Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Britská inspirace

Vladimír Bezděk
Vladimír Bezděk
31. 10. 2007

Na rozdíl od Anglie nemáme v Česku spolehlivou statistiku ohledně distribuce úspor mezi obyvatelstvem podle výše jejich příjmů či věku. Musíme tudíž vycházet pouze z agregátních dat. Ta však nejsou nijak příznivá. Míra úspor domácností setrvale klesá. Zatímco v roce 1995 průměrná domácnost šetřila více než 15% ze svých disponibilních příjmů, v roce 2006 to bylo stěží 5%.

Britská inspirace
"Téměř polovina dospělých nemá vůbec žádné úspory. Dva miliony domácností mají trvalé potíže pokrýt své závazky. Mladší ročníky, zejména lidé ve věku 18 až 30 let, jsou na tom v tomto ohledu hůře než domácnosti starších spoluobčanů. Pokud se nic nezmění, zakládáme si na velké problémy v budoucnosti."

To není katastrofická science fiction, nýbrž konstatování britské Financial Service Authority v jedné ze zpráv za rok 2006. Situace je dále komplikována rekordní úrovní zadlužení domácností dosahující v průměru 9 tisíc liber (bez hypoték) a rostoucím počtem osobních bankrotů, které v Británii v loňském roce poprvé překročily hranici 100 tisíc případů.

Proč se zdržovat četbou o finančních potížích domácností v Anglii? Protože vývoj ve Velké Británii je pro nás mnohem poučnější než by se na první pohled mohlo zdát.

Za prvé, inspirující je už samotný britský přístup k řešení problémů, tolik rozdílný od v Česku tak populární „pštrosí“ metody strkání hlavy do písku. Zřejmě ne náhodou začala Británie reformovat svůj penzijní systém už před více než dvaceti lety – tedy v době, kdy většina západní Evropy ještě plně užívala neudržitelných vymožeností "social welfare" státu.

Za druhé, respekt si zaslouží i široká veřejná debata o klíčových reformách, která se v Británii standardně vede. Podklady bývají veřejné, většinou jsou zpracovány odborně a teprve nad apolitickým, veřejným a odborným podkladem se vede (ostrá) politická diskuze. Málokdy se stává to, co v Česku známe až moc dobře: nejdříve se „politicky“ narýsují přípustné mantinely, v rámci kterých je následně možno (pokud vůbec) argumentovat odborně.

Férovým způsobem přistoupila britská vláda i k řešení problému nedostatečných úspor obyvatelstva. Požádala jednoho z klíčových představitelů britského finančního sektoru o vypracování návrhu systému, jak přesvědčit a pomoci nejohroženějším skupinám obyvatelstva lépe se finančně zabezpečit a jak zvýšit finanční vzdělanost obyvatelstva. Z hlediska afilace autora tohoto článku je potěšitelné, že touto pověřenou osobou se stal Otto Thoresen, šéf britské AEGON UK.

Thorensenova zpráva bude dokončena až v příštím roce, minulý týden však byla zveřejněna její průběžná verze, tzv. interim report (Thorensen Review of Generic Financial Advise).

Podstatou návrhu je vytvořit informačně-edukativní systém, který bude dostupný každému občanovi a který bude působit preventivně – tzn. cílem bude předcházet krizovým situacím, např. nedostatku úspor ve stáří či třeba riziku osobního bankrotu.

Na financování systému by se měl polovinou podílet finanční sektor a polovinou britská vláda. Osobně považuji takový „joint-venture“ mezi veřejnou a soukromou sférou za skvělé řešení, neboť každá strana „hlídá“ tu druhou (aby systém časem „nezbyroknatěl“ anebo aby nebyl zneužit ke skryté propagaci některých finančních produktů od některých poskytovatelů).

Britské inovace v těchto řešeních je třetí rovina, která může být pro Česko – oscilující občas mezi extrémy neviditelné ruky trhu na straně jedné a „řešením“ problémů nadměrným posilováním regulace na straně druhé – velmi inspirativní.

V neposlední řadě – za čtvrté – máme stejný, ne-li větší problém než  Britové. Na rozdíl od Anglie nemáme v Česku spolehlivou statistiku ohledně distribuce úspor mezi obyvatelstvem podle výše jejich příjmů či věku. Musíme tudíž vycházet pouze z agregátních dat. Ta však nejsou nijak příznivá. Míra úspor domácností setrvale klesá. Zatímco v roce 1995 průměrná domácnost šetřila více než 15% ze svých disponibilních příjmů, v roce 2006 to bylo stěží 5%.

Jak se za stejnou dobu zrychlil růst zadlužení domácností asi není třeba příliš rozvádět, data jsou všeobecně známá. Propředstavu se podívejte na grafy v pravém sloupci.

Situace by nebyla tak vážná, kdybychom mohli s klidným svědomím prohlásit, že o domácnosti bude postaráno alespoň v jejich důchodovém věku díky spolehlivému, stabilnímu a udržitelnému povinnému penzijnímu systému. Koneckonců, většina zadlužení souvisí s řešením otázky bydlení. A nízké úspory nemusejí tolik vadit v situaci, kdy povinný důchodový systém pokryje nezbytné výdaje a je celkově udržitelný.

Bohužel, jak všichni víme, takový výrok o důchodovém systému si v případě České republiky nemůžeme dovolit. Na jeho zásadní reformu stále jen čekáme a každým rokem odkladu reformy se zmenšuje pomyslný manévrovací prostor. Nedojde-li ke změně povinného důchodového systému, lze předpokládat, že nově přiznané důchody (ve vztahu k průměrné mzdě) budou u generace dnešních třicátníků (zadlužené hypotékami, zvykající si na pohodlí kreditních karet a všemožných spotřebitelských úvěrů a nevytvářející si úspory) o cca 10-20% nižší než u generace jejich rodičů.

Pravděpodobně tak i do budoucna potrvá (a spíše dále zesílí) trend, kdy 95 % příjmů domácnosti důchodců v ČR (2006) je závislých na státních platbách. V roce 1993, na počátku transformace, to bylo jen 92 %...

Jak z této šlamastyky ven?
  1. Nespoléhejme na stát. Více než kdy jindy bude za dvacet, třicet let platit ono okřídlené heslo „kdo šetří, má za tři“. Úspory na stáří je třeba začít systematicky vytvářet ne až v padesáti, ale již od pětadvaceti či třiceti let věku. V ideálním případě s využitím co nejširší škály nástrojů (penzijní připojištění a životní pojištění poskytující možnost participace zaměstnavatele a státní podporu; řešení bytové otázky; podílové fondy atd.)
  2. Vytvářejme tlak na stát a vládu (bez ohledu na její politické zabarvení), aby se i v Česku k vážným problémům přistupovalo čelem a včas.
  3. Do té doby však bude značná část úkolu finančního vzdělávání obyvatel ležet na kvalitních finančních poradcích a seriozních finančních společnostech.

Autor je generálním ředitelem AEGON Česká republika
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Vladimír Bezděk

Vladimír Bezděk

Profesní dráhu zahájil v roce 1997 v České národní bance. Za více než devět let působení v ČNB prošel několika útvary a pozicemi. Od roku 2003 pracoval jako koordinátor výzkum fiskální politiky a současně... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo