Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Hashtag proti státu

„Vynález“ hashtagu symbolicky vyznačuje dobu nastávající informační utopie. Hashtag umožnil třídit informace, aniž by je bylo předem potřeba nanosit na jednu hromadu, kterou by si pak mohl uzurpovat stát nebo jakákoli jiná instituce.

Na konci srpna uplynulo deset let ode dne, kdy byl prvně použit hashtag. Jako novïnářka hledám všude nová zajímavá témata, ale zrovna tahle zpráva mi přišla naprosto bezvýznamná. Sám symbol křížku „#“ už přece existuje dávno, tak proč bych se měla starat o výročí dne, kdy jen získal nový účel?

Při bližším pohledu mi ale začalo být jasné, že „vynález“ hashtagu nejde snadno odbýt jako pouhý přihlouplý popkulturní trend. Svým způsobem totiž odpověděl na řadu otázek, které vznesl Friedrich August von Hayek v eseji Využití znalostí ve společnosti (The Use of Knowledge in Society), poprvé publikované roku 1945.

Zrození hashtagu

Přítomnost sociálních médií ve všednodenním životě proměnila způsob, jakým si ve společnosti vyměňujeme informace. A zvláštního pozoru je hodná právě ta skutečnost, že v příspěvcích na sociálních sítích lze vyhledat téma pomocí prostého symbolu „#“. A všechny tyto decentralizované znalosti a informace jsou navíc stejným způsobem přístupné na téměř každé publikační platformě.

Přesně před deseti lety podnikatel Chris Messina v odkazu na SXSW, tehdy poměrně neznámý filmový a hudební festival v texaském Austinu, tweetnul s křížkem slovo „#barcamp”. Už na konci roku 2007 byl symbol hashtagu na Twitteru užit devíti tisíckrát. Dneska se jen na Twitteru každý den objeví přes 125 milionů hashtagů. Pokud k tomu připočítáme další platformy, kde se symbol používá, výsledné číslo bude ještě víc ohromující.

Ve své podstatě představuje hashtag prostředek, jak lidem zpřístupnit zásadní informace a vědomosti, které pak můžou uplatňovat ve svých životech – bez ohledu na to, čemu ty informace a vědomosti pocházejí a jaké bude nakonec jejich využití. Hashtag nám tak symbolicky připomíná, že se současnými technologiemi nastává doba informační utopie, a zároveň předznamenává , jak ohromné se v budoucnu může zvýšit kvalita našich životů.

Kořeny u Hayeka

V Hayekových časech před zrodem internetu byla dostupnost fakt a znalostí podstatně nižší než dnes. Vědění, ke kterému neexistuje jednoduchý všeobecný přístup, je extrémně roztříštěné a představuje potenciálně obrovský problém. Je totiž vůbec možné, aby společnost nějakým způsobem vědění shromažďovala, centralizovala, ale zároveň to dělala tak, aby si na něj žádná instituce nemohla udělat monopol?

Hayek to v eseji Využití znalostí ve společnosti vysvětluje následovně:

„Zvláštní charakter problému racionálního ekonomického řádu je dán právě tím, že znalost okolností, s nimiž musíme pracovat, tu nikdy není v koncentrované či integrované podobě, ale jedině v podobě rozptýlených kousků nedokonalých a často protikladných znalostí, které mají různí jedinci.“

Suma znalostí nezbytných pro vznik a udržení společenského řádu se nesmí koncentrovat v rukou státu nebo autoritářského jednotlivce. Podobné pokusy se v historii už mnohokrát ukázaly jako zhoubné.

Za feudalismu, kdy nebylo možné svobodně cestovat, mohli lidé skutečně poznat jen to, co jim nabízel jejich omezený svět. To brzdilo ekonomický růst. Postupně s přílivem lidí do měst rostla i vědomostní základna lidstva, protože lidé jednoduše častěji přicházeli do vzájemného kontaktu.

V dobách, kdy schopnost číst a psát nebyla zdaleka běžná, využívaly teokratické režimy tohoto nedostatku k udržování lidu v podřízenosti a poslušnosti. Když se lidé obávali božího trestu, ale zároveň si nemohli přečíst, co přesně jim Bůh nařizuje, jejich vládci mohli svatých textů využít k vlastním účelům a interpretovat je, jak se jim hodilo.

A tenhle problém se netýká jen tyranií a teokracií, ale všech autoritářských režimů. Jakmile jsou znalosti a informace vloženy do rukou jen několika vybraných jednotlivců, lidstvo jako celek na to doplácí.

Technologie byly často motorem pokroku. Knihtisk podnítil rozšíření znalosti čtení. Tato nová dovednost povzbudila vzdělávání a zlepšila vyhlídky lidstva. Mohli jsme mezi sebou lépe sdílet vědění, lépe se učit a zlepšovat to, co už objevili naši předchůdci, a to ku prospěchu všech.

Díky užívání hashtagu se dneska příspěvky na sociálních sítích organizují tak, že informace jsou snadno dostupné, ale přitom se nijak a nikam necentralizují. Vlády nemají pod kontrolou, kdo tweetuje a kdo ne. To si určují samy publikační platformy.

