Turecká demokracie s referendem nezemřela

„Nové Turecko získalo souhlas národa, vítězství referenda je novým začátkem,“ tvrdil turecký novinář Ergün Yildirim v komentáři v provládním deníku Yeni Safak den poté, co nadpoloviční většina národa odhlasovala zavedení prezidentského systému. Výsledek referenda vítal i turecký premiér Binali Yildirim, ačkoli to znamená, že jeho pozice bude oslabena. „Všichni jsme si rovni, občané Turecka. Ti, co řekli ano, ale i ti, co řekli ne. Nejsou žádní poražení, Turecko vyhrálo, vyhrál lid,“ řekl premiér po vyhlášení výsledků.

Silnější prezident, silnější Turecko

Jenže mnozí z těch, kteří volili ne, mají asi jiný pocit. Tisíce jich vyrazily svůj nesouhlas vyjádřit do ulic největších měst hned po referendu, demonstrace se ještě několikrát opakovaly. Na Twitteru se zároveň rozjela kampaň pod hashtagem #HayirDahaBitmedi – který se dá volně přeložit jako „ještě to neskončilo“. Řada Turků, kteří stojí v opozici vůči prezidentovi Recepu Erdoğanovi, zkrátka stále doufá, že se ho podaří zastavit, když tolik lidí hlasovalo ne (referendum skončilo velmi těsně 51,41 : 48,59 pro ano). Na druhou stranu mnoho Erdoğanových odpůrců už před referendem přemýšlela, že zemi v případě jeho vítězství opustí. A minimálně někteří to mysleli vážně. „Dnes jsem strávil odpoledne s přítelem, který se stěhuje z Turecka. Další dva ho budou následovat. Řekli mi, že tohle už není země pro ně,“ píše na svém twitterovém profilu korespondent BBC v Turecku Marc Lowen.

Mezitím Erdoğanovi příznivci slaví. Bezprostředně po vyhlášení výsledků obsadili v Istanbulu i v Ankaře prostory před hlavním sídlem Strany spravedlnosti a rozvoje (Adalet ve Kalkınma Partisi – AKP), která v Turecku vládne a kterou Erdoğan v roce 2001 zakládal. Prezident, kterému ta, přišli vzdát úctu, pro ně ztělesňuje silného vůdce, který dokáže posílit i jejich zemi. „Evropská unie se sice vytrvale snaží Recepa Tayyipa Erdoğana poškozovat, ale dosahuje opaku. Co tě nezabije, to tě posílí. Turecko řeklo ano a teď očekává, že prezident Erdoğan ho udělá silnějším,“ píše například ve svém komentáři v provládním deníku Daily Sabah novinářka Merve Sebnem Oruc.

Většina ústavních změn odhlasovaných v referendu bude účinná až od roku 2019, dodatek, který vyvazuje prezidenta z povinnosti být prezidentem nadstranickým, začal platit okamžitě. Erdoğan také nedlouho po referendu obnovil své členství ve Straně spravedlnosti a rozvoje, kterou opustil, když byl v srpnu 2014 zvolen prezidentem. Na 21. května strana svolala mimořádný kongres a Erdoğan se na něm velice pravděpodobně vrátí do čela strany. Ve funkci předsedy nahradí premiéra Binaliho Yildirima.

Štvavá kampaň na Wiki

Týden po referendu turecké úřady začaly novou vlnu vyhazovů, ta předchozí přišla po loňském pokusu o státní převrat, bez práce skončily desítky tisíc státních zaměstnanců – učitelů, vojáků, policistů, soudců, prokurátorů…. Tentokrát státní instituce propustily téměř čtyři tisíce zaměstnanců státní správy, armády, policie, vězeňské správy, ale i akademiků. Podle vládního prohlášení vlády propuštění podezřelí z napojení na teroristické organizace a struktury, které představují hrozbu pro národní bezpečnost. Zejména má jít o hnutí klerika Fethullaha Gülena, který údajně stál za červencovým nezdařeným pučem. Před několika dny podle dalších zpráv počet propuštěných zvýšila víc než stovka soudců.

Dalším kontroverzním krokem, který vzbudil pozornost médií i u nás, bylo zablokování Wikipedie. Okamžité, bez rozhodnutí soudu nebo aspoň vysvětlení důvodů. Turecký regulátor telekomunikací BTK až později uvedl, že k odříznutí Turků od Wikipedie došlo na základě zákona, který umožňuje blokovat obscénní stránky a stránky, které představují ohrožení národní bezpečnosti. Ještě pozdější vládní prohlášení zdůvodňuje blokaci tím, že administrativní vedení Wikipedie odmítlo odstranit dvě anglické stránky, které tvrdily, že Ankara podporovala džihádisty v Sýrii. Podle turecké vlády Wikipedie zosnovala štvavou denunciační kampaň a chce poničit zahraniční reputaci Turecka.

Otázka, jestli je blokace Wikipedie definitivní, má jednoduchou odpověď. „Dokud Wikipedie nevhodné stránky neodstraní, nepřipadá v úvahu, že bychom ji odblokovali,“ říká předseda BTK Ömer Fatih Sayan v deníku Hürriyet Daily News.

Blokování Turci umějí obcházet už dávno

Blokování nepohodlných webových stránek není v Turecku ničím novým. Podle informací z konce loňského roku Turecko blokovalo víc než 110 tisíc webů; číslo vzrostlo za tři roky o více než 60 tisíc. Turci, a to zejména mladá internetová generace, si ale s restrikcemi umějí poradit. Většinou využívají metod, jako je VPN (Virtual Private Network) nebo TOR (The Onion Router). Oba způsoby uživateli umožní skrýt IP adresu a lokalitu a zároveň obejít internetovou cenzuru, takže může bez problémů navštívit i stránky v dané zemi blokované.

„Jakmile vláda zablokuje obsah, začíná stará známá procedura. VPN, změna proxy… My jako generace, která vyrostla v internetu, si s blokováním webů umíme poradit,“ uvádí devětadvacetiletá univerzitní profesorka angličtiny Burcu. Její slova potvrzuje i studentka politologie Ebru. „Jsme na to zvyklí. Zejména v situacích, jako když se stane nějaký bombový útok, vláda okamžitě blokuje důležité weby a sociální sítě. Používám VPN, abych si stránky mohla otevřít,“ uvádí. Ale i tyto možnosti se brzo vyčerpají, přes VPN si totiž můžete stáhnout pouze omezené množství dat zdarma, za navýšení se platí. Navíc si masivního využívání VPN a TOR začala všímat i turecká vláda. Po červencovém pokusu o převrat proto vydala požadavek na blokování služby TOR společně s deseti nejpopulárnějšími poskytovateli VPN v zemi. Chtěla tím zabránit obcházení vládní cenzury.

Smrt Atatürkova odkazu

Aby restrikcí nebylo málo, minulý víkend se k nim přidal zákaz vysílání televizních seznamovacích reality shows. Ty jsou v Turecku nesmírně populární a pro některé stanice jsou hlavním zdrojem příjmů z reklamy. Jako hlavní důvod pro jejich zákaz uvedl místopředseda vlády Numan Kurtulmus, že jsou „proti rodinným hodnotám, kultuře, víře a tradici Turecka“. Tentokrát se ale vláda při zakazování mohla odvolávat na hlas lidu, konkrétně na petici, kterou proti tomuto typu pořadů podepsalo více než 120 tisíc lidí. Kromě konzervativních tureckých muslimů vadili pořady i mnoha sekulárním, ale například i feministkám.

Na rozdíl od blokování Wikipedie a vyhazovů z práce byly restrikce proti televizním reality seznamkám ohlašované dlouho dopředu. Natvrdo ale jejich zákaz přišel krátce po Erdoğanově vítězném referendu spolu se zásahem proti internetové encyklopedii a s propouštěním. Světová média všechny tři kroky turecké vlády jedním vrzem a dost nahlas vyhlásila za potvrzení toho, že s vyhlášením výsledků referenda zemřelo moderní Turecko, zemřela demokracie a odkaz zakladatele tureckého státu Mustafy Kemala Atatürka.

Jiný pohled má novinářka Claire Berlinská, která ve svém článku pro The American Interest píše: „Turecká demokracie nezemřela najednou při dubnovém referendu. Pomalu umírala spoustu let.“

Vlajky s portréty Atatürka a Erdoğana fotil letos na jaře Golitsynsky / Shutterstock.com