém prostředí nemohou samočisticí mechanismy fungovat a trh sám nemá schopnost zbavit se praktik, které ohrožují jeho dlouhodobou stabilitu.

Umíme se poučit z chyb?

I v případě, že etický kodex umožňuje odstranit z trhu nejhorší praktiky, měl by sloužit ještě k jedné věci: být pravidelně vyhodnocován tak, aby bylo možno zjistit jeho účinnost. V zahraničí řada asociací (někdy dokonce i ve spolupráci s regulátorem a spotřebitelskými organizacemi) jednou ročně vyhodnocuje, jaké případy porušení etického kodexu asociace řešila, jak často se opakují a jak předejít tomu, aby se podobné problémy objevovaly znovu.

V Čechách takto ale bohužel nepracuje ani jedna asociace. Nicméně některé z nich mají své etické kodexy nastaveny dobře – asi nejúčinnější jsou etické kodexy Asociace pro kapitálový trh a Asociace finančních poradců a finančních zprostředkovatelů – jiné by testem účinnosti a přidané hodnoty neprošly ani omylem…

Autor je ředitelem Partners pro rozvoj. Foto: Profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš ProuzaTomáš Prouza
Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!