Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Posíláme děti do světa peněz. Jenže s nimi o penězích vůbec nemluvíme

Jaké dávat dětem kapesné a kdy začít. Proč mají děti vědět, kde a jak rodiče vydělávají peníze a kolik stojí vana plná horké vody. Proč jim neplatit za domácí práce. Jak to udělat, aby se na táboře neládovaly chipsy a colou. A taky: jak se zbavit malých protivů, co vám denně hulákají pod okny. To vše prozradí v druhém díle našeho rozhovoru psycholožka a matka dvou dětí Eva Höschlová.

V minulém rozhovoru jsme se bavili o tom, co kromě platu motivuje zaměstnance, a o psychologii času. Chtěl bych se teď dostat k tématu peněz a výchovy dětí. V čem dělají rodiče nejčastěji chyby?

Drtivá většina rodičů si přeje, aby děti rozuměly finančnímu světu lépe než oni, přitom se ale v rodinách o penězích skoro nemluví.

O čem mají s dětmi mluvit?

Například o tom, jak velký je rodinný rozpočet, jaké příjmy ho tvoří, kolik stojí bydlení, energie, jídlo a podobně. Dítě si musí o těchto věcech udělat představu poměrně brzy. Rodiče ho posílají do světa peněz, takže by mělo rozumět tomu, že vana plná horké vody něco stojí nebo že na dovolenou rodiče vydělávají celý rok.

Učí se finanční gramotnost ve škole?

V posledních letech se základy finanční gramotnosti začaly ve výuce objevovat, ale zatím je to na úplném začátku. Je velký nepoměr mezi tím, jakou důležitost hrají peníze a obecně všechny finanční a ekonomické záležitosti v našich životech, a kolik času těmto tématům věnují školní osnovy.

Věnuje se ekonomická psychologie například tomu, jak má rodič nakládat s kapesným pro dítě?

Samozřejmě.

Jaká je třeba ideální částka, kterou má dítě dostat?

Výše kapesného nebo za co dítě peníze utratí, není tak podstatné. Důležité spíš je, jakou formou rodiče dětem kapesné dávají.

Myslíte jak pravidelně?

Ano. Pokud dostává dítě peníze nárazově, kdykoli si řekne, je nižší šance, že se naučí s penězi rozumně pracovat, a třeba si něco ušetřit. Velký problém také je, když rodiče podlehnou prosbám dítěte a mimo kapesné jim dají peníze navíc – dítě si totiž řekne, že nemusí šetřit, protože stejně nakonec někde peníze sežene. Je potřeba na to jít úplně opačně a peníze mimo kapesné dítěti nedávat. Tím se naučí, že pokud si chce něco koupit, musí si na to nejdřív našetřit a neutrácet za nesmysly – tedy odkládat své požitky na později. To je pro dítě klíčová vlastnost do budoucna.

Je dobré dávat dětem kapesné hned od mala?

Většinový názor zní, že ano, přibližně od začátku školní docházky.

A v jakých časových intervalech?

Zpočátku se doporučuje kratší interval, například jednou týdně. Čím je dítě starší, tím je dobré interval prodlužovat klidně až na měsíc a úměrně s věkem zvyšovat i celkovou sumu. Je velmi důležité, aby intervaly mezi vyplácením kapesného byly vždy jasně dané. A jak jsem říkala, neustupovat od nich ani v případě, že dítě přidělenou částku utratilo dřív.

A co jiná forma kapesného? Vzpomínám si, že jsem jako malý dostával peníze například za natírání plotu nebo práci na zahradě.

Pokud jsou to výjimečné práce, které dělá dítě jednou za čas, tak je to úplně v pořádku. Problém je, pokud dostává dítě peníze za práci, kterou dělá každý den nebo týden.

Proč?

Protože peníze mění vnitřní motivaci za vnější. To, co by dřív dítě udělalo dobrovolně, nyní bez odměny neudělá. Mezi psychology se vypráví příběh o starém pánovi, kterému si pod okna chodily hrát děti. Hrozně přitom křičely a jeho to štvalo. Víte, v čem by udělal chybu?

Kdyby na ně začal křičet?

Ano, tím větší by mu pravděpodobně dělaly naschvály. On udělal opak, zavolal si je k oknu a řekl jim, že se mu líbí, jak si pod okny hrají. Ještě jim navíc slíbil, že jim dá dvacku, když si přijdou hrát i zítra. Takhle si chodily hrát první, druhý i třetí den, a pán jim dal pokaždé odměnu. Když přišly čtvrtý den, tak jim řekl, že si to rozmyslel a že už jim žádné peníze dávat nebude. Děti se urazily a řekly, že si teda půjdou hrát jinam. A měl od nich pokoj.

To je mazaný!

Pokud chcete dítě spolehlivě od nějaké činnosti odradit, začněte mu za ni platit a po chvíli přestaňte. Tím se vracíme zpátky. Když dítěti platíte pravidelně za domácí práce nebo prospěch, bude za ně už vždycky očekávat odměnu.

Chipsy a cola

V minulém rozhovoru jsme se bavili o tom, že úspěšní lidé se častěji orientují na budoucnost. Říkala jste, že je to schopnost, kterou lze do velké míry ovlivnit výchovou. K čemu by tedy měli rodiče děti vést?

Výchovou se dá opravdu do velké míry ovlivnit, jak bude dítě později úspěšné. Je potřeba děti učit, aby si odkládaly slast na později a nedostaly všechno hned. Zjistí tak, že o určitě věci je potřeba usilovat, a pak si jich budou i víc vážit. V opačném případě hrozí, že se z nich v dospělosti stanou lidé, kteří žijí od výplaty k výplatě – nic si neušetří a přemýšlejí maximálně v horizontu pár týdnů dopředu.