Myšlenka není intelektuálním vlastnictvím, a jako taková nemůže patřit konkrétnímu člověku. V tom je půvab hashtagu. Jakmile ho kdokoliv použije ve svém příspěvku, dává příslušnou informaci k dispozici všem, kdo by o ni mohli mít zájem. Hayek možná nedokázal předvídat vznik hashtagu, ale chápal význam ideje o shromažďování vědění na jednom místě, avšak bez toho, aby to místo kontroloval stát.  

Hayek říká:

„Spor se nevede o to, zda se má nebo nemá plánovat. Vede se o to, zda má být plánování centrální, zda má celý ekonomický systém vést jedna autorita, či zda má být plánování rozděleno mezi množství jednotlivců.“

Íránská twitterová revoluce

Lidé na celém světě dávají k dispozici informace a znalosti tím, že k nim jednoduše připíšou znak, notabene znak, který už existuje dávno. A tím jsou zároveň všechny relevantní informace roztříděné podle tématu a snadno přístupné prakticky komukoliv. V mnoha ohledech jde o ukázkový příklad spontánního řádu.

Vědění shromážděné Twitteru a dalších sociálních sítích ale neslouží jen k tomu, aby bylo rozšiřováno v intelektuálním slova smyslu. Míří ještě dál a zahrnuje lidskou zkušenost zakotvenou v čase a místě. Navzdory tomu, že Hayek by pravděpodobně nebyl s to předvídat všechny možnosti hashtagu, chápal zjevně velmi dobře, jak je vědění důležité v kontextu osobní zkušenosti či očitého svědectví.

„Stačí však malá úvaha, abychom nahlédli, že bezpochyby existují velmi důležité, ovšem neorganizované znalosti, které nelze nazvat vědeckými ve smyslu poznání obecných pravidel: znalosti zvláštních okolností prostoru a času.“

Pokud jste v roce 2009 během íránských voleb nebyli přítomni v centru Teheránu, nemohli jste mít sebemenší tušení, co se tam odehrává. Všechna média se odmlčela. Díky Twitteru a hashtagům ale utiskovaní občané našli místo, kde sdílet své zážitky a svědectví, jedinečně spojené místem a časem.

Právě skutečnost, že každý uživatel Twitteru měl vlastní a unikátní znalost situace ze svého úhlu pohledu, v důsledku umožnila široké pokrytí přítomných událostí. Tento fenomén je další z těch, které Hayek formuloval, aniž kdy předvídal existenci hashtagu:

„Dnes je módní bagatelizovat význam poznatků o zvláštních časových a prostorových okolnostech – toto podceňování úzce souvisí s tím, že se přičítá malý význam změně vůbec.“

Během voleb v Teheránu neměli lidé komunikující přes Twitter často schopnosti ani vzdělání, které obvykle opravňuje jejich držitele k šíření informací. Možná to nebyli lékaři a právníci, ale jejich jednotlivé prožitky a získané informace, kterou mezi sebou sdíleli, stály na počátku změny.

Vládě neprošlo, že zablokovala všechna média. Videa zachycující brutální činy se rozletěla do světa. Studenti a aktivisté se dokázali sjednotit a propojit mezi sebou, protože jediný prostý hashtag jim umožnil dohledat informace o místech shromažďování. Tito lidé si zřejmě neuvědomovali, že přepisují historii, ale přesně to se tehdy dělo.

Spontánní řád

Hashtagy jsou decentralizovanou spoluprací velkého množství jednotlivců. Každý, kdo sdílí své názory a vědomosti s okolním světem, se rozhoduje, že se na tomto šíření bude sám aktivně podílet. I k tomuto hledisku se Hayek vyjadřuje:

„Se zřetelem k těmto okolnostem je prakticky každý jedinec ve výhodě před ostatními, neboť má jedinečnou informaci, kterou by snad bylo lze prospěšně využít, ale kterou lze využít pouze tehdy, pokud jsou příslušná rozhodnutí ponechána na tomto jedinci, resp. pokud k nim dochází za jeho aktivní spolupráce.“

Pokud se v souvislosti se sdílením informací zmiňují sociální sítě, zní to často banálně nebo přímo pohrdavě. Ve světle existence tolika „fake news“ se zdá, že nesourodá směsice jednotlivců je tím posledním místem, kde bychom se dopátrali vědění.

Ale díky hashtagu nyní existuje způsob, jak vyhledat cokoliv, co je spojeno s jedinečným tématem, a získat široký záběr hledisek. Pořád sice platí, že zůstává na bedrech každého člověka, aby sám rozlišil, co je pravda, co propaganda nebo lež. Ale hashtag nám umožňuje být informováni způsobem, který je bezpochyby nejvíc decentralizovaný, nejspontánnější a nejprogresivnější z těch, které kdy lidstvo mělo k dispozici. 

Z angličtiny pro Finmag přeložila Anna Urbanová. V originálu si článek můžete přečíst na FEE.org

Brittany Hunterová

Brittany Hunterová

Spolueditorka a členka FEE – Nadace pro ekonomické vzdělávání. Vystudovala politologii na Utah Valley University. S pocitem, že studium jí nedává vše, co by chtěla, se náhodou dostala k tématu hospodářství volného trhu a... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK