Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zatraceně. Ten chlap má pravdu!

| 4. 5. 2017 | Vstoupit do diskuze

Dívenka se beze strachu postavila tváří v tvář útočícímu býkovi. Ten obraz sám o sobě budí emoce. Jenže ještě navíc: bronzový býk útočí uprostřed Wall Street, což přináší další významy. Stojí tu křehká nevinnost proti patriarchálnímu útlaku, proti penězům a moci. Tedy… Dokud vám Greg Fallis neukáže, že je ten příběh vlastně spíš naopak a v jeho hlavní roli je – nečekaně reklama.

Zatraceně. Ten chlap má pravdu!

Před pár dny jsem dostal metaforický výprask. Lidi si o soše Nebojácné dívky pořád povídají už od chvíle, kdy před nějakými pěti týdny přistála na Manhattanu poblíž Wall Street [Nebojácná dívka byla instalována 7. března, článek původně vyšel v polovině dubna – pozn. red.]. Do několika internetových diskuzí o soše jsem sám napsal pár příspěvků.

Poslední dobou se většina diskuzí o Nebojácné dívce soustředí na Artura Di Modicu, sochaře, který vytvořil Útočícího býka, a jeho stížnosti. Chce Nebojácnou dívku nechat odstranit a za to se teď na něj ze všech stran valí tuny sraček. Já dostal výprask za tuhle větu:

Ten chlápek má pravdu.

Došlo k tomu možná ve třech různých diskuzích zhruba za poslední týden. Pokaždé jsem stručně vysvětlil, proč si myslím, že na tom, co Di Modica říká, něco je (vysvětlím to za okamžik i tady) a ve většině případů lidi moje komentáře buď vzali, nebo ignorovali. Což je v internetových diskuzích zcela běžná věc. V jedné z nich ale můj komentář vzbudil tuhle reakci:

Nebojácnou dívku potřebujeme právě kvůli mužům, kterým se nelíbí, že si ženy vydobývají svůj prostor.

Což – a není to třeba říkat, ale mně zas tak nevadí říkat samozřejmé věci – je zcela legitimní odpověď. Navíc je to odpověď, se kterou souhlasím. Kdybych měl takto pokračovat, je to zároveň odpověď, se kterou souhlasí i starosta New Yorku Bill de Blasio, protože to řekl jako první (ačkoli abychom byli fér – jako úplně první to pravděpodobně řekl někdo z jeho PR týmu).

Je ale důležité uvědomit si jednu věc: můžete zcela souhlasit s tou ženou, která mi odpověděla na komentář, a zároveň uznat, že pravdu má Arturo Di Modica. Jejich hlediska se totiž vzájemně nevylučují a ani si neprotiřečí.

Kapitalistický guerilla art

Teď mě prosím omluvte, na tomhle místě musím převyprávět něco z historie – a z důvodů, které upřímně nechápu, někteří lidé historii zarputile nemají rádi. Je to ale nezbytné, takže jdeme na to. V roce 1987 přišel celosvětový akciový krach. Není důležité proč (alespoň pro tuhle diskuzi), ale akciové trhy všude – všude – na světě krachovaly. Imigrant ze Sicílie Arturo Di Modica, který se stal řádným občanem USA, zareagoval vytvořením Útočícího býka – bronzové sochy, ehm, útočícího býka. Pracoval na ní dva roky. Jeho dílko váží přes 3,5 tuny a Di Modica na něj z vlastních prostředků vynaložil 350 tisíc dolarů. Řekl, že chtěl, aby býk znázorňoval „sílu a moc amerického lidu“. Zcela bez povolení ji nechal dovézt a nainstalovat na Wall Street. Jedná se možná o jediné významné dílo kapitalistického guerilla artu.

Lidi si sochu zamilovali. Blbci v čele americké burzy ji z nějakého důvodu rádi neměli. Zavolali policii a dílo nechali odvézt a zabavit. Nastal rozruch a město souhlasilo, že sochu nainstaluje dočasně. Veřejnost byla spokojená. Od té doby uplynulo téměř třicet let a Útočící býk stále patří Di Modicovi, město si ho stále dočasně pronajímá a stále jde o jeden z nejvýraznějších symbolů New Yorku.

Arturo Di Modica (ten s baretem)

Nebojácná píáristka

Dostáváme se tedy k 7. březnu tohoto roku, dni před Mezinárodním dnem žen. Před Útočícím býkem se objevila Nebojácná dívka. Na první pohled se jeví jako další dílo guerilla artu – jenže jím není. Na rozdíl od Di Modicovy sochy vznikla Nebojácná dívka na zakázku. Zakázku, kterou nezadal jedinec, ale investiční fond State Street Global Advisors, jehož aktiva přesahují 2,4 bilionu amerických dolarů. To jsou už pořádné peníze. Zadané dílo je součástí marketingové kampaně z dílny globální reklamní korporace McCann. Zadané bylo k příležitosti prvního výročí fondu Gender Diversity Index (Index rozmanitosti pohlaví) investorů State Street Global, na burze NASDAQ má kód SHE. Nakonec je ještě před Nebojácnou dívkou bronzová plaketa s nápisem:

Poznejte sílu žen ve vedoucích pozicích. SHE se zasazuje o změnu.