Vy sama máte dvě malé děti. Jak se je snažíte vychovávat, aby si udržely naučené návyky i v kolektivu ostatních dětí?

Čím víc dítě kontrolujete, tím větší je šance, že jakmile jako kontrolor zmizíte, tak dítě pravidla poruší. Je potřeba vychovávat tak, aby v sobě dítě mělo „vnitřního rodiče“, který ho hlídá. Výchovu by měli rodiče dělat hodně laskavě a citlivě, protože když dítě moc strašíte, když jste příliš přísní, vytvoří si v sobě přísného rodiče, bude se pořád trestat a mít nízké sebevědomí. Pokud ho naopak nebudete kontrolovat vůbec, nebude mít žádné kontrolní mechanismy a bude jako střela. Oba extrémy jsou špatně.

Jak vypadá ta střední cesta?

Rodiče by měli trpělivě vysvětlovat, proč jsou věci tak, jak jsou. Proč po něm určitou věc chtějí, jaký má smysl, když ji bude dělat. To samé v případě, pokud se rodičům něco nelíbí. Daleko lepší než zákazy je dítěti vysvětlit, proč to nepovažují za správné. A v neposlední řadě dítě učit, aby se co nejdřív začalo rozhodovat samo a přenést tak na něj zodpovědnost. Ptát se ho, jak by něco udělal, co mu přijde správné, zjišťovat jeho názory na svět okolo. Tak z něj pravděpodobně vychováte samostatné a zodpovědné dítě, o které se nebudete muset pořád starat.

Není praxe spíš opačná?

Ano. Hodně rodičů se trápí tím, že musí dětem neustále něco připomínat a kontrolovat je. Když se jich ale zeptáte, jestli někdy dali dítěti zodpovědnost, tak odpovědí, že ne. Prý by to nezvládlo. Jak se to pak ale má dítě naučit? Pokud bude rodič pořád všechno kontrolovat, tak si akorát zadělává na problém. Všechno kontrolovat je strašně vysilující.

Nebojí se rodiče, že bez nich děti udělají chybu?

Jen ať ji udělají! Ve většině případů je to dobře, chyby patří k učení a rozvoji.

A jak reagovat v případě, že dítě udělá chybu?

V tu chvíli musí být rodič co nejvíce laskavý. Protože když budou rodiče děti za chyby trestat, budou mít později ze selhání strach a nepůjdou do žádného rizika právě proto, aby neudělaly chybu. Je lepší dítěti vysvětlit, co udělalo špatně, aby si to uvědomilo, a vyžadovat, aby – pokud to jde – chybu napravilo. Odnese si pocit, že se díky tomu posunulo dál, příště chybu už nezopakuje, a navíc nebude mít strach jít kupředu.

Co když se jedná o nějaké důležité téma – například stravování nebo zmíněné nakládání s penězi? Když jsem se o tom s rodiči nedávno bavil, odsekli mi, že to není snadné, protože jsem z toho jako dítě ještě neměl rozum“.

To je častá výmluva. Opět je potřeba na to jít postupně a dítěte se na ty důležité otázky ptát už od mala: Jak si myslíš, že vypadá ideální jídelníček? Za co utrácíš kapesné? A za co utrácejí jiné děti? Tím zjistí, jaké má dítě o tématu znalosti, můžou dojít společně k nějaké shodě nebo úpravám, a nemusí mít strach, že jakmile dítě odjede na tábor, tak bude jíst chipsy a colu.

Eva Höschlová

Eva Höschlová

Psychologii vystudovala na FF UK, tam z ní také obhájila doktorát. Dnes tu vyučuje předměty zaměřené na psychodiagnostiku a ekonomickou psychologii. Kromě toho víc než deset let pracuje jako senior konzultantka ve společnosti QED a pomáhá jednotlivcům, týmům i společnostem objevovat nové cesty, jak (spolu)pracovat tak, aby to stálo méně námahy, peněz, času a přinášelo víc energie, zisku, příležitostí. V posledních letech se ale nejvíc věnuje svým dvěma malým dětem, se kterými si podle vlastních slov zkoumání a objevování užívá každý den.

 

Už slyším rodiče. Jsme na tebe zvědaví, až budeš mít sám děti. Ono to pak s těma všema povinnostma není tak snadný!“

Jenže výchova potřebuje čas! To je obecné pravidlo pro jakoukoliv práci s lidmi, natož s dětmi. Výchova vyžaduje s dětmi být a mluvit. Ne na ně, ale s nimi. V dospělosti jsou pak velké rozdíly mezi dětmi, kterým se rodiče věnovali a těmi, na které neměli čas. Rodiče často nahrazují nedostatek času dítěti tím, že mu koupí všechno, co chce, jen aby je umlčely. Lepší je jít tou trpělivou cestou. Ano, je to někdy námaha. Ale věřte, že se vám taková investice v budoucnu mnohonásobně vrátí.

Teď to trochu vyznívá, že výchova ovlivňuje všechno. Hrají naopak roli i vrozené osobnostní vlastnosti dítěte?

Určitě ano, řada osobnostních vlastností, které ovlivňují nejen zacházení s penězi, je vrozená. Také jsme ovlivněni kulturou, ve které žijeme. Jinými slovy, chováme se často tak, jak se chová naše širší okolí. Výchova je proto jen jeden dílek z celé mozaiky. Nicméně ten hlavní, který mohou rodiče nějak ovlivnit.

Vojtěch Hodboď

Vojtěch Hodboď

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde nyní pokračuje na mediálních studiích. Zajímá se o psychologii a nová média. Při škole pomáhal zakládat a rozjet startup Storyous, ze kterého po čtyřech... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Michal Mrozek | 25. 10. 2017 08:41

Díky za podnětný a zajímavý článek. Více takových. :)

+20
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK