Proč báťuška Putin nechce připomínat bolševickou revoluci

Výročí komunistického převratu si Rusko připomínalo do roku 2004. Tehdy se Putin osobně zasadil o to, aby napříště připomínka svržení prozatímní vlády přestala být v ruském kalendáři významným dnem, dnes jde o pracovní den jako jiný. Místo toho byl znovuoživen Den národní jednoty, který se slavíval za cara. Připomíná rok 1612, kdy byli z Moskvy vyhnaní Poláci, respektive polsko-litevská armáda, která město obsadila v době ruského bezvládí. Dřív se ovšem tento svátek slavíval 1. listopadu (22. října podle pravoslavného kalendáře), přesun o tři dny dopředu, směrem k výročí VŘSR, se dá vykládat jako snaha zatlačit výročí komunistického převratu do pozadí.

Aktuální číslo Finmagu

CO V NĚM TAKY NAJDETE

VŘSD. Velký říjnový socialistický debakl

Alternativní historie z pera ekonoma Pavla Kohouta. V roce 1918, po rudém převratu, jsou uprostřed Ruska zmítaného občanskou válkou nejdisciplinovanější vojenskou silou československé legie. Jaký bude svět, až potřou bolševika a car Mikuláš se vrátí na trůn?

Potřebuju Finmag

Ze symbolu atrakce

Nezůstává ale u ostentativního nezájmu. Státní První kanál, nejsledovanější televize v Rusku, natočil životopisný seriál o Lvu Trockém, po Leninovi druhém muži revoluce, kterého později odstavil a v mexickém exilu nechal zavraždit J. V. Stalin. Poselství seriálu, vysílaného v těchto dnech, je podle tvůrců i kritiků jasné: Revoluce je špatná. „Lidé by neměli být donuceni vyjít do ulic. Každá revoluce znamená krveprolití,“ říká generální ředitel Prvního kanálu Konstantin Ernst.

Není to ale tak, že by snad byla zakázána jakákoli připomínka VŘSR. V Petrohradu byly od víkendu jakési rekonstrukce revolučního kvasu, přehrávalo se vystoupení Lenina na obrněném voze, dokonce proběhla i rekonstrukce dobývání Zimního paláce. Stránky organizátorů vyzývaly turisty i místní občany Petrohradu, aby si sehnali dobové oblečení a stali se součástí tohoto ochotnického představení. Troufám si tvrdit, že kdyby se někdo o něco takového pokusil v roce 1977, tak by byl okamžitě sovětskou KGB zatčen a zavřen na dlouhá léta za hanobení svatých symbolů revoluce hereckou šmírou pro turisty.

Je vlastně pozoruhodné, že stačilo tak málo času a zbožštěná VŘSR klesla v Rusku do kategorie srovnatelné v Česku třeba s každoroční rekonstrukcí bitvy tří císařů u Slavkova. Ze symbolu turistickou atrakcí.

Kácení starých model

Vážně se má nebrát nejen Velká říjnová socialistická revoluce, ale ani její nejvýznamnější oběť, tedy car Mikuláš II. a jeho rodina. Mikuláše II. sice svrhla už revoluce v únoru 1917, ale bestiální vyvraždění carské rodiny bylo až dílo bolševiků v červenci 1918. Po rozpadu Sovětského svazu prohlásila pravoslavná církev cara za svatého a jeho kult je v Rusku poměrně rozšířený. 

Protože v Rusku se jen máloco děje náhodou, byl nenáhodou těsně před výročím VŘSR za mohutného přispění státu natočen velkofilm Matilda, který ukazuje „božského“ cara v poněkud nesvatém postavení milence slavné ruské baletky. Film vyvolal dokonce žhářský útok fanatických věřících, proti kterým úřady tvrdě zakročily, jinak se ale s velkým úspěchem promítá po celém Rusku.

Další, zřejmě kremelskými technology moci opět naplánované téma, otevřela Xenija Sobčaková, pohledná, jedenačtyřicetiletá kandidátka na ruskou prezidentku, o které se od počátku říká, že její kandidatura je s Kremlem minimálně koordinovaná, nejspíš ale rovnou Krelmem financovaná a řízená. Sobčaková si dovolila pár dní před stým výročím VŘSR znesvětit další ikonu – Vladimira Ilijiče Lenina. Navrhla, že by Rusové měli v referendu rozhodnout, jestli mumii vůdce bolševiků konečně nevynést z mauzolea na Rudém náměstí a pohřbít.

Dnes jako za cara

Krátce a stručně řečeno, dnešní ruský režim, jehož špičky užívají milionářské rezidence a jachty, dovolené tráví v obřích vilách na Riviéře a děti posílají na studia do Londýna, nemá a nechce mít s revolucionáři roku 1917 vůbec nic společného. Pokud něco připomíná, je to – v poněkud karikované podobě – poslední fáze carismu. Carismu, v němž si úzká šlupička Rusů skvěle žila, velká města jako Petrohrad, Moskva, nebo azbukou píšící Varšava doháněla Západ, ale drtivá většina normálních Rusů žila v bídě a zaostalosti. Po demokracii a svobodě západního typu nebylo tehdy, a pomalu ani dnes ani vidu. Putina a jeho dvůr lze proto pochopit – oslavovat v této konstelaci sté výročí VŘSR se jim může zdát nebezpečné. Co kdyby se historie zase jednou zopakovala.

Autor je redaktor MF Dnes