Povšimněte si, že SHE je tady zkratka fondu, nikoli ženské osobní zájmeno (she – ona). Nevztahuje se k dívce. Jedná se o extrémně chytrý reklamní tah. Chytrý je z tohoto důvodu – Nebojácná dívka veškerou svou sílu odvozuje pouze z Di Modicovy sochy. Sochařka Kristen Visbalová to sama jistým způsobem přiznává. O svojí soše se vyjádřila takto:

„Nezlobí se na býka – je sebevědomá, ví, co dokáže, a chce, aby si toho býk byl vědom.“

Jde tu tedy výhradně o býka. Kdyby Nebojácná dívka stála kdekoli jinde, pořád by to byla velmi krásná socha – ale bez Útočícího býka by se Nebojácná dívka neměla čeho nebát. Nebo čeho bát. Na tom nesejde. Bez Di Modicova býka a kontextu, který poskytuje, je Nebojácná dívka pouze Velice sebevědomá dívka.

Nebojácná dívka navíc mění význam Útočícího býka. Namísto Di Modicou zamýšleného symbolu „síly a moci amerického lidu“ je teď vnímán jako agresivní ohrožení žen a dívek – jako symbol patriarchálního útlaku.

Nebojácná dívka si ve výsledku přivlastnila (apropriovala) sílu a moc Útočícího býka. Je samozřejmě pochopitelné, že je Di Modica pobouřený. Globální investiční firma využila globální reklamní firmu, aby vytvořila falešný guerilla art a podvrátila a změnila význam jeho skutečného guerilla artu. To by nasralo každého umělce.

Zase nám ukradli podvracení

Vidíte? Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Zejména komplikované je to pro lidi (jako jsem například já), kteří oceňují myšlenku přivlastnění ve výtvarném umění. Sám jsem se určité decentní apropriaci věnoval také. Apropriační umění je ze samé podstaty subverzivní – a subverze je (téměř ze své podstaty) obvykle vlastní marginalizovaným skupinám, které se pokoušejí podkopat společenský pořádek ustálený tradicemi a mocenskými strukturami. V případě Nebojácné dívky se ale subverze dopouštějí lidi z globálního korporátu v rámci marketingové kampaně. Z toho důvodu je těžké jim za to zatleskat. Celá věc je výrazně ironická.

A přesto ji tu máme – Nebojácnou dívku. Tu sochu holčičky v postoji Petera Pana jednoduše zbožňuji. Zároveň se mi příčí, že je to nástroj marketingu. Velice se mi líbí fakt, že skutečně inspiruje mladé ženy a dívky. Hnusí se mi, že jde o podvod. Jsem nesmírně rád, že existuje. Opovrhuju důvody, kvůli kterým vznikla.

Nebojácnou dívku zbožňuju a zároveň odmítám. Je příkladem toho, jak komercializace dokáže vzít něco důležitého a smysluplného – s tím by snad mohl souhlasit každý – a celé to pokurví přeměnou na komoditu. Nebojácná dívka je překrásná, ale prodává SHE, proto stojí tam, kde stojí.

Měla by Nebojácná dívka zmizet, jak požaduje Di Modica? Nevím. Bylo by smutné, kdyby zmizela. Měl by si Di Modica jednoduše sbalit Útočícího býka a jít domů? Přece jen je to jeho socha. Může s ní naložit, jak se mu zamane. Nemohl bych mu to mít v žádném případě za zlé, protože Nebojácná dívka v zásadě nabourala význam jeho díla. Byla by to ale škoda. Nejsem žádný fanoušek kapitalismu, ale je to setsakramentsky pěkné dílo.

Nevím, jak by se to mělo řešit. Vím ale jedno: Arturo Di Modica má pravdu. A znám spoustu lidí, kteří ji nejsou ochotní uznat.

anglického originálu pro Finmag s laskavým svolením autora přeložil Filip Drlík. Fotografie pocházejí rovněž z webu Grega Fallise, až na úvodní, na kterou si práva nárokují quietbits / Shutterstock.com

Komentáře

Celkem 13 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Dalibor Pešek | 4. 5. 2017 13:34

Já bych to tedy vidět nechtěl. Autorka umístěním své sochy (možná nechtěně) vyjádřila myšlenku, že investovat do fondu SHE, je stejně chytré jako sázet na vítězství malé holčičky co se postaví rozběsněnému býkovi.

+20
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 4. 5. 2017 10:25

Problém spočívá přece už v samotném býkovi, jako symbolu "síly a moci" amerického lidu. Útočící býk jako objekt i symbol má rozmanité významy, které jsou - právem - nezávislé na tom, jak to autor myslel. Kdybych udělal sochu atomové pumě Little Boy, která byla svržena na Hirošimu, tak se musím smířit s tím, že taková socha bude mít velmi protikladné konotace a významy. I kdybych to zamýšlel jako symbol vítězství nad japonským militarismem.

Zkratkou řečeno, býk a jeho autor si naběhli.

-6
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK