Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Uprchlíkem ve vlastní zemi

Před frontou utíkali nalehko, vždyť bude za měsíc zase vše při starém. Po třech letech si utečenci z východní Ukrajiny začínají v cizích městech připouštět, že to při starém nebude už nikdy.

„Když nás evakuovali, autobus měl nehodu. Převrátil se. Manželovi museli operovat hrudník,“ vypráví v pokojíku v osmém patře bytu v západoukrajinském Lvově sedmdesátiletá Valentina Kuvičková. S manželem žila odmala v nejvýchodnější části země v Luhanské oblasti ve městě Stanycja Luhanska. Jejich město se na několik měsíců ocitlo v nárazníkové zóně, ve které se střetávali ukrajinští vojáci s proruskými separatisty. Kuvičkovi žili v rodinném domě se zahradou, kde si chtěli užít klidné stáří s vnoučaty. Místo toho se s pár věcmi v igelitce museli rychle přesunout o patnáct set kilometrů dál na západ – do dvoupokojového bytu v centru Lvova, kde bydlí s cizím nájemníkem. Přišli o všechno, co měli. Jejich děti i vnoučata teď žijí roztroušeně po celé zemi.

Manželé Kuvičkovi. Foto Richard Bouda

„Nechceme se vrátit. Nic tam nefunguje. Nemocnice je rozbitá. Z jedné strany je Luhanská lidová republika a z druhé Ukrajina,“ rozhodí paní Valentina sice naštvaně, ale zároveň taky smířeně rukama. Vypadá, že novou situaci snáší mnohem lépe než její manžel, který se při jejím vyprávění několikrát rozpláče.

Kampak jedete?

Lidí jako Kuvičkovi teď žijí po celé Ukrajině téměř dva miliony. Kvůli až pejorativnímu vyznění pojmů jako uprchlíci, utečenci nebo migranti se těm, co byli nuceni opustit svoje domovy kvůli konfliktu na východě země, říká vnitřně přesídlené osoby. Ostatní Ukrajinci o nich vědí, stýkají se s nimi a často svým krajanům, mimochodem původně tak vzdáleným, jako jsou Pražanům obyvatelé Helsinek nebo Edinburghu, pomáhají.

„Propaganda tu funguje velice efektivně, a proto mívají lidé, kteří přemýšlejí nad útěkem, obrovský strach z toho, co je na západě země čeká,“ přibližuje Evžen Adámek, ředitel Oblastní charity Znojmo. Na Ukrajinu jezdí už od roku 2001 každý rok zhruba čtyřikrát.

Jak se společně blížíme k území ovládanému separatisty, houstne síť checkpointů s vojáky, kteří se vyptávají, kam jedeme, proč tam jedeme, co tam vezeme. Do měst ležících v asi sto kilometrů širokém pásu podél nárazníkové zóny, která dnes tvoří hranici mezi Ukrajinou a separatisty ovládanou částí země, se totiž dá dostat jen po vojenské kontrole. Logo charity na mohutné Toyotě Landcruiseru na vojáky sice trochu zapůsobí, přesto se vyptávají.


Tenhle článek vyšel v zářijovém čísle Finmagu. Pokud si ho chcete přečíst, kupte si aktuální číslo našeho časopisu nebo zauvažujte o výhodném dlouhodobém předplatném.

Martina Tlachová

Martina Tlachová

Reportérka České televize Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK