Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Americká válka o pomníky

Amerika zažívá pokračování občanské války. Dnes se bojuje o symboly – sochy, názvy ulic a náměstí.

Válka o symboly ale není válka idejí a slov. Američané také prolévají krev. Na účtu nedávné bitvy o pomník jižanského generála Roberta E. Leea ve virginském městě Charlottesville je oběť – běloška Heather Heyerová, protestující proti vyznavačům nadřazenosti bílé rasy, kterou autem srazil vyšinutý supremacista James Fields.

Nemusí to být oběť poslední. Protože v téhle válce se patrně svede ještě hodně bitev.

Mizející sochy

V sázce není jen jedna socha konfederačního generála, nejzdatnějšího velitele války Severu proti Jihu, ale všechny jeho sochy a vůbec všechny konfederační symboly ve Spojených státech. Najdete je, jak jinak, na americkém Jihu.

Rozsah „války o pomníky“ poodkrývá statistika organizace Southern Poverty Law Center, která tyto symboly před dvěma lety mapovala a dospěla k číslovce 1503. Tato cifra zahrnuje:

  • 718 pomníků a soch jižanských politiků a generálů, z toho téměř 300 v Georgii, Virginii a Severní Karolíně,
  • 109 veřejných škol pojmenovaných po Robertu Leem, Jeffersonu Davisovi nebo jiných konfederačních ikonách,
  • 80 okrsků a obcí nesoucích jména konfederačních vůdců,
  • 9 svátků Konfederace v šesti státech,
  • 10 vojenských základen pojmenovaných po velitelích konfederačních vojsk.

(Výčet ale neobsahuje pomníky padlým vojákům konfederační armády.)

Web Politico upozorňuje, že 179 těchto symbolů je v okrscích s většinovou populací Afroameričanů.

Přesnější by ale bylo o statistice psát v minulém čísle, rok od roku těchto symbolů ubývá. Deník New York Times píše, že během posledních dvou let bylo odstraněno dvacet památníků Konfederace a dalších čtrnáct návrhů se projednává.

Řádění supremacistů (zastánců nadřazenosti bílé rasy), neonacistů a trotlů z Ku-klux-klanu v Charlottesville nahrálo politikům, kteří chtějí na likvidaci konfederačního odkazu získat body, i radikálům, kteří jsou schopni vzít věci do své ruky.

Podpořilo zjednodušený výklad občanské války zúžený na spor o otroctví, byť se válčilo především o míru autonomie států, a s tím i o daně nebo cla. A také za právo na odtržení.

List Herald Sun zaznamenal, že jen dva dny po nepokojích Charlottesville strhl v severokarolínském městě Durhamu dav sochu (bezejmenného) konfederačního vojáka, postavenou před sto lety. Vandalové přitom použili stejnou metodu, jakou byla zlikvidována socha Saddáma Husajna v centru Bagdádu. Uvázali soše smyčku kolem krku a strhli ji na zem.

Za další dva dny četa dělníků ve floridském městě Gainesville v tichosti odstranila jinou sochu konfederačního vojáka. Akci zaznamenal list Miami Herald.

Že by prevence před útokem lůzy, který se odehrál v Durhamu?

Jako tálibánci?

S názvy ulic, náměstí a parků to je přitom poměrně jednoduché. Vymění se cedule. Také se sochou není problém. Odřízne se od podstavce, jeřáb ji naloží na kamion a odveze – v lepším případě do muzea nebo lapidária.

Ačkoli ne vždy to musí být až tak jednoduché. V Jižní Karolíně, Tennessee, Georgii, Mississippi, ale i ve Virginii zákony zakazují odstraňovat památky na občanskou válku.

Zákon zatím drží na svém místě také Leeovu jezdeckou sochu v Charlottesville. Tamní radní v dubnu hlasovali poměrem tři ku dvěma pro to, aby socha byla odstraněna. Soudce však jejich verdikt na půl roku pozastavil a zkoumá, zda jejich postup neporušuje zákon. (Zatím se změnil název parku, kde socha stojí – už nenese Leeovo jméno, je to park Rovnoprávnosti.)

To jsou sochy na podstavcích. Co s postavami jižanských vůdců vytesanými do skal?

V křemencovém skalním monolitu Stone Mountain v Georgii mají největší plochý reliéf na světě (23 × 48 metrů). Zobrazuje hned tři hrdiny Konfederace. Kromě Leea, který dokázal porážet početnější vojska Unie, také generála Thomase Jacksona a Jeffersona Davise, prvního a zároveň jediného prezidenta Konfederovaných států amerických.

Zleva: Jefferson Davis, Robert E. Lee a Thomas J. Stonewall Jackson. Největší basreliéf na světě. Foto: Shutterstock.com

Tálibánci buddhistické sochy ve skalách odstřelovali. Použijí Američané jejich technologii?

Jiná Amerika

Reliéf v Georgii byl dotesán až v roce 1972, tedy 107 let po konci války Severu proti Jihu. Změnil se snad od té doby americký pohled na historii? Anebo vyšla najevo nová fakta o generálu Leeovi?

Konzervativní novinář Patrick Buchanan na tyto otázku odpovídá záporně. V komentáři na webu CNS, nazvaném Druhá občanská válka, ale píše, že se změnila Amerika. Je „nenávratně rozdělená“ a politici „panikaří“ a mění názory pod tlakem ulice.

Buchanan upozorňuje, že virginský guvernér, demokrat Terry McAuliffe, ještě před dvěma lety označoval sochy Leea a Jacksona v Richmondu za „součást našeho dědictví“ (jsou ostatně stejně jako Lee z Charlottesvillu zapsané v americkém seznamu „národních kulturních památek“ National Register of Historic Places). Po nepokojích v Charlottesville je označil za symboly „nenávisti, rozdělení a násilí“.

Vůdkyně demokratické menšiny ve Sněmovně reprezentantů Nancy Pelosiová zase vytáhla do boje za odstranění soch jižanských státníků a generálů z budovy washingtonského Kapitolu. „Vystavovat konfederační sochy v Kongresu je trestuhodné,“ citují Pelosiovou newyorské Timesy.

Kdo by měl být „hoden trestu“? To už kalifornská politička neříká.

Historie na očích

Před dvaceti lety jsem seděl v zahradní restauraci pod Stone Mountain – kamennou horou, pohozenou na rovině Georgie, do níž sochaři vytesal jižanské hrdiny. Bavil jsem se s průvodkyní Rhondou, černoškou z Pensylvánie.

Když jsem se jí ptal, zda jí sochy ve skalním masivu nevadí, lehce se pousmála. Pravila, že v americké historii jsou věci, které by Američané neměli následovat. Vyslovila ale názor, že by měli mít historii na očích – tak, jako v Georgii.

Doufám, že Rhonda tenhle názor sdílí dodnes.

Úvodní fotka jezdeckého pomínku generála Leea v bývalém Leeově parku: Katherine Welles / Shutterstock.com

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 21. 8. 2017 09:25

Jeden rozumný názor:
http://libinst.cz/kaceni-soch/

A teď v bodech já:

1) Otroctví je amorální

2) Ve válce Severu proti Jihu ale o otroctví nešlo, to bylo použito jako dodatečné ospravedlnění agrese Severu v dějinách, které on jako vítěz psal. V té válce šlo o to, že každý stát v Americe měl právo vystoupit. Ale když jižní státy toto právo uplatnily, sever zareagoval útokem. Mimochodem - Británie má štěstí, že ještě neexistuje evropská armáda a federalizovaná bruselská Evropa. A taky má štěstí, že má loďstvo a jaderné zbraně. Dost možná je posledním státem, kterému okolnosti a vlastní síla umožnila ze svazu odejít.

3) Pokud budeme kácet sochy historických postav, které bojovaly za svůj domov s poukazem na to, že to byli představitelé otrokářského systému, tak bychom také měli zbourat sochy všem králům a šlechticům (byli to představitelé feudálního systému, utlačovatelé lidu) včetně Karla IV, všem vojevůdcům (hnali lidi na smrt a dost těžko měli od každého z nich podepsáno, že s tím dobrovolně souhlasí) a samozřejmě všech politiků.

4) Je-li otroctví amorální (s čímž vřele souhlasím), jsou amorální i všechny jeho předstupně a light verze. Povinná vojenská služba odpovídá definici otroctví - odvezou vás někam, kde být nechcete, nutějí vás dělat něco, co dělat nechcete. Třeba v Rakousku. A je irelevantní, že si to ženský a staří dědci odhlasovali v referendu - na tom americkém jihu by otrokářství tehdy asi taky prošlo. Zjevně tu menšinu mladých zdravých rakouských kluků před otroctvím žádná bájná fuldovská Listina neochránila...
A co je např. 70% zdanění (= nucené práce od ledna do srpna na erár) jiného, než otroctví či nevolnictví?

+49
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK