Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Převzdělaná máma lepší než nedovzdělaný expert

Dogma „do tří let má dítě zůstat doma“ je sociální inženýrství. Konzervativní je naopak víra, že sami občané nejlíp poznají, co jejich rodiny potřebují. I kdyby to měla být školka.

Petice Dvouleté děti do školky nepatří, určená Ministerstvu školství, nasbírala už jedenáct tisíc podpisů. Její spoluautor Marek Herman se pokusil svůj odpor ke garantování míst pro dvouleté děti ve státních školkách vysvětlit v rozhovoru na Aktuálně, který nasbíral třiatřicet tisíc facebookových interakcí. Petice i virální interview se nesou v tradičním duchu jeslofobních komentářů míchajících silné názory a slabé argumenty, a proto si zaslouží analýzu elektronickou tužkou.

Odkudpak si myslíte, že já to vím? Ze zdrojů. Normálních zdrojů

Že Hermanovi kritici nebudou mít těžkou práci, napovídají jeho upřímná doznání „mě nezajímá, jak je to v ostatních zemích“ nebo „nemám relevantní výzkumy, mám intuici a zkušenost z toho, jak je to tady“. A skutečně, aktivista vychází z konfrontace se snadno dohledatelnými fakty zdvořile řečeno popleteně:

Úpadek tradičního rodinného modelu dokládá hned do startu tím, že v Česku máme (kromě „převzdělaných mám“) 47 % samoživitelek. Ze všech českých domácností s dětmi bylo přitom v roce 2016 podle statistik ČSÚ 85 % rodin úplných, Herman tedy počet samoživitelek přinejmenším třikrát přestřelil. Zajímavý je i trend: od roku 2009, což je nejstarší srovnání nabízené webovým katalogem ČSÚ, podíl úplných domácností o jeden procentní bod vzrostl. Tradiční rodina ruluje, řekl bych.

Vybájená jsou i čísla, která mají doložit, že otec nemůže dítě stimulovat tak dobře jako matka: „Žena za den řekne sedm až deset tisíc slov a musí je říct. Muž jich řekne tři až pět tisíc a nemusí je říct.“ Jak mimo tohle rezolutní tvrzení je, dokládá například i relativně malá studie texaských psychologů: mezi 186 zkoumanými muži byl totiž jeden, z jehož nezastavitelné kušny vyletělo 47 tisíc slov za den, ale taky jeden, kterému stačilo utrousit slov pět set. Průměrné výsledky? Muži pronesli za den 15 669 slov, ženy 16 215. Opět tedy žádné drama.

Riskantní je i nedat dítě do školky

Nejdůležitějším tvrzením rozhovoru i petice je, že „dítě do tří let vnímá sebe a mámu jako jednu bytost“. Zeptal jsem se svého skoro tříletého syna, jestli jsou s maminkou jeden člověk – a podíval se na mě jako na blbce. Ale vážně: podle profesorky psychologie z Univerzity v Marylandu dítě s rodiči splývá prvních šest měsíců života, tedy šestkrát kratší dobu. Následná separační úzkost a silná závislost na pečující osobě ustupuje podle různých zdrojů nejčastěji mezi osmnáctým a čtyřiadvacátým měsícem.

Herman opakuje, že jakékoliv přerušení pouta dřív než před třetími narozeninami může mít „celoživotní následky“. Blíž je neupřesňuje, takže si můžete představit cokoliv – například že když poprosíte o pomoc s mapou běžného Francouze nebo Švéda, kterého dávali už od druhého roku do jeslí, místo navigace k nádraží začne drmolit Jsi moje maminka? Maminko, proč jsi mi odešla?!

Opět zvážníme: raná předškolní péče má pozorovaných následků spoustu, některé byly pozitivní, některé negativní, a některé se vylučovaly s jinými. Víme toho o ní tedy málo, co by platilo univerzálně. To je samozřejmě důvod k ostražitosti, ale je to důvod k ostražitosti na obě strany. Dogma „do tří doma s mámou“ má totiž taky svoje rizika, na která jeslofobové zapomínají:

Za prvé, pro řadu žen je několikaletá nepřetržitá péče o malé dítě docela pochopitelně frustrující – a nabízí se otázka, jestli unavené štěkající matky, které znáte z hromadné dopravy, dávají dětem lásku a něhu, o kterých básní Herman. Oblíbené dilema školka versus mateřská láska je falešné: malá část bdělého času dítěte strávená v jeslích nebo školce může napomoci tomu, aby se o něj po velkou většinu bdělého času starali svěžejší a trpělivější rodiče.

Ke kafi Kašpárkův výběr

Chytré čtení na víkend

Dobré čtení má oproti sebelepší buchtě jednu výhodu. Nevadí, že se do něj před vámi zakousl někdo jiný. Každý týden šéfredaktor Finmag.cz Michal Kašpárek ochutná metráky textů. A každý pátek vám e-mailem pošle přehled těch nejlepších. Pokud tedy budete chtít a přihlásíte se k odběru našeho pravidelného newsletteru. 

Čtení na víkend

Za druhé, pro vývoj dítěte je krom lásky důležitá i pestrost stimulů. Jesle, dětské skupiny a školky jsou výtečná místa pro setkání s kolektivem nebo hrami a aktivitami, které rodiče neznají. Pro pečujícího rodiče je naopak enormně těžké věnovat se dítěti celý den – problém, který tak snadno vyřeší zapnutá televize.

Všichni žijte podle jednoho mustru. Toho mého

Novináři experty z pochopitelných důvodů zbožňují. Jenže na otázku, zda mají obce ze zákona garantovat všem dětem starším dvou let místo ve školkách, definitivní expertní odpověď neexistuje. Jde totiž o střet hodnot: pokud jsou pro vás daně krádež, pak zákonitě odpovíte ne, pokud obdivujete severský model sociálního státu, pak zas ano. (Pro jistotu zdůrazňuji, že jde o možnost dát dítě do školky, ne o povinnost.)

Expert může v ideálním případě veřejnou debatu anebo individuální rozhodování o umístění vlastního dítěte do školky obohatit o cenné informace. Empiricky zhodnotit výhody a nevýhody různých modelů péče anebo rodičům vysvětlit, jak poznají, že je jejich dítě připravené. Jenomže Herman žádným takovým expertem není. Nejviditelnější český odpůrce nároku na místo ve školce je tlučhuba, který si otevřeně nedělá starost o to, jestli říká pravdu. Není ani konzervativec, za kterého se označuje, nýbrž sociální inženýr. Jak jinak titulovat člověka usilujícího o to, aby všechny rodiny šlapaly podle jeho hodnotových dogmat?

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Kopecký | 11. 8. 2017 11:16

Pane Kašpárku, řekl bych, že, jako vždy, pravda je někde "mezi". Pro dítě, které je zvyklé na svou rodinu, je okamžik dání do školky, stres. Snad s výjimkou některých "supersociálních" dětí, které jsou přímo nadšené z kontaktů s ostatními lidmi (dětmi). Děti to mohou vnímat, že se jich rodiče (matky) zbavují (byť třeba jen na dopoledne). Opravdu tím mohou trpět introvertně založené děti. Můžu mluvit ze své zkušenosti, a to jsem jako dítě byl dán do školky jen jako předškolní. Pobyt v "ozdravovně" pro mne pak byl "čirá hrůza". Ano, jsem z vesnice, a introvert, a extrovert z města to může vnímat jinak, nicméně si opravdu myslím, že dítě patří hlavně do rodiny co nejdéle (tj. spíše aby se o ně při práci matky staraly prarodiče, jak tomu bývalo v historii zcela normálně, než jesle a školka, které jsou jen náhražkou, a pro děti je to mnohdy stres na celý život).

K "samoživitelkám" - znám mnoho případů, kdy ve vztahu k orgánům státní sociální podpory je matka samoživitelka, i když jde o rodinu s otcem - 47 % vykázaných "samoživitelek" tedy vůbec nemusí být v rozporu s 85 % "úplných rodin" (pokud za úplnou rodinu lze považovat to, že nějaký "pán" s paní a dětmi aktuálně bydlí).

+32
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan Schneider | 30. 8. 2017 13:56

Co mě vadí především, je neustálé opakování slova matka při argumentaci odmítání školky od dvou let. Zaměnil bych ho za slovo rodič. Tedy i muž.

Když bylo našemu synovi 6 měsíců, rozhodli jsme se že zůstanu doma já a žena půjde do práce. Nebylo to z finančních důvodů. Já měl studia částečně za sebou a pracovní zkušenosti "na rozdávání". Moje žena naopak potřebovala svoji kariéru "nakopnout". Od narození jsme se o syna starali oba, jak to jen šlo, ale většinu času byl samozřejmě s maminkou. Jelikož z vážných důvodu moje žena nemohla kojit, bylo absolutně jedno kdo mu dá flašku.

Takže, já jako muž, jsem se stal tou "matkou" a dělal jsem vše co musí normální matka dělat, včetně vaření, uklízení atd. Je opravdu důležité aby malé dítě koupala, krémovala, krmila, chodila z kočárkem do parku atd. žena?

Přibližně od roku a půl jsem začal pozorovat, že se můj syn se mnou doslova nudí a nejšťastnější je na pískovišti se svými vrstevníky i když do té doby se ode mne nehnul ani na krok. Proto nám dopolední školka připadala jako ideální řešení. Naučil se tam spoustu věcí, na které my, jako prvorodiče jsme třeba zapomněli, nebo jsme je nepovažovali za důležité, naučil se komunikovat jak s dětmi tak dospělími a hlavně si pohrál s vrstevníky a doma se s námi odpoledne tolik nenudil.

Odstrašující příklad: můj nejlepší kamarád zůstal doma do tří let s maminkou a do sedmi s prarodiči. Moc se mu to líbilo. Jenže když přišel do školy, připadali mu všichni kolem divní a trvalo mu přes rok a půl, než se začlenil do kolektivu.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK