Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pojištění vkladů – i stát umí hrát poker

Finanční krize otřásá světovým hospodářstvím, banky ztrácejí na důvěře a pozornost veřejnosti se upíná na státní pojištění vkladů, jako na pojistku „proti nejhoršímu“.

Limit pojištění vkladů v řadě zemí roste. V některých zemích až na 100 %. V ČR byl tento limit zvýšen na 50 tisíc eur. Zabrání tato opatření masivním výběrům z bank a z toho vyplývajícímu kolapsu finančního systému? Ano, ale z jiných důvodů, než se může zdát.

Motivem státního pojištění vkladů je situace, kdy se nějaká banka dostane do problémů a lidé z ní chtějí vybrat všechny peníze, což pro ni znamená poslední ránu a jistotu bankrotu. Banka se nechá padnout nebo prodá a střadatelé jsou odškodněni ze státní kasy.

To je správná úvaha, nabízí se nicméně otázka, zdali tato situace - krach jedné banky a nevyplacení střadatelů - může nastat. Finanční sektor je natolik provázán, že pád jedné konkrétní instituce vyústí spíše v její převzetí konkurencí a samotní vkladatelé nejsou ohroženi.

Stát zde zasahuje spíše ve formě kapitálových injekcí postiženým institucím, jak můžeme v poslední době sledovat. Skutečný problém by nastal při krachu bank napříč ekonomikami EU, USA, Japonska, atd. Globální krach finančního systému. Pokud by se něčeho měli vkladatelé bát, tak tohoto.

Tři alternativy

Podívejme se na reálné varianty řešení takové situace. Zkrachují-li všechny banky a vkladatelé se obrátí na stát, tak ten má tři možnosti, jak peníze získat:

1. Vyplatit pohledávky občanů z deficitu státního rozpočtu. Ten ale musí být financován, stát proto emituje obrovské množství dluhopisů, aby peníze získal. Ale tady se dostáváme do slepé uličky. Kdo kupuje státní dluhopisy? Občané prostřednictvím bank, penzijních fondů, životních pojištění a podílových fondů. Ti je ale koupit nemohou, protože peníze mají ve zkrachovalé bance. Stát nemá odkud brát.

2. Půjčka od mezinárodní instituce - Světové banky, Mezinárodního měnového fondu. Do jisté míry ano, ale vyplatit se může opět jen to, co tam státy vložily. Na tak vážnou situaci by prostředky nestačily.

3. Natisknout peníze a občany vyplatit - nejhorší varianta, jež by vedla k hyperinflaci a následným katastrofálním důsledkům pro hospodářství.

Globální finanční krach spadá do tzv. kategorie Černá labuť, (Black Swan), jde o vysoce nepravděpodobné riziko, které způsobí tak masivní škody, že v podstatě neexistuje způsob, jak se proti němu zajistit (dalšími příklady může být pád meteoritu, smrtící virus nebo raketový růst hladiny oceánů).

Mohl by však nastat jen tehdy, pokud by vkladatelé začali bezdůvodně vybírat vklady. To ale neudělají, drtivá většina lidí peníze už do slamníků nedává.

Fiktivní a přitom skutečná ochrana

A tady přichází na scénu kouzlo státního pojištění vkladů. Občané své peníze v bance nechají, protože mají státní záruku (i když v podstatě fiktivní), že budou vyplaceni. Banky se nemusí bát "runů" a stát se nemusí bát, že bude muset skutečně věřitele vyplácet. Tím pádem je finanční sektor, potažmo celá ekonomika v bezpečí.

Tento příklad nápadně připomíná partičku pokeru, kdy stát sebevědomě vystupuje jako hráč s nejvyšší kartou, i když v ruce nemá vůbec nic. Dokud mu to hráči "baští", není problém. V momentě, kdy musí karty ukázat, problém nastane.

Státní pojištění vkladů je ukázkový příklad toho, jak důležitá je v moderním ekonomickém systému důvěra. Jako nástroj stabilizace a zajištění funguje skvěle. Nicméně jeho síla spočívá v tom, že nikdy nebude skutečně vyzkoušeno. Můžeme být klidní, nikdo nedá "na stůl" tolik peněz, aby se státu na karty podíval.

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK