Usekni oligarchii hlavu, vyroste další

Ahoj, lidi. Je supr, že vám není jedno, co se děje, a že kvůli tomu dokážete vyjít do ulic. Na jednu stranu jsem vás tam rád viděl, protože pakt Andreje Babiše a Miloše Zemana a šponování ústavy k prasknutí mi vadí stejně jako vám. Na druhou mi přijde hrozivý, co jsem tam slyšel.

Snad se nemusíme bavit o tom, jestli má na pódiu co dělat kunhúta schopná prohlásit Kdo volí Babiše, není Čech! anebo lála parodující Babišovu čechoslovenštinu, protože hahaha, přízvuk! Bylo by hezké, kdyby je v Praze i v Brně dovedlo publikum vyprovodit bučením, ale chápu, že dav není úplně nejlepší podhoubí kritického myšlení a dobrého vkusu.

Koupí si vás?

Kupte si vy dřív Babiše!

Velký rozhovor s Andrejem Babišem v papírovém Finmagu, který právě vyšel

„Vy mě bavíte s tím, že bych někoho ohrozil. Jste nasáklý nesmysly, že jsem ohrožení demokracie. Tak proč mě lidi zvolili?“

Michal Kašpárek podnikl cestu do hlubin Babišovy duše. Co šéf ANO čte, čemu věří a co všechno mu brání v plánu udělat z České republiky rodinnou firmu?

Koupit časopis Finmag

Podstatnější a přitom méně nápadné je ale to, že právě ta samá nálada, která vládla na demonstracích v Brně a podle záznamů i v Praze, před lety pomohla odstartovat politickou kariéru – Andreje Babiše. Bylo to vyprázdněné volání po slušnosti (tehdy namířené hlavně proti Miroslavu Kalouskovi a Václavu Klausovi), na které najel frajer v bílé košili. Byl to étos „my nemáme s politikou nic společného, jsme obyčejní nespokojení občané“, který Babiš ždímá dodnes, i po třech letech ve vládě. Na protestech se točí orloj „osobností“, které nemají co říct, nicméně lidi je mají rádi; právě takové „osobnosti“ dělají od počátku křoví na kandidátních listinách ANO. Název protestů Proč? Proto! mimochodem dokázal nemožné: překonal svou prázdnotou slogan Ano, bude líp.

Kdo mohl tušit, že se oligarcha bude chovat jako oligarcha?

Pražskou demonstraci její svolavatelka označila za pokus „dát najevo, že lidí, kteří nesouhlasí s oligarchickými manýry pana Babiše a slušným slovem nepojmenovatelným chováním pana Zemana, je opravdu hodně“. Svatá prostoto: jaké jiné manýry než oligarchické by asi tak oligarcha měl mít? Jak by se vlastně bez oligarchických manýrů mohl člověk stát oligarchou? „Prosím vás, nezlobte se, že vás zase obtěžuju, ale já jsem se vás zapomněl zeptat, jestli mi začnete dotovat řepku?“ A fakt si někdo myslí, že jsou žraloci v oblecích schopni reflexe „v ulicích proti mě protestuje několik tisíc lidí, to bych se nad sebou měl asi zamyslet“?

Oligarchové nepřestanou mít oligarchické manýry, ani kdyby těch lidí do ulic vyrazilo čtvrt milionu. Možná, ale opravdu jen možná by v takovém případě mohli koaliční partneři z obavy o vlastní politickou budoucnost položit vládu, ve které dotčený oligarcha sedí. Ale co by se vlastně stalo potom? Zkušenost s Věcmi veřejnými a ANO napovídá, že voliči rádi vyhánějí čerta ďáblem. Na Babišovo místo manažera státu už se třese osmý nejbohatší Čech Marek Dospiva prostřednictvím svého hipsterského profesůrka. A když PPF jednou přijde o vděčného pasažéra svého letadla Miloše Zemana, pořídí si nového.

Usekni oligarchii hlavu, vyroste ji další. Nejdřív bude zase omílat fráze o vzpouře obyčejných lidí proti elitám. Po volbách se z ní opět stane – překvápko! – symbol zkorumpované elity a autoritář, kterému smrdí dělba moci.

Nevolat po morálce, reformovat instituce

Abychom zaútočili na tělo oligarchické saně, a ne jenom na některou z hlav, abychom mohli skutečně efektivně bránit proplétání politiky a byznysu a koncentraci různých druhů moci, musíme na náměstí místo apolitických keců dostat politiku. Teď se tam jen párkrát mihla, například na transparentu Vyvlastněte Agrofert. Pokud vás takový návrh pobuřuje, tak mám špatnou zprávu: prakticky každý návrh na to, jak oslabit moc oligarchie, bude někoho pobuřovat, nebo dokonce bolet.

Milí levičáci. Opravdu neexistuje způsob, jak zabránit tomu, aby dotace papírově určené malým podnikatelům končily v holdingu dolarového miliardáře. Dobře míněná podpora venkova je v první řadě podporou venkovských baronů, kteří mají k penězovodům blíž než lidi, kteří pro ně za minimální mzdu pracují. EET a další šlechetně obhajované pokusy o „narovnání podnikatelského prostředí“ z principu hůř dopadají na ty malé a začínající, kteří v tom neumějí chodit, než na ty velké a zkušené, kteří si najdou chytřejší triky, jak skrýt zisk před berňákem.

Milí pravičáci. Kdyby v českých médiích fungovaly tolik haněné odbory a stavovské organizace, oligarchům by se přebírala i kontrolovala o dost obtížněji, než když to v nich funguje na principu každý sám za sebe a Babiš proti všem. Z MF Dnes tři roky ti podnikavější po dvou po třech odcházeli zakládat pidiprojekty s minimálním dosahem, ti méně podnikaví teď v otevřeném dopise apelují na Andreje Babiše, aby vyloučil jakýkoliv politický vliv na jejich práci. (Kdyby jednou ranou poprosili Vladimíra Putina, aby laskavě nechal na pokoji Ukrajinu, mohla z toho třeba být nobelovka!)

Je toho víc, co zůstává k zamyšlení. Nebyly by některé regulace a zásahy do trhu nakonec prospěšné? Třeba rozbití velkých holdingů na menší společnosti? Omezení nákladů na předvolební kampaně? Založení veřejnoprávního zpravodajského webu a deníku? Vytlačení soukromého byznysu z oblastí, ve kterých nemůže čelit konkurenci, třeba z vodárenství? Co trochu brzdit s řečmi o trestání úspěšných, které v důsledku chrání miliardáře před povinností platit aspoň rovnou daň? A tiše šoupat nohama a poslouchat, když Noam Chomsky v Olomouci vysvětluje, že velký byznys nestojí o trh, ale o moc, takže velkopodnikatel opravdu nebude pracovat pro blaho malopodnikatelů?

Je možné, že správné odpovědi na některé z těch otázek zní ne. Ale musíme se k nim zkusit dostat. ­Druhá možnost je vysmívat se každou středu večer na náměstí tomu, jak Babiš míchá jazyky. A na chvilku u toho zapomenout na to, že se zbytek týdne směje on a jemu podobní