Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kodex k ničemu II

Jak již zaznělo v první části této minianalýzy, „Etický kodex finančního trhu“ se snaží definovat desatero chování finanční instituce. A přesně naplňuje znaky formálního kusu papíru, který možná bude vypadat dobře při prezentaci médiím, ale žádné reálné změny nepřinese.

Před týdnem jsme publikovali článek Kodex k ničemu I. Co říká druhá část "desatera"?

4. průhlednost a srozumitelnost informací: Finanční instituce poskytuje klientům ohledně svých služeb a podmínek, za kterých jsou nabízeny, nezkreslené, pravdivé a jasné informace, srozumitelné pro průměrného klienta, na kterého je daný produkt zaměřen.

Tento bod v podstatě definuje celou podstatu "bankovního sporu" mezi státem a bankami v roce 2005. My jsme tvrdili, že informace jasné a srozumitelné nejsou, a potvrzovaly to i všechny průzkumy. Pokud tedy tento bod znamená, že se věci konečně změní, je to jen dobře. Některé věci se již dokonce měnit začaly, vedle dobře známého důrazu Asociace fondů a asset managementu na průhlednost kolekt2ivního investování velký krok kupředu udělala i Česká asociace pojišťoven s návrhem produktových listů pojištění.

Zároveň ale stále zůstává problém nesrozumitelnosti obchodních podmínek, komplikovanost ceníků, kdy si cenu jedné operace musí klient sečíst z několika položek, nemluvě o neprůhlednosti některých masivně propagovaných produktů (nejlepším příkladem je asi Dynamik České pojišťovny, rozhodně ale není osamocen). Velmi také pochybuji o tom, že by výše uvedená deklarace znamenala skutečné změny a tlak asociací na větší srozumitelnost. A pokud by asociace opravdu chtěly zjistit, že se toto pravidlo dodržuje, musely by financovat průběžné průzkumy, testující srozumitelnost informací pro "průměrného klienta" – a jejich výsledky zveřejňovat. K ničemu takovému ale jistě nedojde…

5. povinnost poskytovat dostatečné informace před uzavřením smlouvy a v průběhu jejího trvání: Finanční instituce poskytuje klientům dostatečné informace a vysvětlení týkající se budoucího nebo existujícího smluvního vztahu klienta s finanční institucí, včetně nabízené služby. Tyto informace poskytuje klientovi před uzavřením smlouvy v časovém předstihu přiměřeném pro prostudování smlouvy, a v průběhu trvání smlouvy klienta informuje o připravovaných změnách podmínek v časovém předstihu stanoveném ve smlouvě.

Rád bych zvolal – výborně, další naplnění požadavků ministerstva financí. Jenže jaká bude realita? Poskytnou banky klientům úvěrové smlouvy dopředu nebo dokonce umístí vzorové smlouvy na web, jak to činí řada splátkových společností? Dají finanční ústavy právo klientům bez sankcí odejít, když nebudou se změnami souhlasit? A co se stane s produkty, které jsou na netransparentnosti založeny - třeba již výše zmíněný Dynamik, který umožňuje pojišťovně měnit poplatky dle libosti?

Ne, omlouvám se, zapomněl jsem tento bod dočíst do konce. Neprůhledné produkty jsou OK, stačí jen do smlouvy napsat, že jsou neprůhledné. Na zlepšení podmínek pro klienty nikdo pracovat nebude.

6. zákaz nevhodných motivačních postupů: Finanční instituce posuzuje vhodnost služby pro určitého klienta na základě skutečností zjištěných při jednání o smluvním vztahu a nenabízí službu budoucímu klientovi, u kterého je zřejmé nebo vysoce pravděpodobné, že by nemohl dostát svým smluvním závazkům. Při sjednávání smluv finanční instituce nenarušuje právo na soukromí klienta a nadměrně ho neobtěžuje. Respektuje klientovo právo na ochranu osobnosti.

Přiznám se, že tomuto bodu nerozumím. Respektive nadpis podle mne říká něco úplně jiného než text tohoto bodu. Text bodu šest v podstatě opakuje to, co je již jednou uvedeno v článku třetím, tedy že "Finanční instituce poskytuje klientům služby kvalifikovaně, profesionálně, čestně a svědomitě, s řádnou péčí, s přihlédnutím k individuálním podmínkám a požadavkům klientů."

Zákaz nevhodných motivačních postupů vnímám spíše jako zákaz nabízet klientovi jako bonus k jednomu produktu jiný, který nepotřebuje. Nevhodnou motivací ale může být i reklama, ukazující, jak jednoduché je se hodně zadlužit a vzbuzující pocit, že na to klient bude vždy mít. Ve světě je navíc podobně formulovaný zákaz vždy směřován ne vůči klientům, ale vůči distribučním sítím, ať už vlastním nebo externím a slouží k omezení missellingu. V Čechách se toto téma bohužel příliš nediskutuje, i když k praktikám některých prodejců je už pět minut po dvanácté.

Poslední čtyři body Kodexu si nechám na příště, nyní jen zopakuji odkaz na jeden opravdu dobrý kodex finančního trhu. Pochází z Irska, což je země, která regulaci příliš nemiluje – ale která dokázala pochopit, že občas musí přísná pravidla být. Podívejte se na stránky irského finančního regulátora, odkaz na "Consumer Protection Code" najdete uprostřed stránky.

Autor je ředitelem pro rozvoj a péči o klienty společnosti Partners.
Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK